1.5.2011
Na prvního máje se dá dělat spousta věcí. Slavit svátek práce paradoxním nicneděláním, líbat se pod rozkvetlým stromem - to zřejmě ocení především alergici - nebo prostě jen tak vyrazit do "terénu", což je aspoň částečně podmíněno předpokladem vhodného počasí. Letošní 1.máj od rána nevypadal z meteorolgického hlediska úplně ideálně. Aspoň tady u nás pršelo a podle stavu ranní oblohy by nikdo nečekal, že odpoledne by tomu už mohlo být jinak. Když jsem kolem prvomájové druhé hodiny odpolední vycházel z domu, stále to ještě vypadalo všelijak. Z nějakého těžko pochopitelného pohnutí osudu jsem měl ovšem vyjímečně štěstí a když jsem o půl hodiny později vyskakoval z vlaku, sluníčko si už definitivně vybojovalo svůj díl na obloze. Motoráček mě vyplivl ve stanici Bohutín, kterému to sem ze Šumperka trvá cca 20 minut kolem kopce.
Jednou z prvních bohutínských "atrakcí" na cestě po modré turistické značce je malá hasičská zbrojnice na takovém plácku, které bychom s trochou nadsázky mohli nazývat "náměstí". Podle poklidu okolo se dalo soudit, že pálení čarodějnic den předtím si požární zásah nevyžádalo. Je tu ovšem jedna věc, kterou mě Bohutín nasral. Těžko říct, jestli šlo o nějaký žertík nebo jen špatně provedené značení, ale výsledek je nepopiratelný. Na jednom rozcestí se na sloupu nachází modrá značka s přikreslenou šipkou DOPRAVA. Vydal jsem se tedy touto uličkou, prošel jí na konec obce, ale to bylo vlastně naposledy, kdy jsem modrou značku vůbec spatřil. Teprve až doma jsem si při podrobnějším studiu map ověřil, že se mělo odbočit DOLEVA. Pokud se tedy vydáte podobným směrem jako já, dejte si na to pozor.
Když jsem stále šel podél silnice a na modrou značku ne a ne narazit, došlo na menší improvizaci. Odbočil jsem po nějaké polní cestě do polí a doufal, že tam nějaké značení třeba ještě objevím. Objevil jsem však jen staršího včelaře. Stál u úlů vestavěných v přívěsu a ze bručícího roje mě poslal zase zpátky a dokonce na úplně opačnou stranu. Vrátil jsem se tedy zase nazpátek k silnici a dle dědulovy rady zamířil k polňačce pod kopcem. Stojí tu nějaká farma, nádherně zapadlá mezi keři a poli. V zimě to tady asi tak idylicky nepůsobí, ale teď na jaře to musí být krásně klidné místo k bydlení. Na rozcestí za farmou jsem se podle obdržených rad dal doprava. Následně jsem měl najít nějakou cestu doleva k Vlčímu dolu u Bludova, ale k tomu už nedošlo. Vzhledem k časovému presu (toho dne jsem měl jít ještě do práce na noční) jsem nakonec na snahy dodržet včelařovy instrukce rezignoval a rozhodl se pro improvizaci. Měl jsem jakés-takés tušení o své poloze, protože něco napovídal tvar krajiny se známými křivkami kopců okolo. Zamířil jsem si to tedy přímo přes louku k vrcholu kopce, na kterém jsem stál.
Během výstupu jsem se kochal výhledy směrem k Zábřehu a postupně vyšplhal až k nejvyššímu bodu, kde mě trochu překvapil nově opravený dřevěný kříž a lavičky. Překvapilo mě to, že sem nevedou žádné turistické značky, zatímco na nedaleký Zlatník, kde toho zase tolik není, a kam se ještě dostanu, značky vedou. Po nějaké době jsem se dopracoval nad poslední domky u Radomilova, což mi k vlastní úlevě potvrdilo mou polohu. GPS v mobilu totiž jak na potvoru ne a ne naskočit. Cestou od Rdomilova na Zlatník se otevřel výhled k masivu Králického Sněžníku v dálce a na některé bližší kopce, například Boudu. Domky viditelné úplně dole a nejblíže patří k okraji Hrabenova. Ve zdejším okolí lze najít spousty křížů, božích muk a kapliček. Výjimkou není ani kopec Zlatník, kam se sbíhají 4 cesty. Od Radomilova, od Bludova a dvě z Hrabenova - každá z jiné části. Na Zlatníku jsem potkal nějaký starší pár. Evidentně manželé tak kolem sedmdesátky, možná osmdesátky si sem vyšli na prvomájovou procházku a působili uvolněně, čile - možná vitálněji než leckterý mladý člověk. Trochu jsme probrali trasy a já se s ohledem na čas volit k návratu kratší cestu kolem lesního kostelíčku. Původně jsem zamýšlel vzít to přes Vlčí důl a kolem okraje Bludova.
Pokračoval jsem tedy po zbytcích asfaltky na rozcestí a k dalšímu kříži. Zde jsem pěšinkou lemovanou sporým stromořadím vykročil doprava. Tam vede zelená turisticky značená trasa k Božímu Tělu. O kostelíku Boží Tělo už bylo napsáno dost, tak se nebudu opakovat. Zkrátka jde o kostel na okraji lesa mezi Hrabenovem a Bludovem, kde se každoročně konají poutě a mše. U kostela stojí altánek, od něhož vyvěrá osvěžující chladivý pramen. Cesta od kostela k Šumperku přes sedlo U červeného kříže vede lesem, kde je o výhledy nouze, a tak nás aspoň nic nerozptyluje a do města již dorazíme bez komplikací. Přiznávám, že tentokrát jsem reportík asi lehce odfláknul, ale jsem po unavený noční a nechtělo se mi s tím příliš piplat. Za pozitivum považuji aspoň to, že dnes, kdy venku celý den pršelo a dokonce i chumelilo (!), přijde slunečná procházka vhod:)
Žádné komentáře:
Okomentovat