27. května 2015
ŠUMPERK - NOVÝ MALÍN - HRABIŠÍN - OBĚDNÉ - NEDVĚZÍ - ROHLE - JANOSLAVICE - BEZDĚKOV U ÚSOVA - POLICE - ÚSOV - STAVENICE - HÁJ U TŘEŠTINY - polní cyklostezky - LEŠTINA - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK
V pondělí jsem měl ještě volno, počasí vyšlo super, takže nutnost výjezdu byla jasnější než tisíc sluncí. Úplně na začátku jsem si pohrával s myšlenkou vyjet zase do hor, ale neboť druhý den musím do práce, moudře jsem rozhodl tuto verzi nahradit trasou vesrkze silniční. Do Úsova jsem sice dojel už dříve, ovšem teď obměněnou trasou, což si zaslouží nový reportík. Start ve 13:40.
Cest, po kterých se člověk ze Šumperka dostane někam dál moc není, takže i tahle už je docela provařená. Prostě klasika na Nový Malín a Hrabišín, v Hrabišíně drsnou zkratkou ke kolejím a pak podél trati na Obědné. Že je etapa od železniční zastávky k silnici Obědné/Benkov vhodná jen pro odolnější kola i cyklisty jsem psal mockrát a platí to pořád. Obědné je nyní uzavřeno, ve směru na Libinu mají rozkopanou silnici a zákaz vjezdu. Já naštěstí přijíždím z míst nad uzávěrou a pokračuji doprava nahoru, kde žádné omezení není. To je bezva, ale co bezva není, to je děsivé vrzání kdesi pod mojí pr... sedací částí. Sedlovka v rámu nebo sedlo v sedlovce? Několikrát zkouším upravovat polohu sedla i různě šachovat se sedlovkou, bohužel bez většího úspěchu. Nezbyde než někde v dědině vyškemrat pár kapek oleje a zkusit to namáznout. Až domů čekat nehodlám, protože to vrzání mi jde neuvěřitelně na nervy a domů bych dojel s pěnou v koutcích úst a tikem pravého oka.
První vesnicí, kde můžu zkusit štěstí, je Nedvězí. Dostávám se tam sešupem, během něhož se mi skoro daří sejmout srnku pasoucí se za ohybem zatáčky. Rodiče jí evidentně neposkytli ani základní dopravní výchovu. Ještě teď slyším zoufalé škrábání nožek po asfaltu, než třetí kosmickou rychlostí zmizela v křoví přes silnici. V Nedvězí přibržďuji a vyhlížím ochotné domorodce. Daří se až pod kaplí, kde dostávám olej v množství větším než dostatečném. S nadějí na klidnou jízdu znovu nasedám a beru to k Rohli.
Vrže furt, sviňa. Další pokus o nápravu podnikám na lavičkách u rohelské vodní nádrže, takové malé přehrádky. Konečně úspěch! Pomohlo trochu namazat ližiny, kterými je sedlo připevněno k sedlovce. Sjezd do vesnice už se obešel bez nervydrásajících zvuků a dodává mi chuť pokračovat. Zatímco loni z Bradla jsem jel pořád po hlavní, kolem Rohelské boudy na Strupšín, nyní mám naplánovanou odočku na Janoslavice. Ne že by se tam dalo očekávat něco kulervoucího, ale já v Janoslavicích nikdy nebyl a neuškodí rozšířit si obzory. Musím říct, že jsem čekal rovnější krajinu. Tedy o skutečných kopcích nelze mluvit, jenomže to máte jedno stoupání tam, druhé támhle... Jak říkám, nejde naštěstí o nic dramatického. Z Rohle do Janoslavic se jede mezi poli, mírně do kopečka. Za poli nízké kopečky porostlé lesy a v polích kamenné kříže. Idyla jak z čítanky.
Do Janoslavic se dostávám zase malým sjezdíkem. Mají to tu pěkné, opravenou kapličku, všechno zašité v takovém dolíku mezi svahy. Sjíždím do údolíčka a podél říčky Rohelnice se dostávám do Bezděkova. Dá se říct, že má dvě části, každou na jedné straně kopce. Ta první je o dost menší a je to spíš osídlená zatáčka. Pak vyjíždím na kopeček - tam stojí statek, a sjíždím do části druhé. Taky nic velkého, ale mají zde aspoň hlavní vesnický atribut v podobě kaple, pochopitelně taky maličké. Odbočit není kam, tudíž ve stínu stromů frčím dál po hlavní a na konci aleje se už objevují další domky. Jsem v Polici.
Tedy ne v polici jako v regále, ale v obci nesoucí jméno Police. Zřejmě ani jméno nemá co do činění s policemi, nýbrž s poli. Když se v okolí řekne Police, mnozí si vzpomenou na kdysi proslulé výlovy Polického rybníka. Bohužel je tomu už několik let, co tento rybník vypadá spíše jako propadlá louka (už tam rostou i stromy) a jediný rybník, který se tak v Polici může nazývat, je kachňáček u silnice k Bezděkovu. Berme jako pozitivum, že kachňáček udržovaný, s posekanou trávou na březích a s lavičkami okolo. K místnímu kostelu opět jedno krátké, byť citelné stoupání a pak sjezd. Jen mžik a jsem u kapličky pod Urbáškovou lípou, co stojí hned přes cestu naproti bývalému rybníku. Zrovna tu postává nějaký chlápek a do telefonu komusi nadává, tak se moc nezdržuji. Rovněž do Úsova ještě musím přes malý kopeček, což už mě přestává překvapovat. Více překvapující je počet kamionů, které tudy projíždějí. Nikdy bych neřekl, že zrovna zde jich potkám tolik.
V Úsově si dělám malou zastávku na prohlídku židovského hřbitova. Už jsem tu sice byl, ale chci trochu ulevit prdelce a protáhnout si nohy. Synagoga je bohužel otevřená jen o víkendech a shánět nějakého správce se mi kvůli sobě samému nechce. Jen malá poznámka: Pokud se sem někdy dostanete, všimněte si nejen synagogy, ale i domu naproti. Má zajímavé bubáky kolem oken. Hlavní úsovskou atrakcí je spíše zámek s lesnickým muzeem, ovšem ten stojí mimo trasu, tak vám ho dnes neukážu. Místo toho jedu po hlavní silnici k obci Stavenice. Od Úsova leží asi 3 km a není tu v podstatě nic k vidění. Důležitá je odbočka, kterou jsem si za Stavenicí vyhlédl. Měla by vést na stezku po protipovodňové hrázi, kudy plánuji dojet k Háji u Třeštiny.
Protože jsem ale líný vytahovat mapu a paměť mám děravou jak houmlesákovy trencle, pochopitelně odbočuji blbě. Ona se mi ta cesta do pole hned moc nezdála, ale chtěl jsem jí dát šanci (nechtělo se mi vracet). Až když jsem zůstal zcela obklopen vysokou travou došlo mi, že tudy to nepůjde. Hráz jsem zaregistroval na opačné straně louky, ale nevedla k ní žádná cestička, kterýžto fakt si vyžádal trochu přemýšlení. Vyhrálo nepřímější řešení - vzít to natvrdo přes trávu. Se zařazeným nejlehčím převodem jsem se prodíral porostem, tu a tam zapadl do díry a nadával jak špaček. Pokud mě někdo pozoroval, musel mě mít za magora. Hlavní je ovšem výsledek a ten se zdařil, úspěšně jsem louku překrosil. Nevadí že z kola trčí stébla ze všech stran jako z ježka, nevadí že mám ruce i nohy opatlané od brouků, semínek, výtrusů (alespoň že ne vlastních) a jiného bordelu. Jsem na stezce a můžu směle pokračovat.
A tak se již bez dalších adrenalinových vložek dostávám k Háji u Třeštiny. Drtivou většinu Háje u T. tvoří areál jezdeckého klubu. Ohrady s koňmi, stáje, cvičiště, pastviny. Za nimi chátrá kdysi slavná restaurace a za chátrající restaurací stojí historická vodní elektrárna pyšnící se titulem národní kulturní památky. Obdivovat ji lze jen zvenčí, dovnitř se hned tak nedostanete. Protože se mi ještě nechce na asfalt, i další etapu vedu po hrázích. Z Háje až do Leštiny měří asi 7,5 km a jede se po šotolině opravdu jen poli, pouze v jednom místě přejedeme silnici mezi Lukavicemi a Bohuslavicemi. Za zmínku stojí ještě mrtvá ramena Moravy. Na první pohled nevypadají dvakrát hezky, ale když sestoupíte až k nim, je to zajímavá divočina. Když jsem po těchto hrázích projížděl před třemi lety, minul jsem důležitou odbočku, musel se vrátit a nakonec skončil jinde než jsem chtěl. Nyní jsem tutéž chybu opakovat nehodlal. Naštěstí někdo rozumný nakreslil na příslušném rozcestí šipku na betonový panel a já měl vyhráno.
S obludnou siluetou lomu Vitošov po pravici, podél potoka (budeme-li tomu humusu v něm říkat voda, přelévání vody nazveme tokem a vyjdeme-li z předpokladu, že je-li to tekoucí voda, jde o potok) na jedné a podél pole na druhé straně dojíždím k leštinskému hřišti a probíjím se uličkami. A opět si dělám krátkou zastávku. Zdejší pekárna má otevřeno a moje tělíčko žádá něco dobrého na zub. Kupuji mu tedy dva zasloužené koláčky s půllitrem kofoly, načež vše konzumuji na lavičce v přilehlém parku.
Posilněn šlapu dále a v zatáčce za dědinou zkouším další polňačku, která by měla být takovou zkratkou, co mi pomůže vyhnout se Lesnici. Příště se na tyhle pokusy vys... nebudu je dělat. Je to tam samá díra, bahno, šutry a stavební suť. Kdo by měl chuť pokusničit stejným způsobem, tomu radím nepokusničit a projet přes Lesnici. Pak už není moc co řešit. Jistí to klasika přes Sudkov a Dolní Studénky na Šumperk. Tuhle klasiku od letoška vylepšuje krásná nová cyklostezka mezi Sudkovem a D.Studénkami, jenž potěší nejen cyklisty. Doma u baráku brzdím něco málo po šesté. Protože jsem jel na pohodu a ne na výkon, dělal jsem si přestávky a kochal jsem se, nejsem ani moc unavený a výlet završuji horkou sprchou.
STATISTIKY
Celkový čas 4:25 (13:40-18:05)
Čistý čas 3:05
Ujetá vzdálenost 58,4 km
Průměrná rychlost 18,8 km/h
Maximální rychlost 47,5 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat