14. dubna 2015 v 0:36
ŠUMPERK - NOVÝ MALÍN - HRABIŠÍN - OBĚDNÉ - LIPINKA - NOVÁ HRADEČNÁ - TROUBELICE - LAZCE - UNIČOV - LAZCE - TROUBELICE - NOVÁ HRADEČNÁ - LIBINA - HRABIŠÍN - NOVÝ MALÍN - ŠUMPERK
Před necelými třemi hodinami jsem dojel z druhého letošního cyklovýletu a tak si říkám, že bude dobré poreferovat dokud jsou zážitky čerstvé. Já tak čerstvý rozhodně nejsem, ale na tom nesejde. V titulku mám uvedeno "neplánovaně" a je to pravda. Původně jsem zamýšlel dojet pouze k šumvaldskému rybníku, jenže kilometrová vzdálenost Uničova byla už od Troubelic tak lákavá, že nešlo odolat. Nakonec na tom nic nezměnil ani fakt, že jsem z domu vyjížděl až o čtvrt na pět odpoledne, neboť potomstvo spinkalo hodně dlouho, s čímž moje starty úzce souvisí.
Pondělní počasí vypadalo příznivě spíš dopoledne a mnohem lépe za oknem než v reálu. Teploty kolem desítky a do toho silný studený vítr - tak si ideální podmínky pro výlet nepředstavuji. Ovšem uvědomění si situace, tedy že nevyrazím-li teď, nevyrazím zase hodně dlouho, vedly k záměrnému ignorování rozmarů přírody. Pro jistotu jsem si ale do batohu zabalil ještě jednu teplejší bundu, kdyby oblečená větrovka nestačila. Pořád si za to rozhodnutí nestačím děkovat.
První část prakticky stejná jako loni na Bradlo. Přes Nový Malín standardně po silnici do Hrabišína a tam zkratkou přímo k železniční zastávce, což je kratší než po silnici, třebaže nesrovnatelně prudší. Pak známým polním tankodromem ke křižovatce Obědné/Benkov, odbočka doleva na Obědné a v Obědném doprava nahoru do serpentin. A poté nástup na cyklotrasu 6050. Dostaneme se na ni odbočkou do lesa po pár metrech asfaltky, načež zatočíme vpravo a pak už se vezeme po směsce šotoliny a rozbitého asfaltu prakticky po vrstevnici okolo Bradla na druhou stranu kopce. Napsal bych, že je dobré po cca 4 km nepřehlédnout odbočku na Lipinku, ale ono to skoro nejde a stačí se držet té cesty, která se sama nabízí. U dědiny Lipinka vyjedeme v horní části, přímo u cedule s jejím názvem. To zrovna lehce vylezlo slunce. Na mapě vypadá Lipinka jako děsná díra, ale vlastně jde o pěknou a celkem upravenou vesničku, která se táhne dolů ze svahu (případně do svahu, jedete-li opačným směrem).
Mezi Lipinkou a následující obcí, což je Nová Hradečná, číhá menší kopec. Nic hrozného. Nahoru vyšlápneme míň, než později sjedeme dolů a jsou zde krásné výhledy na Nízký Jeseník a Oderské vrchy. Nemůžu to odpřísáhnout, neměl jsem s sebou dalekohled, ale mám pocit, že se dá zahlédnout třeba i známý hrad Sovinec. Nová Hradečná rovněž vkusu zalahodí a zdejší kostel sv.Vavřince je takovým okolním majákem, protože stojí na kopečku a žlutá barva jeho fasády bije do očí. Silnice do Troubelic stále spíše klesá, ke konci vede po rovince. Dá se říct, že tady přijíždíme na Hanou a její pověstné úrodné roviny, takže těch stoupání už mnoho nebude. Stačí se držet hlavní silnice. Troubelice se celkem táhnou. Kdo chce, může si jízdu zpestřit uličkami po levé straně, které se na druhém břehu říčky Selky táhnou vlastně souběžně s hlavní silnicí. Podstatně menší dědinku Lazce, součást Troubelic, dělí krátká rovinka.
A právě zde jsem si povšiml cedule s údajem UNIČOV 3 KM. Bylo lehce pošmourno, slunce nízko, fotky od šumvaldského rybníka by za moc nestály, tak jsem si řekl, že dobytí mety Uničov bude lepší tah. Vzdor bočnímu větru, komplikujícímu jízdu už od Šumperka, se jelo dobře a já se sám divil, že nejsem nijak zvlášť unavený. Proč tedy nedojet do Uničova, že? A skutečně, v Uničově jsem byl cobydup. Podél hlavní cesty tu mají příjemnou cyklostezku, spokojenost tedy byla veliká. Stejně tak po příjezdu na náměstí, jenž je nádherně opraveno a směle se může postavit vedle náměstí jiných měst, Olomouc nevyjímaje. Ve městě se pořád opravuje, je zde pár uzavírek, ale na kole nepředstavují problém. Udělal jsem si triumfální kolečko okolo radnice a po mírném bloudění se zase vymotal na cestu směr domov. A tu se projevila škodolibost macechy Přírody. Dosud spíše boční vítr se změnil ve vítr protisměrný, silný a protivný. Optimismus mi nescházel, ale přece jen jsem se jel raději podívat na nádraží, jak jezdí vlaky na Šumperk. Okolo nádražní budovy se zabydlela skupinka nejmenované národnostní minority, ale nijak neotravovali - jenom čuměli. Vlak jel až za hodinu a něco. Vlastně je to dobře, říkal jsem si. Alespoň nebudu mít nutkání ho využít a potom pocit, že jsem si tak nesportovně usnadnil závěr výletu. Raději jsem si ale zapamatoval, že do Libiny ten samý vlak přijíždí v 19:40 a v osm je v Šumperku.
Pln odhodlání jsem znova dupl na pedály. Hned v polích za Uničovem mě odhodlání mírně opustilo. Ten fičák byl vážně brutální. Po rovince jsem jel skoro na nejlehčí převod a stejně si připadal, že se nehnu z místa. Dokonce jsem zašel tak daleko, a upřímně se za to stydím, že mě napadlo i dojet pouze do Troubelic a na vlak počkat tam. Hodinu! Naštěstí ten druhý a cyklisticky uvědomělejší T(h)omík ve mě rázně podobné nápady zavrhl a připustil maximálně odjezd z Libiny, nebude-li možno jinak. Pro jistotu jsem zavolal domů informaci o stavu situace, a aby toho nebylo málo, byl jsem ještě zaúkolován, abych se na zpáteční cestě stavil u prarodičů pro koláče. Nebýt toho jak příšerně jsem mlsný a nenažraný, na koláče bych se za takových okolností vyprdl.
Nebudu zapírat, trpěl jsem. Nohy začínaly bolet a vlastně jsem měl před sebou stále spoustu kilometrů. Jsem si jistý, že nebýt větru, bylo by vše OK. Navíc se za chvíli začne stmívat a vzduch citelně ochladl. Teplejší bundu jsem naštěstí navlékl už prve u Hradečné, jinak bych při každém pohybu zvonil a měl strach, že si něco ulomím. Údaj na ceduli u troubelického kostela: ŠUMPERK 22 KM. Přede mnou menší stoupání, rovinka a krátký sjezd. Opět jsem projel Novou Hradečnou, ale jinudy. Údaj na ceduli: ŠUMPERK 22 KM. To si dělají srandu!!! (pozdější měření doma na mapě prokázalo, že na ceduli v N.Hradečné mělo být o 3 km méně). Měl jsem na výběr. Buď pokračovat v anabázi nebo se jít utopit do rybníka před Dolní Libinou. Vybral jsem první možnost a tu druhou si zatím ponechal v záloze. Libina je obec neuvěřitelně protáhlá. Jsou to vlastně dvě dědiny - Dolní Libina a Horní Libina, spojené do jedné Libiny o délce skoro osmi kilometrů. První půlku jsem jel sice po rovině, ale proti fičáku. Druhou polovinu taky proti fičáku, ale jako bonus do krpálu. Je to nakonec Horní Libina, že? U odbočky k nádraží jsem byl krátce po sedmé. Po jistém vnitřním boji jsem se nakonec odhodlal dojet až domů vlastními silami. Než s hanbou mrznout čtyřicet minut na peróně, to už raději čestně padnu ve stoupáku na Hrabišín. Nebylo mi lehko. Kolo jelo pomalu, bolela stehna a přidávala se k nim i prdel. K tomu zapadlo slunce a bylo stále chladněji. Naštěstí zodpovědně vozím blikačky, které došly využití hned za Libinou. Serpentiny jsem nakonec obešel, a to doslova. Všiml jsem si jakési cesty, která ačkoliv byla rozbahněná jako po průjezdu tankového praporu, vedla přímo na horní část silnice, aniž by bylo třeba projíždět dvojici ostrých stoupavých zatáček po asfaltu. Byla to taky makačka, ale méně náročná než to celé vyjet po silnici. Zbýval necelý kilometr k hrabišínské zastávce a návrat stejnou trasou jako na začátku. "Houpačka" silnice mezi Hrabišínem a Novým Malínem bylo poslední stoupání toho dne a takové završení útrap.
Do Šumperka jsem se zbytky sil dojel ještě za šera a prakticky ve stejném čase, jako by dojel vlak. Takže super. A těší mě, že si tu jízdu vlakem nemusím vyčítat jako cyklistické selhání. Stavil jsem se ještě pro ty koláče. Zatímco babička mluvila, já se různě kroutil, opíral, třepal nohama a poposedával na schodech před panelákem, protože stehna už pálila jako čert a měl jsem strach, že dostanu křeč. Doma po horké sprše a kupě spořádaných koláčů bolest zvolna ustoupila a já mohl v klidu sepsat tento reportík.
STATISTIKY Z TACHOMETRU
Čistý čas jízdy 3:25
Ujetá vzdálenost 63,5 km
Průměrná rychlost 18,5 km/h
Maximální rychlost 48,9 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat