Radhošť

30.5.2011

Mapa Původní článek Fotoalbum

Je tomu už několik let, co jsem jako malé robátko navštívil s rodiči asi nejznámější (i když ne nejvyšší) beskydský vrchol. Přítelkyně Věrka tam nebyla nikdy, takže vzato ze všech stran, nápad vyrazit na nedělní výlet do Beskyd, zdál se být ideálním řešením plánování víkendu. I přesto, že má paměť nepatří právě k těm nejlepším v živočišné a dost možná ani v rostlinné říši, pořád jsem si pamatoval, že někde po cestě byla lanovka a na jejím konci dřevěné městečko. A opravdu. Průzkum internetových zdrojů tohle tušení potvrdil a udal další směr. Bylo tedy jasno: Je potřeba zdolat necelých 150km ze Šumperka do Trojanovic poblíž Frenštátu pod Radhoštěm, odtud lanovkou na Pustevny a pak už jen pěšky několik málo kilometrů na samotný vrchol.

Každý, kdo toto místo zná, nechť nám promine až trestuhodně pohodlný způsob, který jsme zvolili. V tomto případě šlo spíše o samotný výlet než o turistiku. Ostatně s ohledem k podmínkám panujícím po celou délku trasy by to mohl turistikou nazývat skutečně jen velmi nesoudný jedinec.

Po příjezdu do Trojanovic jsme autíčko zanechali na placeném parkovišti Ráztoka a došli k cca 400m vzdálené stanici lanovky. Zpáteční lístek pro dospělou osobu stojí přesně stovku a jde vlastně o kartičku z lesklého kartonu, kde je vytištěn čárový kód. Po vsunutí lístku do turniketu před lanovkou je návštěvník vpuštěn dál. Bezpečně a bez kolizí jsme obsadili dvoumístnou sedačku a pomalým tempem se vznesli do strmého kopce. Na lanovku jsme nasedli okolo 10:00 a třebaže se to může zdát dostatečně pozdě, teplo nám během jízdy zrovna nebylo. Zvláště po cestě nad vlhkými lesními úseky, nebo otevřenými průseky, kudy foukal studený vítr. Naštěstí jsme s tímto rizikem počítali a ještě před nástupem se přioblékli. Když jsme na horní stanici lanovky, na Pustevnách, vystoupili, vypadalo to docela dobře. Lidi tu sice byli, ale v jaksi přijatelném množství. Bohužel o kus dál se situace měla dramaticky změnit. Areál Pusteven je známý především dřevěnými stavbami architekta Dušana Jurkoviče. Ten proslul svou inspirací v lidovém stavitelství a mimo jiné se podílel i na lázeňském areálu v Luhačovicích.

Když se řekne "hory", vybaví se mi na prvním místě klid, široké scenérie a husté lesy. Bohatý jarmark bych si pod tím ale nepředstavil ani v nejdivočejším snu. Bohužel právě tohle je na Radhošti realitou. Ve stáncích prodejci nabízeli frgály, trdelníky, dřevěné sošky Radegasta, ale i nevkusné plastové tretky známé spíše z asijských tržnic. Kolem těchto stánků pak proudily davy dále po modrém značení k Radhošti. Malé děti, důchodci i maminky s kočárky jasně signalizovali, že tady o nějakou horskou túru rozhodně nepůjde. V tu chvíli jsem si vzpoměl, jak občas nazývám Praděd Václavákem. Radhošť je tedy vedle toho aspoň Times Square. První zajímavější atrakcí po cestě byl altán Cyrilka. Stojí v kamenitém svahu, kolem kterého se ovšem stáčí asfaltová silnice. Většina trasy vede lesem po různých površích od asfaltu přes šotolinu až po kamenitou lesní stezku. Chůzi lesem čas od času zpestřují místa s krásnými výhledy. Jedno takové, s vyhlídkou na Frenštát p.R, najdeme na vrcholu sjezdovky.

Symbolem Radhoště je socha pohanského boha slunce a války Radegasta. Děti lezoucí po jeho nohách a pivní kelímky odpočívajících cyklistů na soklu sochy ovšem důstojnosti obávanému božstvu zrovna nepřidají. Z výrazu obličeje samotného Radegasta je znát, že ho tento stav netěší, ovšem víc než šklebit se, stejně dělat nemůže. Od sochy a přilehlého kiosku s občerstvením vede kus cesta tvořená betonovými bloky a podél ní ještě stále kvetou pampelišky. O kus dále se nalézá horní část sjezdovky, odkud se naskýtá jeden z dalších výhledů k severu. Asi po čtyřech kilometrech chůze od Pusteven přicházíme k horské chatě. Zastavili jsme se tu až na zpáteční cestě na langoš. Cena 35Kč za kus. K vrcholu hory (1129 m.n.m.) už je to od chaty jen kousek. Stojí tu televizní vysílač, dřevěný kostelík a socha Cyrila a Metoděje, kterým je svatostánek věnován. Podle pověsti stávala původně na Radhošti ohromná socha Radegasta ze dřeva a zlata, kterou věrozvěstové při svém příchodu zbořili a nahradili křížem, za kteréž vandalství si tu vysloužili kostel. Ve skutečnosti ovšem není historicky doložena jak existence dřevěné sochy, tak ani přítomnost Cyrila a Metoděje na hoře. Další socha věrozvěstů (a náboženských nesnášenlivců), tentokrát z bílého kamene, stojí na místě oltáře uvnitř kostela.

V kostele je k vidění nejen interiér a bílý oltář. U stylově oděného prodejce si můžete za 5Kč zakoupit vstupenky na vyhlídkovou plošinu pod věžičkou. Vyhlížet můžeme do třech stran. Podle toho, co píšou informační tabulky na zábradlí, by odtud mělo být možné vidět až na Praděd či Králický Sněžník. My jsme měli bohužel trochu opar. S pomocí dalekohledu jsem aspoň zahlédl zříceninu hradu Starý Jičín, meteostanici na Lysé hoře, čoudící komíny v Ostravě a kdesi na obzoru i chladící eletrárenské věže. Nenechte se ale odradit komíny a elektrárnami. Výhledy jsou odtud vážně moc hezké a z valné většiny míří spíše do uklidňující zeleně:)

Líčit zpáteční cestu nemá smysl. Šli jsme stejnou trasou jako jsme přišli, byť se dá využít zelená turistická značka vedoucí až dolů k Ráztoce. Hlavní poznatek z návratu byl tedy hlavně ten, že kolem poledne se kolem Pusteven davy rozmnožily, což jen zavdalo příčinu ke zrychlení ústupu.

Tolik k neděli. Pokud jste tak trochu zklamaní, že jsme tentokrát cestovali až příliš snadno, počkejte si na další report. Slibuji, že v něm bude méně davů, více přírody a mihne se tam i nějaké to zvířátko:)