3. března 2014
Začneme na okraji náměstí Osvobození. Jedna z nejznámějších budov Zábřeha (najdeme ji hned vedle pošty) měla bohatou historii. Během pár desítek let stačila být okresním úřadem (ještě v dobách, kdy Zábřeh byl okresní město), zemědělským učilištěm, a dnes zde sídlí městský úřad, knihovna a městská policie. Trochu jsem se propletl uličkami a objevil se na mostě přes kolejiště železniční stanice. Zábřeh na Moravě je důležitou vlakovou stanicí na trase mezi Prahou a Brnem. Bohužel zde nestaví např. Pendolina, na které nastoupíte nejblíže v 50 km vzdálené Olomouci. První březnový den jasně dokládal, že březen je první jarní měsíc. V zahrádkách u domů kvetly sněženky, bledule, krokusy a spousta dalších typicky jarních rostlin. Další moje kroky vedly ke schodišti na Skaličku. Skalička - součást Zábřeha, je s městem spojena pochopitelně více cestami i běžnou silnicí, ale tohle bylo zajímavější. Na Skaličce bychom asi moc historických památek nenašli, ale pokud něco takového hledáme, neměli bychom minou nedávno opravený zámeček. Je tu i kaple v horní části Skaličky. Stojí hned u silnice vedoucí směrem na vedlejší Jestřebí. Po této silnici pokračujeme.
Za značkou označující konec obce už mimo hřbitova najdeme hlavně pole, odkud se nabízí pěkné výhledy na údolí Moravy a hory v dálce. Pohled na Jeseníky je ovšem lépe vychutnat za jasnějšího počasí, než jaké bylo v sobotu. U hřbitova nad Skaličkou jsem to vzal z asfaltu na polní cestu tvořenou betonovými panely, ta mě dovedla na široké louky a ke kapličce s malým posezením. Jednou z nejvýraznějších dominant Zábřežska je určitě lom u Vitošova. Jako orientační bod dobře poslouží z téměř jakéhokoliv kopce do okruhu několika kilometrů. No a odtud také. U prve zmíněné kapličky jsem zabočil dolů po louce, kde se mi podařilo navázat na lesní pěšinu. Vůbec jsem nevěděl kam dojdu, ale zdálo se mi celkem logické, že nějakam prostě vést musí. No, vedla... logicky. Průšvih byl v tom, že vedla přes elektrický ohradník a pozemek přilehlého hospodářství. Ještě že majitel má pochopení pro zbloudilé turisty a nechal mě projít skrz, jinak nevím kudy bych se vracel.
Vyšel jsem na cestě vedoucí okolo bývalého lomu. V rámci zaplnění adrenalinové mezery jsem se tedy vydal po skoro neznatelné pěšině na jednu z jeho teras. Je to tam sice zajímavé a výhled taky ujde, jenže ne zase natolik, aby mě to posadilo na pr... Ale jsem za tu odbočku rád. Po okraji lomu jsem se vyšplhal úplně nahoru a došel na Humenec. To je kopec, který odděluje Zábřeh od Skaličky. Vede přes něj asfaltový chodník a jsou odtud asi nejlepší výhledy na město. Lví podíl na tom má především čtveřice rybníků. Když jsem úplně na začátku šmajdal k nádraží, napadlo mě ještě několik zastávek. Částí Rudolfov jsem se tedy vrátil na most a dále k řece. Cestičkou na druhé straně mostu přes vodu jsem zamířil ke splavu.
Zřejmě nejvytíženější pěší trasou z nádraží do centra Zábřeha vede po chodníku okolo řeky přes Wolkerovy sady, mezi místními dříve známé spíše jako "park u kasáren". To mi ale přišlo jako nuda a rozhodl se jít po druhém břehu. První etapa byla sice drsnější než se původně zdálo, protože jsem se musel prodrat křovím pod zahrádkářskou kolonií, ale pak už se tam vinula docela pohodlná pěšina podél náspu železniční trati směrem k České Třebové a ku Praze.
Žádné komentáře:
Okomentovat