25.1.2011
Když jsem o lesním baru slyšel poprvé, přišlo mi to jako výmysl. Copak by se opravdu našel někdo, kdo by měl v ČR odvahu otevřít bar bez obsluhy a spoléhat na to, že návštěvníci poctivě uhradí útratu do přistavené kasičky? Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, takový člověk opravdu existuje. A funguje to.
Na sobotní (22.1.2011) túru jsme šli v pěti lidech. Mimo mě a mé přítelkyně ještě dvě tři její kamarádky a všichni jsme těch šest kilometrů tam a šest zpátky přežili ve zdraví fyzickém i duševním.
Vyrážíme z obce Lipová-Lázně jen kousek na západ od města Jeseníku a budeme pokračovat do Horní Lipové a potom lesem až k baru. Kostel v Lipové-Lázních stojí prakticky u cesty z nedalekého vlakového nádraží, je tedy dobrým orientačním bodem. Pokračujeme podél potoka Staříč. Ten protéké celou obcí a je lemován cestami a překlenut několika mosty, takže není třeba bát se bloudění. Po pravé straně údolí jsou na kopci vidět jakési skály, ale jejich název bohužel neznám. Skály nalevo jsou ale Obří skály, kam vede turistická stezka jak z Lipové, Tak třeba z Ramzové a dá se tudy dojít až na Šerák a potom třeba i dále na Keprník, Vozku a Červenohorské sedlo. Všude bylo překvapivě hodně sněhu. Toho času totiž například v Šumperku sníh nebyl skoro vůbec a napadl zase až dva dny po návratu z výletu.
Při chůzi podél potoka jsme míjeli různé rekreační chylupy a ze zahrad některých z nich na nás koukaly různé dřevěné postavičky. Přechod z Lipové-Lázní a Horní Lipové člověk prakticky nepozná. To, co Horní Lipovou odlišuje od Lipové-Lázní je snad jen zvýšený výskyt rekreačních chat. Ať už těch moderně pojatých, tak i těchto klasických domků s dřevěným štítem, které do krajiny zapadají podstatně lépe. V Horní Lipové najdeme také pramen Josefa II. Císař se zde prý osobně zastavil při inspekční cestě po svém území a z tohoto pramene mu byla podána voda k osvěžení. Když viděl, jak chudí jsou zdejší lidé, označil to za "život v rajské nevinnosti", za což by si dnes místo vlastního pramene vysloužil spíš pár facek a slušivou defenestraci.
Na konci Horní Lipové jsme došli k železničnímu mostu tratě Jeseník-Ramzová. Jen pro zajímavost: Úsek trati z Ostružné do Ramzové je nevýše položená část železnice v republice a má i nejprudší stoupání. Za mostem už domů ubývá a také různé chaty se objevují čím dál sporadičtěji. Za poslední chatou, v místě kde dřevěný ukazatel odkazuje turisty mířící k baru do lesa, zbývá k cíli asi 1,5 km.
Cesta vede opět podél potoka, ovšem nikoliv Staříče, ale Vápenného potoka. I kolem Staříče se ale dá dojít lesnímu baru. Takových samoobslužných hospod je v okolí totiž hned několik.
Konečně u cíle. Bar se nalézá jen pár metrů od mostu a na rozcestníku u něj se skvěje údaj 755 metrů nad mořem. To je ještě asi o sto víc, než má vrchol Háje či Městských skal u Šumperka. Bar je vlastně otevřený srub. Uvnitř najdeme nejen posezení, ale i lecos dobrého na zub. K chuti v tom mrazu přišly především párky a klobásy nad ohništěm. Zrovna jsme tu zastihli provozovatele, který přijel se synem omést sníh a doplnit zásoby. Ve srubu je mimo pochutin i pár takových legrácek jako várnice se svařákem oblečená do svetru nebo poněkud nestydatá židle. Pro pocit lesní divočiny je na kůlu od zábradlí umístěna lebka divočáka. Komu ovšem divočina tolik neimponuje, ten možná ocení houpací lehátko mezi stromy. Pravda, v tomhle počasí asi není příliš často využíváno... Mezi další zajímavosti patří přírodní lednička ve žlabu s tekoucí vodou pro džusy v lahvích. V mrazivé zimě asi nepřiláká každého, ovšem umím si představit, jak příjemně musí působit v parném létě. Lavičky a stolky pod srubem lesního baru nabízí také odpočinek spíše v dobách, kdy nejsou pokryty sněhem. Na sloupku vedle je ukryta taková "kniha návštěvníků" v podobě dřevěných desek, kam o sobě můžete přiloženým fixem připsat zprávu. Chvíli jsme poseděli, popili a vydali se zase stejnou cestou zpátky. Na oběd jsme se zastavili v restauraci Na kovárně. Příjemně nás překvapilo, že před jídlem nám donesli ještě jen tak na chuť chleba a hrnek sádla. I pokud sádlo nemusíte, jistě uznáte, že gesto je to pěkné a často nevídané.
Holky měly v Lipové-Lázních zamluvený pokoj v penzionu, takže domů jsem se vlakem vypravil sám, abych druhý den ráno vstal do práce. O jízdě vlakem není nutno psát, takže tady to utnu. Zkrátka výlet byl pěkný a nápad s lesním barem chvályhodný. Zajděte si tam taky a uvidíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat