3.8.2011
Dnes jsme se s mou drahou polovičkou vydali na výlet do Rychlebských hor. Rychleby jsou vlastně ten nejzápadnější a nejsevernější cíp Jeseníků. Táhnou se podél česko-polské hranice a jejich nepopiratelnou výhodou je, že dosud nejsou tolik navštěvované jako Hrubý Jeseník. Naším konkrétním cílem byla Borůvková hora (899 m.n.m.). Nejprve jsme se přesunuli autíčkem ze Šumperka na česko-polské pomezí. Jeli jsme přes Hanušovice, Brannou, Javorník a dědinku Travná.
Za Travnou se nachází prostor bývalé celnice, která byla přeměněna na turistickou chatu. Najdeme tu i malý kiosek a hlavně parkoviště, kde jsme přibližovadlo zanechali napospas divočině a pokračovali pěšky.
O cestě od celnice prakticky až k rozhledně na vrcholu hory se dá s klidným svědomím říct, že je celkem nezáživná. Prakticky celé 4 km se jde pouze mezi stromy, což brzy omrzí. Bohužel jsme se nevyhnuli malému omylu a celou dobu šli po cyklostezce, která je o dost delší, než trasa pro pěší. Ta se v jednom místě odděluje a pokračuje zkratkou přes les, který cyklostezka objíždí. Určitě se tím dá nějaká stovka metrů ušetřit, ale na druhou stranu je otázka, zda to není za cenu prudšího kopce a obtížnějšího terénu. Po asi 1,5 km od parkoviště je v lese rozcestí, kde stojí i dřevěná bouda se zastřešenými lavičkami a informační cedulí. Jak už tu padlo, po celou dobu prakticky nenarážíme na žádné výhledy. Malou výjimkou je jen průsek zhruba v půlce trasy. Ani tady toho však není vidět mnoho. Když přijdeme ke značkám vyznačující hranici mezi ČR a Polskem, máme skoro vyhráno. Na vrchol zbývá posledních cca 350 metrů. Rozhledna na vrcholu Borůvkové hory nestojí dlouho. Snad proto působí pořád čistě a nově. V kamenné boudě u paty věže je jen jakási útulna - místnost s lavičkami. Na schodiště k vyhlídkové plošině se vstupuje dvířky mezi boudou a věží. Žebráky či skrblíky jistě potěší, že se tu nevybírá žádné vstupné.
Pokud by někoho výstup příliš unavil, může se pak občerstvit v přilehlém bufetu. Všude kolem je taky dost laviček, na něž se dá sednout. Schodiště na vyhlídkovou plošinu je kovové. Některým jedincům může vadit, že přes pletivo schodů uvidí dolů, ale nám to nevadilo. Během výstupu je taky dobře poznat, jak byla rozhledna konstruována. Základ je kovová kostra obtočená schodištěm a po stranách zakryta dřevem. Nahoře nás čekala prostorná, nezasklená plošina. Na podzim nebo v zimě tu proto můž dost foukat. Pro zorientování se přijde vhod kruhový směrník umístěný netradičně pod stropem. Výhled je za dobrého počasí určitě skvělý. Bohužel, my jsme na počasí štěstí neměli. Vyhlídku nám kazil silný opar. Přesto se nám povedlo dohlédnout až k jezerům u Otmuchówa. Co se týká české strany, tam bohužel převládal hlavně zmíněný opar a nybylo vidět skoro nic. Celé Jeseníky se ztrácely v šedi a daly se tušit spíš jako vzdálené siluety. No nic, snad příště.
Nazpátek jsme se vrátili stejnou cestou, jako jsme přišli a asi po hodině byli zase u parkoviště. Jízdu domů jsme přerušili dvěma zastávkami. Ta první, jen asi minutová, byla na vyfocení kostela v Travné. Je sice zvenku schátralý a v koruně sochy nad průčelím se usadil včelí roj, ale architektura kostela je rozhodně zajímavá. Hlavně svou velikostí působí tak trochu předimenzovaně vzhledem k tomu, v jak malé obci stojí. Druhá zastávka byla až v Branné na pozdní obídek, který nám po celodenním hladovění a pochodu přišel vyloženě k duhu. Domů jsme dorazili kolem 16:00 spokojení a příjemně vyvenčení, nikoliv však zničení. Co si přát víc? Snad to, aby na příštích výletech bylo méně oparu a více výhledů. Ale to člověk stejně neovlivní.
Žádné komentáře:
Okomentovat