16. prosince 2007
Kdo není naprostý analfabet a ignorant ten už o Krakowě určitě slyšel. Jak by taky ne, když jde o jedno z nejvýznamnějších, ne-li nejvýznamnější město našich severních sousedů. Bývalo dokonce hlavním městem celého Polska, ale král Zikmund III. Vassa (příslušník švédského panovnického rodu) se roku 1609 rozhodl přesídlit celou administrativu do strategicky lépe položené Varšavy. Změna hlavního města sice pro Krakow znamenala určité opomíjení, na druhou stranu mu to prospělo po té stránce, že se zde už tolik nebudovalo a nemodernizovalo, takže mnohem více budov se zachovalo v původním stavu. Právě tohle stojí za skutečností, že centrum města patří mezi památky UNESCO. Dominantou města je hrad Wawel s katedrálou, kde probíhaly korunovace polských králů - a to dokonce i v dobách kdy hlavním městem už byla Varšava. Hrad stojí zhruba v centru města na kopci nad nábřežím řeky Visly a je nápadný už z dálky. Více o idyle ovšem napíšu až někdy příště - včera to totiž idyla tak úplně nebyla…
Když jsem se den před odjezdem díval na předpověď počasí, slibovali meteorologové nad Krakowem polojasnou oblohu a teploty kolem bodu mrazu. Skutečnost ovšem byla ta, že sice mrzlo, ale bylo úplně zataženo a hustě sněžilo, chvílemi padal sníh s deštěm. Moje představa o tom, že na své první návštěvě města se pokochám historií a udělám krásné fotky vzala brzy za své. Fotoaparát jsem musel mít schovaný pod bundou aby nezmokl a když už jsem ho občas vytáhl a pořídil fotku tak na ní byly znatelné stopy sněhových vloček, což záběrům moc neprospělo. Fotit se proto dalo beze srážek jen v kostelích či chrámech, kde zase byla příliš velká tma na to aby se člověk obešel bez stativu a při vyšší citlivosti se na obrázcích pochopitelně vyskytlo velké množství nepříjemného šumu. 
Celý hlouček osazenstva našeho autobusu vedla do centra postarší průvodkyně. Musím smeknout pomyslný klobouk před jejími znalostmi, ovšem možná to s podrobností výkladů moc přeháněla a tak jsem se brzy začal ztrácet v informacích ohledně všechobyvatel a každém druhém domě ve městě. Prošli jsme pod Wawelským hradem do ulice kde se nachází muzeum Karoła Wojtyly - pozdějšího papeže Jana Pavla II., navštívili chrám Petra a Pavla, proběhli podloubím domu jakéhosi šlechtice a ocitli se na Rynku Głównym - tedy hlavním náměstí. Jde o třetí největší náměstí v Evropě, ale protože uprostřed něj stojí známá Sukiennice tak se nezdá tak veliké. Na náměstí stojí mimo Sukiennice ještě radniční věž, malý kostelík sv.Vojtěcha (ten tu stál ještě dřív než samotné náměstí) a v rohu celého prostranství se vypínají majestátní věže Mariánského chrámu.
Tento chrám je proslulý ohromným dřevěným oltářem řezbáře Wita Stwosze. Velikost vyřezaných postav je 2,7 metru a k tomu, aby si ho mohli návštěvníci prohlédnout je třeba otevřít jakási "vrata" úctyhodných rozměrů. Poláci jsou národ velice pobožný a tak nepřekvapí, že otevření oltáře je pro mnohé z nich důvod k modlitbě. Fotografování je sice zakázáno pouze s bleskem, ovšem i když jsem fotil bez blesku tak mě jakýsi chlápek napomenul. Hlavní je ovšem výsledek - fotka se jakštakš povedla. Ponávštěvě chrámu jsme dostali tříhodinový rozchod na nákupy. Kolem Sukiennice se totiž konal tradiční vánoční trh a kolem sochy Adama Mackiewicze stálo několik řad stánků plných nejrůznějšího sortimentu.
Keramika, vánoční ozdoby, cukrovinky, oblečení, svíčky, výrobky z včelího vosku, dřevěné výrobky, sýry, uzeniny, šperky… prostě na co si vzpomenete. Se svými sto třiceti pěti Złotých jsem byl hotov poměrně rychle. Kdo mě zná ten tedy jistě chápe, že dvouhodinové flákání bez groše v kapse, v mrazu a sněžení po náměstí se nezařadí mezi mé oblíbené zážitky. Promrzlé ruce a nohy se trochu vzpamatovaly při další procházce s výkladem průvodkyně. Prošli jsme se kolem původních hradeb, divadla Juliusza Słowackiego, paláce a muzea rodiny Czartoryskich, navštívili budovu Jagelonské university a vrátili se zase na promrzlý Rynek Główny, kde následovala další hodina a půl bloumání v mrazu a sněhu. Snaha fotografovat noční scénu se také ne vždy vyplatila, ale pár obrázků se snad dá použít. V šest hodin večer jsme zase nastoupili do autobusu a kolem půlnoci dorazili domů do Šumperka.
Žádné komentáře:
Okomentovat