4.10.2010
Tento druhý výšlap na Sněžník byl v mnohém podobný tomu loňskému, ovšem změny přece jen budou. Nehledě na počasí, je první změnou malá změna zpáteční trasy a následně ještě krátký výlet do Králíků. Ti z vás, kteří už viděli loňský článek o okolí tohoto města však mohou koncovou část přeskočit. Nedozví se totiž prakticky nic víc než tenkrát.
Výlet jsme absolvovali tři: Přítelkyně Věrka, kamarádka Věrka a moje maličkost. Ze Šumperka jsme vyrazili autem kolem 9:20 nejdříve do Starého Města, kde holky zkrátka MUSELY zajít do infocentra a utratit spoustu peněz za turistické vizitky a podobné životně důležité věci. Po splnění této mise jsme pokračovali do nedalekých Stříbrnic, kde jsme zaparkovali na konci obce a vydali se dál po svých. Dál už je totiž autům bez povolenky vjezd zakázán.
K chatě na Návrší to od auta byly asi dva kilometry, což se nezdá moc. S ohledem na terén a prudké stoupání lze však tuto etapu označit jako jednu z nejnáročnějších na cestě k vrcholu. Od chaty se rozprostírá výhled na Staré Město a Hrubý Jeseník, jenže my jsme měli zrovna vzduch znečištěný nějakým popílkem a viditelnost byla mizerná. Od Návrší se jde ještě docela velký kus po lesní asfaltce, určené nejspíš lesním dělníkům, a teprve až po nějaké chvíli značka kroky turistů odkloní na hliněnou stezku sypanou štěrkem. V těchto místech se vzhled okolí prudce mění. Mizí vzrostlý les a místo něj se kolem tyčí jen mrtvé pahýly stromů. Není mi známo, proč dopadly jak dopadly, ale tipl bych to na kůrovce nebo nějakou jinou podobnou "radost". Tyto scenérie sice působí ponuře, ale dodávají místu zvláštně syrovou atmosféru. Během výstupu se ostatně příroda ještě několikrát promění. Nejdřív opět ve zdravý les, následně v kleč prokládanou ostrůvky kamenných plání, až nakonec stromy zmizí úplně a na vrcholu hory najdeme už jen prázdnou pláň porostlou maximálně trávou.
Přejít k k symbolu Králického Sněžníku - soše slůněte, je docela velký skok, ale přece nebudu podrobně popisovat vzhled celého lesa. Ten už jistě každý z vás viděl. Zaskočila nás ale jiná věc: Spousta lidí. Dalo se to čekat. Bylo krásně a víkend k tomu. Navíc, jak jsme se dověděli na vrcholu, probíhala tu dokonce narozeninová oslava, která přilákala další davy. Ačkoliv tedy jinak "Králičák" platí za místo celkem klidné (narozdíl třeba od Pradědu), tentokrát to bylo skoro jako na náměstí. Za zmínku stojí i fakt, že na stíněných místech už se držely hrudky sněhu. Připomínka blížící se zimy a důkaz, že Sněžník nedostal svoje jméno nadarmo. Od slůněte, kde jsme si snědli svačiny a chvilku odpočali, se nalézá další důležité místo. Je to pramen řeky Moravy vytékající z pod kamenné zídky. Z tohoto místa je velkolepý výhled do hlubokého údolí, jenže jak už jsem se zmínil - opar nám tyhle zážitky bohužel pokazil.
Poslední část trasy, tedy těch pár metrů od pramene Moravy na vrchol, tvoří stezka vysypaná kamením a mířící docela prudce nahoru. Proto jsme se tu všichni lehce zafuněli, ale zdárně jsme dorazili až k cíli.
První objekt, který na vrcholu příchozí z české strany potkají, je mohyla s křížem. Nevím, o co přesně jde, ale nejspíš je to připomínka nějakého horolezce,který tu zahynul. Kupa suti o něco dál jsou zbytky původní kamenné rozhledny, která byla před desetiletími odstřelena kvůli špatnému technickému stavu a obtížné údržbě. Její vrcholek je tedy nejvyšší místo široko daleko, protože mimo několika málo laviček a betonového sloupu asi 50m od ní už na vrcholu nic není. Výhled z vrcholu hromady ruin nabízí pohled směrem na Polsko. Dá se říct, že vlastně taky z Polska, protože česko-polská státní hranice probíhá těsně pod vrcholem Sněžníku a většina hory tak patří našim severním sousedům. Nahoře jsme zaznamenali poměrně neobvyklý úkaz, dvě dívky v kroji, ale nakonec měl vysvětlení. Dívky i jejich kostýmy byly součástí zmíněné narozeninové akce a dotyčné se zrovna chystaly převléknout do něčeho civilnějšího. Na vrcholu jsme se moc nezdrželi. Tolik lidí najednou tu kazilo atmosféru a výhled kvůli oparu stejně za moc nestál. Obrátili jsme se tudíž k návratu.
Kousek pod rozcestím "Nad Adéliným pramenem" jsme sešli z původní trasy. Ta nás pak zavedla - bez překvapení - k Adélinu prameni, skrývajícímu se v úhledné chatičce. Pramen vytéká z hezky zpracované hubice, která mi připomíná kašnu poblíž náměstí v polském městě Nysa. U kapličky, vzdálené asi kilometr od pramene, jsme narazili na bandu skautíků, která nás tu předbíhala, tu za námi zaostávala už od Návrší. Vyfotit kapličku bez nich byl tedy oříšek, který se nepovedlo rozlousknout. Dva skautíky sedící před dvířky kaple a jednoho vedle ní jsem vyretušoval ve Photoshopu, na zbytek jsem neměl nervy. Zbytek cesty od kapličky do Stříbrnic proběhl v pohodě a při kochání se tamní přírodou. Úspěšně jsme se doplazili až do dědiny. Holky tam rezignovaně zůstaly stát před hasičskou zbrojnicí a samotného mě vyslaly pro auto stojící o kus výše. Vozítko se mi povedlo najít tam, kde jsme jej opustili, takže nic nebránilo pokračování cesty do Králíků.
Ve městě Králíky právě zuřila pouť a v tak malém městě to udělalo pěknou paseku. Už z dálky bylo navzdory pozdnímu odpoledni slyšet dusot taneční muziky, která při pobytu u zdroje na náměstí skoro ohlušovala. Všude kolem pak stála hromada stánků - především brak a Vietnamci, jen sporadicky něco tradičního. Přítelkyni jsem tady aspoň koupil perník ve tvaru krýglu piva, což ji evidentně potěšilo:) Milým nálezem v rozjařených Králíkách byla socha sedící babičky.
Pro další nášup turistických vizitek jsme si zajeli na nedalekou Horu Matky Boží s někdejším klášterem. U kláštera jsme se však nezdrželi dlouho, neboť už jsme tu byli na jaře. Kousek od něj jsme však zapadli do hospůdky, kde jsme si opravdu pošmlákli na vynikajících borůvkových knedlících se šlehačkou. Obsluha sice nestíhala a trvalo to, ale počkat si stálo za tu baštu:)
Poslední zastávkou toho dne pak byla už jen rozhledna Val, která svou konstrukcí nejspíš nepotěší nikoho,kdo se bojí výšek. I přes podlahu totiž vidíte až dolů. Opakovat se, že výhledy stály kvůli oparu za prd nemá smysl, ale zkusili jsme to.
Den to byl pořádně akční, někteří už začínali trochu blblat, ale to k tomu patří. Hlavní je, že jsme neseděli na prdeli doma a náležitě se vyvenčili.
Žádné komentáře:
Okomentovat