6. 6. 2017

Zimní vycházka ze Štěd.Lhoty přes Komňátku do Raškova

11. února 2013


Přesně po dvou týdnech zase venku. Bylo to takové oživující, i když trasa nevedla přes žádné neznámé končiny. Minulý týden se v práci ozvala kolegyně Andrea, že by někam vyrazila. Také proto, že má v plánu se zúčastnit jedné turistické akce, kde je třeba zdolat asi 35km a ona musí něco natrénovat. Nedělní vycházka byla sice zhruba třetinová, ale jako základ by mohla postačit. Zde je tedy report toho, jak vše dopadlo.


Vyrážím z domu o něco dřív a tak ještě procházím poloprázdné uličky v centru města. Když scházím od náměstí k zastávce U Mototechny, zní z kostela varhany jak při dramatické scéně z filmu o Drákulovi. Na zastávce se po pár minutách potkáváme s Andreou a autobusem ve čtvrt na devět se vezeme směr Štědrákova Lhota. Autobus se sice ještě točí v Rudě, ale není to dlouhá zajížďka. Asi za půl hodiny vystupujeme u penzionu Lesanka. Vzhledem k faktu, že ve vesnici přibylo penzionů nových, navíc jsou zde krásně opravené rekreační chalupy, vypadá Lesanka skoro jako ruina. Ale ubytovat se nehodláme, takže jdeme dál. Nejprve malá zacházka ke kostelíku hned nad Lesankou. To abychom dostáli kulturnosti. Dveře jsou uzavřené a dovnitř není vidět. U stěny kostela je opřeno několik náhrobků. Dlouho se nezdržujeme. Pořizujeme pár fotografií, vracíme se na silnici a začínáme stoupat po zelené turistické značce. K rozcestí Rovinka je to asi kilometr, většinou do poměrně prudkého svahu. Cestu pokrývá střídavě sníh a led, což je pro zpestření proloženo stružkou vody tekoucí uprostřed. Čím výše stoupáme, tím více se otevírá výhled na svah protější Boudy a na horní část dědiny. Cestu lemuje plot ohrady, kde se promenují dva krásní koníci dokreslující atmosféru. Navzdory předpovědím je počasí vynikající. Tím se jen potvrzuje, že meteorology a jejich věštby nesmíme brát vážně. Místo očekávaného sněžení a zatažené oblohy pere sluníčko a nebýt silného studeného větru, byly by podmínky ideální.


Přicházíme na Rovinku. Je zde informační cedule a kamenný kříž mezi dvěma stromy. Na jednom stromě najdeme také rozcestník, který nás posílá po žluté značce do Komňátky. Jdeme hlavně pěšinou mezi poli a po obou stranách se střídavě nabízí výhled na kopce a dědiny pod nimi. Míjíme několik božích muk a křížků a pomalu se po naší pravici objevuje horní část Komňátky. Do vesnice ale ještě nejdeme. Ještě předtím je třeba udělat malou odbočku kolem velkého dřevěného kříže a následně podél ohrady sejít mezi první domky. Ačkoliv Komňátka nepatří mezi velké nebo turisticky profláknuté obce, je tu pěkně. Domy jsou vesměs opravené nebo se opravují, i když pořád je co zlepšovat. Docela nás zarazilo, kolik domků - i těch zdánlivě chudších - má na zahradě bazén. Ale to není jen místní specialita. Podobné je to po celé ČR a bazénománii tím můžeme považovat za druh národní úchylky. Komňátský kostelík září novotou, zatímco rozlehlé stavení pár metrů pod ním viditelně chátrá. Ale i ty poloviční zříceniny mají něco do sebe. Tedy aspoň dokud nespadnou úplně.
V Bohdíkově lehce měníme původní plán a místo kolem torza vápenky a fotbalového hřiště to bereme přes hlavní silnici. Chci se totiž podívat na to, co je v mapách uváděno jako tvrz a jedna z bohdíkovských pamětihodností. K budově je z této strany špatný přístup, takže koukáme alespoň přes plot z areálu bývalého letního kina. Tvrz vypadá zanedbaně a její okolí taky. Škoda.


Jdeme okolo základní školy ke kostelu Sv. Petra a Pavla. Před několika málo lety opravená fasáda dodala svatostánku na lesku a dominanta obce dělá čest svému poslání. Po renovaci zevnějšku nyní probíhají opravy interiéru. Lístek na mříží hlásá, že na mše musí místní věřící do Raškova. Po krátké prohlídce kostela míříme uličkou kolem mateřské školky, následně opět dolů ke škole a točíme doprava podél potoka. Není tu nic extra. Na jedné straně plot pily, na druhé straně potok a mečení koz u domku za ním. Bohdíkov je takový mišmaš starého a nového. Většina domků kolem silnice je modernějšího rázu, ale tu a tam mezi nimi lze najít takovéto malé původní chaloupky. Jen tak pro zajímavost nejdeme pořád po silnici, ale nakoukneme i ke splavu na řece Moravě. O něco málo výš po proudu je železniční most a vlakové nádraží, kde celou dnešní akci ukončíme. Ale až za chvíli. Když jsem plánoval trasu, mezi spoji jsem počítal s rezervou na nepředvídatelné situace. Situace se ovšem vyvinula tak dobře, že rezerva mnohonásobně narostla. Díky tomu se můžeme jít v klidu pokochat jeleny a daňky v raškovské oboře. Nechce se nám čekat asi hodinu na vlak, proto se jdeme podívat i hlouběji do uliček Raškova. Na návsi před kostelem stojí podezřele mnoho aut a když vejdeme do kostelních vrat, je jasné proč. Právě tu probíhá nějaký obřad, kterému však ani jeden pořádně nerozumíme. Raději tedy jen nakukujeme mezi dveřmi a abychom nerušili, jdeme zase pryč.


Časová rezerva umožňuje prodlužovat trasu. Navrhuji tedy nejít na vlak do Bohdíkova, ale na raškovskou zastávku. K ní se dostaneme podél kravína, pak další skupinou domků a lávkou přes řeku. Jsme tu brzy. Do odjezdu požadovaného spoje zbývá něco kolem čtyřiceti minut. Chvíli se radíme zda zůstat a počkat, ale nakonec vítězí návrh dojít zpět na nádraží v Bohdíkově okrajem lesa podél trati. Vede tu celkem slušná pěšina. Chvíli v úrovni kolejí, chvíli nad nimi, pak kus po louce a asi kilometr před nádražím se napojuje na zelenou turistickou značku z Nového hradu. Na místo dorážíme s dvacetiminutovým předstihem a dokonce stačíme sledovat "svůj" vlak, který se teprve jede otočit do Hanušovic. Když se pak zase vrací opačným směrem, tedy na Šumperk, dopadáme na sedačky a za další půlhodinu jsme zpátky na šumperském peróně. Výlet měřil dohromady asi 11km a rozhodně se povedl. Hlavně díky počasí, které vyšlo lépe než meteorologická předpověď. Nebyla to sice žádná exotika nebo vyloženě horská túra, ovšem pořád lepší než prosedět nedělní dopoledne na gauči u televize.

Žádné komentáře:

Okomentovat