2.7.2011
Dnešní výšlap byl docela krátký. Když se to vezme se vším všudy, nepřesáhl délkou 4 km. Přesto nebyl úplně zbytečný. Aspoň proto ne, že jsem se příjemně prošel, nadýchal čerstvého vzdoušku a vypadl z baráku. To, že se návrat do baráku podařil v čase limitovaném lékařem i se zastávkou na studený drink, je pak už jen třešnička na pomyslném dortu.
První etapa proběhla opět motorizovaně autobusem ze Šumperka na konec Štědrákovy Lhoty. Odtud už pokračujeme pěšky přes silnici k cestě vedoucí stromovím na pastviny pod Rovinkou. Nepříjemným překvapením bylo, že nějací vandalové poničili malý kříž u cesty. Z nějakého důvodu už na něm chybí soška ukřižovaného. Po chvíli štěrkovité, chvíli travnaté stezce stoupáme do svahu.
Brzy je odtud pěkný pohled nad horní část Štědrákovy Lhoty a přilehlé kopce. Na rozcestí Rovinka je to opravdu kousek. Od autobusové zastávky cca 700 metrů a pár minut funění. Pro lenochy bude dobrou zprávou, že tohle bylo prakticky poslední stoupání na celé trase. Na Rovince najdeme lavičku, informační ceduli regionu a kamenný kříž. Nezanedbatelnou pomůckou je rozcestník na stromě. Na okolních loukách bylo už evidentně sklizeno a kolem dokola se válely jen velké role slámy. Nad tím vším pak dohlížel stožár televizního vysílače.
Pokračujeme po zelené značce. Ta přebíhá část louky a noří se do lesíka na východní straně. Chvíli se jde lesem, kde není pořádně co obdivovat. To se změní, jakmile z lesa opět vyjdeme na louky. Nabídne se nám výhled do údolí řeky Moravy. Na severu se pak rýsuje křivka hor kolem Šeráku. Jako všude okolo, i zde skoro zakopáváme o křížky a boží muka. Opět se ocitáme mezi stromy, ale tentokrát ne v lese. Pro změnu jde o krátké stromořadí kolem cesty mezi loukami. Za chvíli budeme zase venku. Dále budeme pochodovat travnatou stezkou. Motýlů tady byla taková spousta, až mě to zaráželo. Když jsem udělal krok, motýli se z trávy vždycky rozletěli do všech stran a chvíli trvalo, než si zase posedali. Bylo zajímavé je chvíli pozorovat, jak přelétávají z kytky na kytku a soupeří spolu o místo na květu. Občas na sebe podnikali nefalšované nálety. Nezaujatě to pozorovaly kobylky a sarančata ze stébel trávy.
Na konci louky už se začínaly objevovat raškovské domky i věž tamního kostela. Projdeme kolem jakési farmy kousek bokem nad dědinou a pěšinou klesáme dolů do civilizace. Brzy dorazíme mezi první domky a po pár metrech i ke kostelu. Ten je bohužel v dost špatném stavu, byť po opravě by mohl vypadat mnohem lépe. Mnohé domky a chalupy v Raškově působí značně udržovaněji a oku více lahodí. Kaplička nedaleko obory dokonce vyfasovala nějaké fáborky. Zníněná obora přiléhá k restauraci, kde si můžete nejen schladit krk nějakým chutným mokem, ale třeba i potěšit žaludek řízkem z kamaráda osazenstva obory. Byť se žvanci nebráním, živá zvířata jsou mi přece jen milejší než ta naklepaná a usmažená. Trochu jsem přepískl časovou rezervu, ale je lépe mít času nazbyt než aby se ho nedostávalo. Když jsem kráčel k vlakovému nádraží v Bohdíkově, do odjezdu zbývalo asi 40 minut. Usadil jsem se tedy an lavičku, v klidu prohlédl a promazal obrázky ve fotoaparátu, vypil zbytek Kofoly a čas pěkně utekl.
O asi půlhodinové cestě vlakem z Bohdíkova do Šumperka se rozepisovat netřeba. Neudálo se na ní nic mimořádného. Snad jen to, že v Šumperku mě čekala na nádraží drahá polovička, se kterou jsme si následně ještě dopřáli studený ovocný drink, který nás v tom horku příjemně osvěžil.
Žádné komentáře:
Okomentovat