Kolo je sice super věc, ovšem není na škodu občas vyrazit někam pěšky. Já dlouho přemýšlel kam bych se tentokrát vydal, když už prcci budou celý den u tety a tím se mi nabízí prostor pro akci větší, než obvykle. Vzhledem k tomu jak teď vypadá návštěvnost Jeseníků, jsem nakonec zvolil opačný směr a trasu, o které jsem byl přesvědčen, že tam bude klid. A navíc máme ze Šumperka na Českotřebovsko dobré vlakové spojení. Ráno jsem nasedal v 6:30 směr Zábřeh, kde je třeba asi s dvacetiminutovou rezervou přestoupit na motorák do České Třebové. Já tedy vysedal o zastávku dříve, v Třebovicích (příjezd 7:44) a do Č.Třebové došel až nakonec ke zpátečnímu spoji. Odpoledne jezdí příhodné vlaky prakticky každou hodinu.
Dneska jsem si hodně přispal a vyjel někdy kolem jedenácté, kdy už bylo pořádné vedro. Uvažoval jsem i o možnosti zabarikádovat se doma a nevylézat, jenomže tohle byla na delší dobu poslední šance spáchat větší akci a přišlo mi škoda ji prošvihnout. I za cenu toho hicu. Takže namíchat dva bidony ionťáku, přibalit něco malého na zub a hurá do živlu!
Když jsem na jaře sjížděl od horní nádrže na horákovi, zastavil jsem se u přístřešku na Uhlířské cestě a potkal chlápka na silničce, který to jel nahoru od Loučné. Na silničce touhle brutalitou?! No nedalo mi to a zkusil jsem to taky. Teda rozdíly tu jsou. On měl nějaké karbonové superdělo na slickách, já jen svou těžkou ocelovou cyklokrosku, nadto osazenou širokými plášti se vzorkem a na docela nízkém tlaku. Že tenhle výjezd bude výzva mi bylo jasné od počátku. Ale nenechal jsem se odradit a v odpoledních vedrech vyrazil na cestu.
