21. května 2011
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - PETROV NAD DESNOU - VELKÉ LOSINY - ŽÁROVÁ - PEKAŘOV - TŘI KAMENY - NOVÉ LOSINY - BRANNÁ - VIKANTICE - HABARTICE - HANUŠOVICE
Vychytaje zase po nějakém čase sobotní volno i počasí, naskočil jsem opět na kolo a vyrazil do terénu. Už předem jsem měl "na někdy" přiipraveny dvě trasy, které mě lákaly, a samotného mě překvapilo, že padly během jednoho výjezdu. Asi si budu muset dávat náročnější cíle:) Každopádně ani tak to nebyla úplná brnkačka. Nožičky a částečně i prdýlka bolí ještě teď.
Vyrážíme směrem k Vikýřovicím, kde mineme místní "zámeček" po levé straně cesty. Pokračujeme k velkým Losinám, kde na prostranství proti zámku leží torzo památného stromu. Leží proto, že jej před lety povalila vichřice Kyril a památný je tím, že se na něm ve středověku věšeli odsouzenci. Roztomilé. Hned v zatáčce za zámeckým parkem se dáváme doleva k Ludvíkovu, kde stojí renovovaná historická budova (prodávají tam nějaké kytky či co) a pokračujeme asfaltkou směrem k Žárové. Nejznámější atrakcí Žárové je dřevěný kostelík. Další dva podobné najdeme v Maršíkově a Klepáčově. Žárová se táhne jak týden před výplatou a na kole to platí dvojnásob. Útěchou je celkem pohodový dojem, jímž vesnička působí. Na potoce protékajícím celou obcí protéká je několik vysokých splánků, při kterých si vždycky vzpomenu na město Elfů z Pána Prstenů.
Když se vyškrábeme nad Žárovou i její nejhornější část - Horní Bohdíkov, otevřou se krásné výhledy směrem ke Králickému Sněžníku. Tentokrát je trochu kazil opar. Po úzké asfaltce odbočíme na vrcholu kopce doprava k Pekařovu. Je to především chalupářská osada a o příjemně působící stavení dýchající pohodou tu není nouze. Následující etapa vede z velké části lesem a kvalita silnice klesá úměrně vzdálenosti od civilizace. Pořád se po ní ale jede celkem solidně. V jednom místě, kde se cesta ostře stáčí je pěkný výhled jihozápadním směrem. Ještě před dvěma lety to tady bylo zarostlé, ale letos už vykácené, a tak vyhlídku (až na opar) nic nekazí. Závěrečná etapa před Třemi kameny vede po rovince. Tedy úplná rovinka to není, ale proti předcházejícím kilometrům si člověk docela odpočine.
Vrcholové skály Třech kamenů jsou volně přístupné. U asfaltky stojí malé dřevěné posezení, u něhož je třeba odbočit po hliněné cestě do lesa a asi po 500 metrech jsme na místě. Zrovna tu vegetoval i postarší pár ze Šumperka (zbaběle přibyvší autem), s nímž jsem trochu "poplkal" a tím ztratil pár drahocenných minut. Následně jsem si skály obešel. Úzká stezka tu vede těsně pod kamenným převisem a dole pod sebou vidíte jen vrcholky stromů. Musím uznat, že ani mě nebylo chvílemi úplně skvěle, byť s výškami nějaké zkušenosti mám. Z vrcholku skal je v dálce mimo jiné vidět i další cíl dnešního výletu: Městečko Branná. Od Třech kamenů pokračujeme k Přemyslovskému sedlu. Pod Přemyslovským sedlem se nalézají Nové Losiny. Neplést s Velkými Losinami na druhé straně kopce! Dědina je to taky dost roztahaná podél silnice, ale najde se tu spousta hezkých míst a hlavně sešup dolů, kde to na křižovatce vezmeme doprava. Přes Františkov pokračujeme do Branné.
Zde jsem se moudře na vlakovém nádraží informoval na spoje z Hanušovic do Šumperka. Nakonec se víc než hodily. Brannou jsem projel prakticky od spodní části až k té horní, a pod hospodou zamířil doleva. Ze silnice byl krásný výhled na centrum obce, oplývající na svou velikost nebývalým množstvím věžiček v počtu tří kusů:) Radnice, kostel a fojtství. Ještě o kus vedle stojí právě opravovaná zřícenina hradu Kolštejna. Pod časovým i meteorologickým presem jsem už více šlapal do pedálů. Směr Vikantice. Mezi Vikanticemi a Habarticemi už jsem nejenže začínal cítit únavu a bolest ve stehnech, ale ke všemu se začala nebezpečně zatahovat obloha. O důvod víc přidat v tempu. Habartice jsem tedy pod vlivem pudu sebezáchovy jen prosvištěl. Kousek za nimi mi na sklo brýlí začaly pleskat první dešťové kapky.
Honem dál k Hanušovicím! Pamatuji se, jak jsem se jedné kolegyni poškleboval, že Hanušovice ani nejsou pořádné město, protože každá sebemenší dědina má nějaký kostel a Hanušovice ne. Tímto uznávám svůj omyl - kostel tu opravdu je. Stojí ovšem daleko od centra a kolem se to hemží nejmenovanou národnostní menšinou. Závěrem lze dodat už jen tolik, že nápad v Hanušovicích skoncovat s námahou a sednout na vlak byl zásah prozřetelnosti. Sotva vláček opustil nádraží, spustila se brutální bouřka s krupobitím, které by mi na kole pěkně znepříjemnilo zážitky. Takto jsem v pohodě a suchý dojel do Šumperka a následně i domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat