9. června 2015
ŠUMPERK - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - LOUČNÁ NAD DESNOU - PŘEMYSLOV - CYKLOSTEZKA Č.6155 - VODOPÁD NA PONIKLÉM POTOCE - KOUTY NAD DESNOU - LOUČNÁ NAD DESNOU - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - PETROV NAD DESNOU - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK
Po svahu Černé Stráně vedou tři cesty ve třech úrovních. Tu nejnižší nechávám plavat, na nejvyšší zatím nebyly podmínky. Než podmínky budou, vyrazil jsem otestovat terén a projet si aspoň cestu na střední úrovni, která je navíc značená a jako cyklostezka nese číslo 6155. Vyrážel jsem v pondělí před půl pátou odpoledne, takže toho času opravdu nebylo mnoho. Plán se však splnit podařilo a to je hlavní.
Tu rovinu mezi Losinami a Loučnou jsem neměl nikdy rád a teď ji mám rád zase o něco méně. Vítr tu na relativně otevřeném prostranství nabíral na síle a jako obvykle foukal proti všem nebohým cyklistům šinoucím se směrem k horám. Vlastně to fučelo i proti nebohým automobilistům, ale těm to bylo vcelku fuk. Mě to jedno nebylo, protože v těch poryvech se jelo ultramegablbě. Šlapat 20 km ze Šumperka do Loučné hodinu, to je slabota. No, přežil jsem. Na konci Loučné, v místní části Rejhotice, je odbočka na Přemyslov. Zatím bylo stoupání velmi mírné, tady už začne jít do tuhého. Přemyslov se dá rozdělit do dvou částí - horní a dolní. Dolní tvoří spoře roztroušené chaloupky asi 2 km nad Loučnou.
Novější horní část se nachází nad dvojitou serpentinou silnice v okolí lyžařského areálu. V zimě je tu celkem rušno, protože jde o jednu z největších jesenických sjezdovek. Silnice pokračuje až na vrchol Přemyslovského sedla, kde na druhé straně klesá přes Nové Losiny do údolí říčky Branné, mezi Jindřichov a Františkov. Moje trasa však ještě před samotným sedlem odbočuje vpravo do lesa. Jak padlo úvodem, je to tu značené jako cyklostezka, takže stačí sledovat značky. Dosud jsme stoupali prudce, teď to bude brutálně prudce. Hlavně první stovky metrů jsou pořádnou prověrkou cyklistovy vytrénovanosti a já jsem měl i s nejlehčím převodem co dělat abych vyjel. Musel jsem si udělat i malou pauzičku v místě, kde cesta prochází po okraji louky. Sice jsem si namlouval že kvůli výhledu, ale přiznávám, že z velké části taky kvůli odpočinku.
Potěší aspoň, že zatím se jede po asfaltu. Stoupák i asfalt budou pokračovat až k nejvyššímu bodu celého výletu. Ten najdeme na rozcestí ve výšce 887 metrů nad mořem a necelé tři kilometry za odbočkou ze silnice. Tady už asfalt střídá nepříjemný jemný štěrk, skoro písek. Kdo se těšil na rychlý sešup, bude muset krotit svoje sjezdařské ambice nebo riskovat, že mu kolo na tom sajrajtu podjede a on skončí v kotrmelcích ve srázu pod cestou. To by byl dost možná jeho poslední zážitek v životě. Nutno tedy jet opatrně. Výhledů není mnoho, alespoň v první půli ne. Druhá část cesty kolem kopce je už na výhledy o něco bohatější, ale tu a tam bude třeba ještě maličko nastoupat. Naštěstí ne moc. Vzhledem k tomu, jak dlouho tu žiju, mám ještě pořád tendence v horách přeceňovat teploty. V tričku a kraťasech jsem během sjezdu docela kosl, což se spravilo zase až pozdějším sjezdem do nižších poloh. Některé z výhledů ale zahřály aspoň psychologicky, takže toho nelituju. Za zmínku stojí mimo výhledů taky zajímavý skalní útvar zvaný Kazatelna. Jde o poměrně mohutnou skálu - snad i skalní věž, poblíž projížděné cesty. Její hlavní část se však nachází asi 50 metrů v lese mezi stromy, kam se mi nechtělo škrábat. Berte to jako tip, i když pokud se sem někdy dostanete, místo nejde přehlédnout.
