27. ledna 2013
První článek tohoto roku vkládám poněkud pozdě. Asi tušíte proč. Ano, je to především kvůli práci a dvojnásobným rodičovským povinnostem. V sobotu se konečně naskytla alespoň krátká šance se vyvenčit. Přes jistou nelibost mojí drahé polovičky jsem příležitost nehodlal nechat ladem. Kdesi ve mě se hlasitě ozvaly v genech ukryté reflexy člena prvotně pospolné společnosti a hnaly mě ven z jeskyně do divočiny za praturem a stády mamutů. Obrazně, to dá rozum. K dispozici jsem měl asi čtyři hodiny, ale kvůli rezervě to bylo třeba ještě trochu zredukovat. Jistě chápete, že to není mnoho a plánování se tak omezilo na nejbližší okolí města. Neboť nejbližší okolí už v minulosti proběhlo docela zevrubnou dokumentací, nezbývalo než si opět zopakovat již známá místa. Tak známá, že už je bude znát hodně pravidelnějších čtenářů (na tomto odkaze najdete mapu). Ale o to vlastně tentokrát nejde. Objevitelské choutky prostě musely ustoupit pouhé radosti z pobytu venku. Ostatně teď budou ustupovat čím dál častěji.
S jazykem na bundě dobíhám akorát na čas na vlakové nádraží a u přepážky loudím z prodavačky jízdenku do Rudy nad Moravou. Překvapuje mě cena lístku. Třicet kaček za takový kousek mě, synu spořivých rodičů, přijde poněkud přemrštěná částka. Beze slova protestu ovšem vytahuji z peněženky požadovaný obnos. Zbytečná diskuze na téma poměru cena vs. kvalita služeb Českých drah s nevinnou prodavačkou mi nestojí za to, abych si nechal ujet vlak. K perónu dojíždí motoráček od Olomouce a o pár minut později už se mnou na palubě supí k Hanušovicím. Kupodivu odjíždí přesně v 9:15 podle jízdního řádu, přestože cedule v nádražní hale strašila pětiminutovým zpožděním. Na začátek dobré znamení. Co už tak dobré není, to je počasí. Dozvuky smogem poznamenaného období ještě neutichly. Všechno okolo se buď trochu nebo úplně schovává za nevzhlednou šedivou clonou a já se musím každou chvíli nutit k optimismu. Přes veškerou šeď to celkem jde. Na poslední chvíli měním plán a z vlaku vyskakuji o zastávku dříve, tedy v Bartoňově. Původně jsem to chtěl vzít po jedné z předloňských tras - jen obráceně, ale proč se pořád opakovat? Bartoňov je jedna z těch dědin, která turisty moc neláká. Není tu žádná pamětihodnost, významný kostel, přírodní zajímavost, dokonce ani turistická značka. Silnice přes dědinu vede jen do Radomilova kde končí a dál už se mění v cestu polní, případně lesní. Rozhlížím se kolem a chvíli uvažuji, jestli to byl dobrý krok. Smog kazí dobrý dojem z volné soboty i tady. Nenechávám se odradit a mířím od zastávky k prvním domům. U jednoho z prvních mě pobavil rozcestník se šipkami k Radomilovu, Hrabenovu, Rudě n.M., Moskvě, Varšavě a Berlínu. Místní mají aspoň smysl pro humor.
Ticho v liduprázdných uličkách ruší jen tradiční vesnická kakofonie psího štěkání. Slyším ji už možná posté, ale furt mě sere. Stoupám mezi domky a zjišťuji, že tu stojí obydlí všeho druhu. Stará stavení ve stavu před zřícením i po rekonstrukci. Novostavby i slepence nového se starým. Do Radomilova přicházím dřív než jsem čekal. Stoupání mě pěkně zahřálo. Doma jsem se nechal znervóznět předpověďmi extrémních mrazů, zavlékl se jak na expedici do Antarktidy a přitom taková zima zase není. Hlavně po tom stoupání. S nastoupanými metry nadmořské výšky, i když jich není závratně mnoho, se celkem dramaticky změnilo i počasí. A to k lepšímu. Smog a nečistoty zůstaly dole a okolo mě teď svítí sluníčko a nad hlavou mám místo šedivé duchny modrou oblohu. Hurá!
U radomilovské kaple to beru značenou zkratkou ke statku a pak už notoricky známou cestou nad Hrabenov. Sníh křupe pod botami a kdesi na západ v mlze se tyčí Jeřábská vrchovina. Přímo přede mnou pak Háj s rozhlednou, která ovšem stojí na opačné straně kopce a není odtud vidět. Pomalu mířím ke Zlatníku a zvolna vychládám po předchozí etapě. U kříže na Zlatníku si všímám námrazy na keřích i trávě. Když zafouká vítr, asi je lépe tu nebýt. Na jihovýchodě se stále zvedá smogová stěna. Pokračuji po zelené přes hrabenovské louky k lesnímu kostelíku. Ve sněhu se roztéká stopa po běžkách, které tu projely nejspíš už před několika dny. Pramen u kapličky vedle kostelíka neteče. I kdyby tekl, zamrzl by. Teplota je zcela jistě pár stupňů pod nulou, třebaže to není vyloženě Sibiř.
Slunečné počasí a mírná časová rezerva mě láká vystoupat na rozhlednu. Když už nic, bude to taková náhrada za silvestrovský výstup, který jsem letos kvůli práci nestihl. Během zimy se mi však ještě nepovedlo vidět rozhlednu otevřenou, což mi lehce nabourává odhodlání. Přesto nakonec kousek za kostelem odbočuji z lesní silničky a skoro po čtyřech se začínám škrábat do prudkého svahu. Opět mám pocit, že se výrazně oteplilo a rozepínám bundu i mikinu a rozvazuji si šálu na krku. Od kostelíku k rozhledně je to asi 1,5km, ale člověku to přijde minimálně jako dvojnásobek. Kdysi se chodilo až nahoru celou cestu mezi stromy, ale nyní přibylo pasek. Když konečně stojím u věže v 631m.n.m., mám chuť padnout hubou do sněhu. Dveře dovnitř jsou sice zavřené, ale mříž otevřená. Vypadá to slibně. A opravdu. Zvoním na zvonek a otevírá mi postarší pár z KČT. "Skoro jsme neotevřeli, byl zamrzlý zámek", hlásí paní. Kupuji vstupenku a jablečný džus na doplnění sil a vydávám se po schodech na vyhlídkovou plošinu. Z nějakého důvodu mi to dělá menší potíže než jindy. Mimo mě tu nikdo není. Okna sice pokrývá námraza, ale na pokladně mi půjčili kliku na otevření oken tak to nebude problém. Výhled, jak se dalo očekávat, kazí smog. Nejhorší situace je na východě a na jihu, směrem k Zábřehu. Tím směrem není vidět prakticky nic. Až uvidíte fotky uvědomte si, že jsem je potýral v počítači, aby na nich bylo něco vidět. Nejbližší kopce jsou sice vidět i bez kompjútru, ale je to slabota. Ještě nejpřijatelnější situace panuje na západě. Asi po čtvrt hodině se vracím dolů vrátit kliku do pokladny a sebe domů. Zdržuji se jen krátkým zápisem do vrcholové knihy.
Nemá cenu experimentovat, jdu sešupem k sedlu u Červeného kříže a pak po žluté do Šumperka. Užívám si poslední minuty na vzduchu. Když se zadaří, snad se aspoň za měsíc zase někam dostanu a poreferuju o tom.
Žádné komentáře:
Okomentovat