22.5.2012
Opravdu mě potěšilo, že jsem konečně dorazil k vodopádu, kam se mi dlouho nedařilo dostat. Ne že by byl na nějakém nepřístupném místě, spíš naopak. Leží ale trochu bokem od nejatraktivnějších tras, cesta k němu není značená a o jeho existenci neví dokonce ani hromada domorodců. Z titulku článku jste jistě pochopili, že je řeč o Poniklém vodopádu, nebo též o vodopádu na Poniklém potoce. Poniklý potok tvoří jeden z přítoků Hučivé Desné a najdeme ho poblíž Koutů nad Desnou. Z vlakového nádraží v Koutech je to k vodopádu něco málo přes 3,5 km (zde odkaz na mapu). Ideální cíl nenáročné procházky nebo vyjížďky na kole. Od nádraží se dáme po žluté turistické značce. Ta sice v poslední etapě výšlapu odbočí jinam, ale s trochou pozornosti se k vodopádům dostaneme i bez ní. Jedna z okrajových částí Kout se jmenuje Annín a naše cesta vede skrze něj. Okolo je spousta pěkných chat a chalup skrytých v údolí.
Hučivá Desná toho času moc nehučela, protože v důsledku dlouhodobého sucha téměř vyschla. Tedy to s tím vysycháním jsem asi přehnal, ale vody v ní každopádně moc nebylo. Přes říčku vede několik lávek a mostů, většinou k chatám na druhém břehu. My se jimi nemusíme nechat rozptylovat, protože se budeme stále držet příjemné asfaltové silničky. Později, za posledními domky, nazaríme třeba na kamennou hráz. Hráz vypadala sice docela bytelně, ovšem vzhledem k prázdnému korytu za ní i trochu zbytečně. Jistě to neplatí vždycky. Když na jaře začne tát na horách sníh a voda se valí ze svahů dolů, situace bude zcela odlišná. Na rozcestí, kde stojí informační cedule a dřevěná socha musíme opustit turistické značení. Značka vede doprava podél Hučivé Desné, my však půjdeme rovně. Tam už značky sice nejsou, ale zabloudit prakticky nelze. Stále šlapeme po asfaltu. Poslední část je dost prudká, takže na kole se buď pořádně zapotíte, případně budete muset seskočit a vyjít to pěšky. Naštěstí jde skutečně jen o krátký úsek. Měl jsem trochu obavu, že vodopád ze silnice minu. Zvlášť teď, kdy jsou stromy olistěné a lecos z pohledu do lesa skryjí. Vodopád se však nachází přímo pod silnicí, odkud je pěkně vidět a hlavně slyšet. Nejste-li hluší, nějakém minutí nemůže být řeči. Dostat se dolů může být pro někoho oříšek. Sráz je prudký a není se tam moc čeho chytit. Při troše šikovnosti však lze sešplhat až k potoku a vodopádu.
Ze silnice se nezdá být nic moc, ale zespodu názor změníte.Voda tu padá ve dvou, při troše fantazie ve třech oddělených proudech. Co se týče výšky vodopádu, informace se různí. Na informační ceduli, kterou jsme minuli na odbočce, stojí psáno 3,3 metry. Osobně jsem zdrženlivější a když to porovnám se svojí výškou, měří vodopád něco přes dva, možná dva a půl metru. Rozhodně ale patří k těm hezčím co jsem viděl. Zaujme hlavně svojí členitostí. Potok pod vodopádem (i nad vodopádem) se dá pochopitelně přejít na druhou stranu, konkrétně přebrodit. Na obou březích jsou celkem příznivá místa pro pozorování. Rozhodnete-li se však do vody vstoupit vězte, že Poniklý potok není - ostatně jako žádný z horských potoků - obdařen právě teplou vodou. Taky některé kameny pod hladinou kloužou, takže je dobré být opatrný. Já jsem si navíc pomohl i fototechnikou. Nemaje žádnou hůl, opíral jsem se o stativ, který kupodivu vydržel, byť je to levný a roztřesený křáp.
To je pro dnešek vše. Uznávám, že jindy toho bývá více, ale není každý den posvícení. Příště se snad podaří něco navíc. Do té doby se mějte a díky za návštěvu:)
Žádné komentáře:
Okomentovat