29. září 2013
Po turistickém půstu jsem zase na chvíli vyměnil kolo za nožičky. Ono to kolo za chvíli stejně bude potřeba zazimovat a nožičky budou nejčastěji používaný dopravní prostředek. Na výlet jsem se vydal sám, ničím příliš neomezen. Musel jsem se sice přizpůsobit plánovaným spojům, ale počítal s dostatečnou rezervou, takže nebyl problém. Dokonce i počasí vyšlo, což není vždy pravidlem.
Odjezd ze Šumperka vlakem v 8:33, hladký přestup v Hanušovicích a příjezd do Starého Města v 9:34. Vše v pohodě - tedy až na hlášení ve vlaku z Hanušovic do "Staráku". Ta paní co ho namlouvala asi zrovna prožívala nějaké těžké životní období, jinak si to neumím vysvětlit. "Příští stanice Chrastice - ZASTÁVKA NA ZNAMENÍ!!!!!!...". Nu což, Staré Město je konečná - to se přejet nedá ani bez hlášení. Zdejší nádraží je takové oprýskané, ale člověk tu stejně jenom vyskočí z vlaku a okamžitě prchá dál, takže to je fuk.
Staroměstsko je známé malebností krajiny, samo Staré Město však malebností tak úplně neoplývá. Ne že by se to na mnoha částech města nelepšilo, ale zde - na sídlišti poblíž vlakové stanice, neutěšený stav setrvává. Centrum vypadá o dost lépe, radnice je opravená a zušlechťovací kúrou prochází i nejbližší okolí. Trasa vedla přes náměstí vzhůru, kde u křížku odbočila na Novou ulici. Za touto ulicí již začíná "divočina" zbarvená podzimními odstíny. Je mým dobrým zvykem se v divočině ztrácet, v čemž jsem ani tentokrát neudělal výjimku. Tedy stojím si za tvrzením, že to tam bylo blbě značené, ale stejně... Zkrátka až u vodárenského objektu kdesi v polích mě napadlo zkontrolovat polohu pomocí GPS a hned se ukázalo, že jsem mimo. Tedy jen přes louku, ale pořád mimo. Ta louka, po níž vedla správná cesta je krásná. Krásná a rozlehlá. A nejlepší na ní je ten výhled na Sušinu, Králičák a vlastně celý masiv Králického Sněžníku. Podzimní barvy tomuto kraji sluší.
Část trasy se shodovala se Staroměstským pevnostním okruhem. Vznikl na základě množství bunkrů, řopíků a pevností, které na Staroměstsku najdeme. Moje páteční vycházka jej v krátkém úseku kopírovala a tak není divu, že jsem se dostal i ke dvěma takovým pevnostem. První nese označení StM 33 a krycí název Lesík. Hned vedle něj stojí rozcestník a malé posezení. Pevnost samotná není přístupná, vchod je uzavřen kovovou mříží a ani otvory ve střílnách toho nebylo mnoho k zahlédnutí. Také cesta k dalšímu bunkru vedla nahoru po louce. Označení Stm 34, krycí název Svah. Ten název sedí, pevnost byla opravdu postavena na svahu vysoko nad krajinou. Proto jsou odtud ještě lepší výhledy než od "třiatřicítky". Nápis REPUBLIKU NEDÁME na betonové zdi vyznívá vzhledem k historickým okolnostem poněkud tragikomicky. Podobně jako nápis DEUTCHES REICH, kterým jej někdo přestříkal. Následuje malá lesní etapa k rozcestníku Lovecká chata Jelen. Rozcestník najdeme po čase snadno hned u cesty. S chatou Jelen je to těžší, protože ta se schovává mezi stromy a křovím tak, že kolem ní člověk projde aniž by ji zaregistroval. A opět louky. Kdo má rád výhledy jako já, bude se mu tahle trasa líbit. Je tu spousta otevřených prostor na hřebenech kopců, takže o skvělé panoramata není nouze.
Na rozcestí Kutný vrch - sedlo, jsem měl dilema. Lákala mě kilometrová odbočka do Malého Vrbna, ale slíbil jsem být doma v určitou dobu a nechtělo se mi riskovat, že mi ujede vlak. Nakonec jsem byl tedy zodpovědný, na Vrbno se vyprdl a odložil ho na někdy jindy. Dalším cílem byla tedy osada Kronfelzov, kam je to od rozcestí jen asi půl kilometru. Značka nelogicky odbočuje dolů na asfaltku, aby se následně zase vrátila do osady. Jednodušší je to vzít přímo pěšinou po louce. Kronfelzov je osada maličká, ale malebná a pohodová. Najdeme tu jen pár chalup a dřevěnou zvoničku před chatou Baďurka. O historii osady vypoví více cedulka u cesty. Z Kronfelzova jsem se zase musel plahočit do kopce. Kus po louce a pak do lesa. Les volně přechází v pěšinu kolem ohrady pastvin a nabízí pohled na druhou stranu - na východ. Tam už se netyčí Králický Sněžník, ale Jeseníky. Dominantou tohoto pohledu je Šerák a Keprník. Dalším orientačním bodem je rozcestí U líp. Není tu nic extra, snad kromě dřevěného kříže, ale i ten se nenápadně ztrácí mezi stromy. Moje cesta vede doprava. I nadále se střídají lesní úseky a úseky luční. V tu dobu se na chvíli zatáhlo, ale tak je tam pěkně.
Další rozcestník najdeme pod kopcem Stráž a jmenuje se, nijak překvapivě, Pod Stráží. Mimo jiné je odtud pěkně vidět stanice lanovky v Ramzové a silueta Obřích skal na svahu Šeráku. Okraj Ostružné je od rozcestí Pod Stráží vzdálen už jen nějakých 250 metrů. Ostružnou jsem vždycky jen projížděl autem nebo ve vlaku. Teď se mi tedy naskytla první možnost si to tam pořádně projít a dojmy jsou takové smíšené. Něco je krásně opraveno, něco chátrá... Klasika. Hodně se taky staví, a to je ten problém. Nemám nic proti vkusným novostavbám, ale tohle jsou vyloženě příšernosti (nemyslím tu budovu na fotce, ta je úplně jinde). Přesně to zapadá do toho, co vždycky vytýkám Polákům. Přeplácanost, necitlivost, kýčovitost. Někdo se řídí heslem "Čím víc věžiček, přístavků a ozdobných stříšek, tím lépe". Vedle starých domků je to vážně jako drátem do oka, ať si kdo chce co chce říká. Vlakové nádraží stojí vedle hlavního tahu na Jeseník, jen s tím rozdílem, že jde o tah železniční. Ale ani ta silnice není daleko... Každopádně jsem dorazil v ideálním čase. Tedy s mírným, asi patnáctiminutovým předstihem. Koupil jsem si jízdenku, chvíli se vyhříval na sluníčku a následně již drkotal v kupé rychlíku na Olomouc. V Rudě nad Moravou jsem přesedl na autobus a před třetí odpoledne vyskakoval v Šumperku u Mountfieldu.
Suma sumárum to bylo pěkných a středně náročných 10 km. Hlavně počasí se vydařilo, takže jsem si to vážně užil. Nic víc není třeba dodávat, prostě jsem spokojený, že se mi výlet povedl.
Žádné komentáře:
Okomentovat