Kus za Kazatelnou zase najdeme zajímavou kaskádu nepojmenovaného potoka. Bohužel kvůli dlouhodobému suchu v ní zrovna nebylo moc vody. Ještě pár sešupů proložených několika vyhlídkami a jsme na mostě přes Poniklý potok. Za mostem - jaký to šok - štěrkovou lesňačku střídá úzká silnička s naprosto luxusním asfaltem. Kdo už má dost, zřejmě se pustí doprava dolů ke Koutům, ale bylo by škoda nenavštívit nedaleký vodopád, byť to není zadarmo. Kilometr stoupání od mostu k vodopádu je hodně, ale skutečně hodně strmý. Dá se vyjet, ale člověk je pak v závěru vyloženě nadšený, že ho má za sebou. Že jste nad vodopádem poznáte snadno. Hukot z pod silnice nejde přeslechnout. Slézání po svahu až dolů k vodě může sice být trochu adrenalinová záležitost, ale vyplatí se. Na to, že ho prakticky nikdo nezná, je Poniklý vodopád (nebo taky vodopád Poniklého potoka) taková skrytá perla. Podle stavu vody z něj padají dva nebo tři proudy dělené malými kamennými ostrohy.
Když už se dokutálíte od silnice dolů, snadno dojdete k vodopádu tak blízko, že do něj strčíte ruku. Zde přijměte malé upozornění od někoho, kdo přešel vodou na druhou stranu, aby si udělal fotky i z opačného břehu: budeme-li teplotu zdejší vody hodnotit na stupnici kde 1 je voda vařící a 10 voda měnící se v led, má Poniklý potok jasných 15. Když se dost pokocháme, vylezeme zase nahoru ke kolu opřenému o zábradlí a přijde zlatý hřeb všech dnešních sjezdů. Prázdná svažující se silnička pokrytá prvotřídním asfaltem přímo vybízí k rychlosti. Normálně z kopců "lítám" něco nad 50 km/h a připadám si jako blesk, takže když se číslo na tacháku ustálilo těsně pod sedmdesátkou, začínal jsem se už docela bát. Nebojím se říct, že jsem zlomil svůj dosavadní rychlostní rekord, ať už byl jakýkoliv. Opravdu jsem si myslel, že mi třeba blbne tachometr, ale rychlostní radary i přeměření délky trasy na mapě později jeho spolehlivost potvrdily. Masakr. Jen jsem si užíval ten fofr. Čtyři kilometry do Koutů nad Desnou kolem mě prosvištěly během pár minut a do krevního řečiště vyplavily hektolitry endorfinů. V Koutech už jsem se napojil na hlavní silnici k Šumperku. Protože na Červenohorském sedle je uzavírka kvůli opravám, nejezdí tady teď skoro žádná auta. Proto i následující etapa byla zcela fantastická. S větrem v zádech a na prázdné silnici kolo letělo jako raketa. Bylo snadné držet rychlost někde mezi 30-40 km/h. Jen tam, kde vítr foukal z boku, už větrné poryvy s kolem docela pohazovaly a chtělo to trochu šikovnosti, abych se nevysekal.
Jediné přerušení téhle krasojízdy přišlo na konci Velkých Losin, kde na mě zavolal řidič postávající nerozhodně u kamionu zaparkovaného u cesty. Prý nevěděl, že Sedlo je uzavřené a potřebuje se dostat na Jeseník. Doporučoval jsem mu návrat do Šumperka a trasu přes Lužnou, ale on se nakonec rozhodl zkusit do přes Přemyslov a Nové Losiny. Rozloučil jsem se tedy s tím, že budu sledovat zprávy a třeba se tam dočtu, jak kamion uvízl v serpentinách úzké silnice u Přemyslova. Umím prostě povzbudit. Doma jsem dobrzdil asi v 19:35 a jako vždy udělal za výletem tečku v horké sprše.
STATISTIKY Z TACHOMETRU
Ujetá vzdálenost 56,5 km
Průměrná rychlost 21,1 km/k
Maximální rychlost 68,5 km/h
Čistý čas 2:40
Celkový čas 3:15 (16:20 - 19:35)
Žádné komentáře:
Okomentovat