15.6.2011
Loni na jaře jsem tu referoval o výšlapu k prameni a kapli Sv.Anny a pak dále na Rejchartice. Tentokrát 5se vydáme podobným směrem, mineme ovšem pramen i zmíněnou obec. Budeme se (v rámci možností) držet červené turistické značky z Horního Bohdíkova do Hanušovic přes obce Potůčník a Hynčice nad Moravou. Celé to zabere zhruba 8km.
Středeční výlet byl hodně omezen časem. Ráno jsem byl do devíti v práci na školení, pak bylo potřeba zvládnout nějaké vyřizování ve městě, takže mi zbýval jediný vhodný autobusový spoj na Horní Bohdíkov v 11:30 ze Šumperka. Vlak zpátky z Hanušovic odjížděl ve 14:22, abych stihl návštěvu, z čehož je jasné, že všechno proběhlo tak nějak ve spěchu. Ideální stav to není. Nejlepší je vyrazit s vědomím, že netřeba nikam hnát, užívat si přírodu a mít rezervu na zacházky. Vždycky to bohužel nejde - s tím nic nenaděláme. Pořád lepší se lehce honit, než tvrdnout doma na gauči, ne?:)
Ze zastávky autobusu Horní Bohdíkov, což je vlastně část obce Žárová, se vydáváme vzhůru po úzké cestě mezi pár domků. Na konci je pak farma, ovšem těžko říct, jak si tamní pracanti vedou. Na pohled vypadá poněkud omšele. Malá kamenná kaple trochu připomíná kapličky v Ramzové a na Sv.Trojici. Tyhle dvě jsou si podobny navzájem mnohem více, ale dnes na ně nedojde. Na farmě se věnují hlavně chovu skotu, proto bylo už z dálky slyšet bučení krav a stezka vedla především skrze pastviny. Z nich pak byly pěkné výhledy k masivu Králického Sněžníku na západě. Následující vyhlídka se už nachází kousek dále. Musel jsem se k ní prosekat džunglí, přebrodit močálem a přežít nálety muchniček a much tse-tse.... Dobrá, maličko přeháním, ale v kostce tam bylo všechno:) Je to u rozcestníku "Nad Svatou Annou". Dá se odtud zajít po žluté ke kapli a prameni Sv.Anny, nebo pokračovat po červené na Potůčník. Jdeme po červené. Tedy po značce a ne po červených listech, které tu vyrašily na jedné zlomené větvi. Kolem poletovala spousta motýlů a převažovali modrásci. Modrá barva je prý v přírodě zastoupena jen velmi málo, tak snad proto jsou tito modří krasavci i přes malý vzrůst tak atraktivní.
Taky do Potůčníku vede vesta přes louky a pastviny. Čas od času jsou tady pěkné výhledy. A už jsme v Potůčníku, v jeho horní části. Tohle je konkrétně rekreační osada, samotná dědina je o něco níž, kousek od Jindřichova. Je to tady pěkně zapadlé mezi kopci, kudy protéká malý potok. Skrvrnou na jinak dobrém dojmu, jímž Potůčník působí, je ruina kostela s přilehlým hřbitůvkem. Zbyly z něj už jen obvodové zdi. Kupodivu ve vchodu nebyla žádná mříž ani závora, takže kdokoliv (třeba malé dítě) může dovnitř, což nepovažuji za nejbezpečnější. Po červené jsem pokračoval chvíli lesem a vyšel na rozcestí, jak jinak než nad pastvinami. Na konci ohrady se červené značení stočilo z celkem pohodlné polní cesty do lesa mezi stromy, kde začaly první komplikace. Značky následně vedly podél elektrického ohradníku pod proudem. To by nebylo nic neobvyklého, kdyby k němu nepřiléhal pás kopřiv a trní, kudy se šlo opravdu dost špatně. Nakonec jsem ohradník s nejvyšší opatrností přelezl, protože ohrada byla prázdná, a šel pěkně po trávě. Bylo to mnohem pohodlnější a dokonce mi zbýval i čas na kochání.
Stopu, respekvice značku, jsem ztratil někde u jakéhosi stromu porostlého dřevokaznou houbou. Značka ukazovala kamsi ke kraji ohrady, kde se mi ukázala na dlouhou dobu naposled. Brouček v trávě byl sice taky červený, ale správnou cestu mi neporadil. Nevysvětlil mi ani to, proč v místě turistického značení komplikují pochod elektrické ploty. Asi to sám, chudák, nechápal. Následovalo martýrium bloudění po travnatých plochách v obavě, zda stinu zpáteční vlak. Plahočil jsem se trávou zlitý potem, polepený různými lístky, chmýřím, a obklopen bzučícím mrakem nejrůznějšího hmyzu. Sem bych poslal nějakého pražského metrosexuála, aby zažil dávku kulturního šoku! :-D
Konečně se za kopcem objevily Hynčice nad Moravou. Všiml jsem si, že v ohradě, kudy právě jdu, se pase několik koníků. Z opatrnosti jsem tedy na nejbližším místě, tentokrát naposledy, přelezl kopající ohradník. Právě včas. Když jsem pak přicházel blíže k vesnici, směrem, kde jsem ještě před chvilkou stál, se se zvednutými ocasy a rozevlátou hřívou přehnalo stádo koní. Mnohem lepší pocit jsem měl z koňských krasavců pasoucích se u ohrady poblíž stájí. Hynčice jsem dosud prakticky neznal, takže jsem se rozhlížel jak čerstvě narozené telátko. Lidi mě zdravili, nějaká paní vedoucí koně z pastvy ochotně popsala, kudy bych přišel, kdyby se mi předtím neztratila z dohledu turistická značka.
Taky jsem se zorientoval podle rozcestníku u cesty. Ukazoval stále po nově opravené asfaltce dolů do údolí ve směru na Hanušovice. V jednom místě značka opět opustila silnici a zabočila doleva, kde vede po lesní cestě na svahu přímo nad řekou Moravou u Hanušovic. Hanušovické domky na druhém břehu tak byly téměř na dosah. Ve městě jsem se objevil na křižovatce poblíž železničního nadjezdu a bylo vyhráno. Vlak odjížděl za deset minut, což se mi povedlo bez potíží zvládnout.
Tolik k výletu, který se dá hodnotit různě. Přesto však věřím, že pozitiva přetrvají na úkor negativ. Aspoň to bylo dobrodružnější:)
Žádné komentáře:
Okomentovat