26. února 2014
V sobotu jsme byli s prckama na návštěvě u rodičů v Zábřehu, a když se mládež po obědě odebrala do pelíšku, tatínek se odebral projít na vzduch. Pro Zábřežáky to nebude nic nového, tahle trasa je pro ně jedna z nejprofláklejších. Pro mimozábřežské rovněž bez vysoké hodnoty, protože tam není žádné velké turistické lákadlo a podobnou procházku si udělají kdekoliv. Ale přesto sem hodím stručný reportík, ať se něco děje.
Začneme na zábřežském Masarykově náměstí, známém taky jako "horní". Budova s podloubím naproti kostelu je muzeum. Především se věnuje Janu Welzlovi, kterému se v Zábřehu věnuje skoro všechno, ale zajímavostí je i fakt, že zde nějaký čas bydlela i manželka J.A.Komenského. Že pak i s dětmi zemřela na mor, to už je jiná kapitola. Ulice (příhodně nazvaná) Komenského, vedoucí od náměstí ke kostelu sv.Barbory, prošla nedávno opravou. Opouštím centrum a beru to po silnici přes Račici. Ještě nějakou dobu se tam táhnou domky do kopce podél cesty. V podstatě jdu po červené turistické značce, aniž bych to tušil. Všiml jsem si jí až někde u kříže nedaleko vrcholku sedla mezi Klárinkou a Račicí (zdejší kopce). Docela rád měním asfaltovou silnici za polní pěšinu. Dodnes si pamatuji, jak nám ve škole říkali, že Klárinka je bývalá sopka. Teď už tomu nic nenasvědčuje. Přes hřeben vede polní cesta a u vrcholu vyrostlo několik rekreačních chalup. Polňačka přes hřeben Klárinky vede až do Nemile. Nebýt oparu, byly by odtud i pěkné výhledy, pokažené jen elektrickým vedením. Toho času bylo na cestě hodně bláta, ale naštěstí se dalo pohodlně jít po trávě přilehlých luk. Při příchodu do Nemile mě přivítal stylově kohout na hnojišti vedle tamního statku.
První dojem z nemilského okolí je takový agro-korozně-historický. O kus dál se to zlepší. Nejvíce zmiňovanou pamětihodností obce Nemile je středověká tvrz. Byl jsem na ni docela zvědav a tak jsem sledoval značky, které k ní vedly. Cesta vedla okolo nízkého domku, který - jak mi došlo až později - byl vlastně ona středověká památka. Nevypadá na to. Člověk by si ji snadno spletl s obyčejným rodinným domkem z padesátých let. Uvnitř je ale prý docela zajímavá expozice, což ovšem nemůžu posoudit, protože dovnitř jsem se nedostal. Cestou dolů z kopce, zpátky na Zábřeh, jsem našel malou kapličku. Po průzkumu mapy zjistíme, že v dědině je kapliček více. Protože zbylé jsem neviděl, nemůžu potvrdit zda i ony jsou tak pěkně opraveny jako tahle. Přes celou Nemili jsem šel vlastně z kopce. Za ty roky, co v Zábřehu nebydlím, mi úplně vypadlo, že vesnice stojí prakticky na svahu zmíněné vyhaslé sopky Klárinky.
Do Zábřeha z Nemile vedou tři cesty (mimo té přes Klárinku, samozřejmě). První najdeme v horní části, kde mineme nemilský hřbitůvek a dojdeme ke hřbitovu zábřežskému. Druhou možností je spodní varianta kolem "bagru", kudy dojdeme ke koupališti v Zábřehu. Možnost číslo tři vede narozdíl od prvních dvou mimo asfalt po tzv. prostředničce. Ten název je pěkně výstižný, což mi jistě potvrdíte, podíváte-li se do mapy. Aby případný přespolní turista nezabloudil (k čemuž by musel být vážně slepý, blbý, ožralý a navíc pod vlivem nějakých psychotropních látek), najde tady modré značení. Příchod do Zábřeha byl poměrně překvapivý. Nestačil jsem se divit, kolik v této části vyrostlo nových domků. A pořád vyrůstají další.
Propletl jsem se uličkami a za chvíli už kráčel kolem koupaliště. Udělal jsem si malou okliku a vzal to kolem Brasáku, což je ve správném pojmenování rybník Oborník. Měl bych možná říct soustava rybníků, protože jsou tu celkem čtyři vodní plochy oddělné hrázemi. Všude na Internetu člověk najde vesměs samé idylické obrázky těchto rybníků, ale dlužno podotknout, že k té idyle moc nepřispívá zdevastovaný areál podniku Hedva na severovýchodní straně.
Žádné komentáře:
Okomentovat