28. 7. 2017

Pošmourné kopečky Zábřežska

22. listopadu 2016 b

ŠUMPERK - BLUDOVEČEK - BLUDOV - CHROMEČ - VYŠEHOŘÍ - POSTŘELMŮVEK - ROVENSKO - SVÉBOHOV - HORNÍ STUDÉNKY - JEDLÍ - DROZDOV - VÁCLAVOV - RŮŽOVÉ ÚDOLÍ - ZÁBŘEH - POSTŘELMOV/NOVÝ DVŮR - POSTŘELMOV - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK



Navzdory lehce negativně působícímu titulku to nebyla špatná vyjížďka. Vždyť kdo by čekal, že se ještě koncem listopadu budu prohánět na kole? Ale když už se aspoň na chvilku teploty ještě vyšplhaly nad desítku, bylo by hříchem sedět nečinně doma na gauči.
Před pár týdny jsem si v mapě povšiml zajímavé cestičky z Drozdova k Václavovu a právě ona mi přišla být dobrým důvodem vyjet. Maličko jsem tápal zda to ke Drozdovu vzít přes Zábřeh, nebo jestli jet na Svébohov a přes Zábřeh se pak vrátit. Zvítězila varianta č.2. Start něco po čtvrt na deset dopoledne směrem přes Bludov a Chromeč do Postřelmůvku. Odtud pak po silnici skrze Rovensko do krpálu na Svébohov. Když se mi podařilo zdolat první velké stoupání za svébohovský kostel, pustil jsem se mokrou silnicí pod lesem dolů do údolí. "Vypnul" jsem hlavu, pohroužil se do myšlenek a šlapal na autopilota.


Od další křižovatky je to do Jedlí asi kilometr. Za chvíli budu tam, říkám si. Jenomže brzy se dostavil pocit, že jedu nějak dlouho a pořád nic. Než mě zachvátila nejistota, objevila se přede mnou cedule začátku obce. Tak sláva! Jenomže jak jsem se k ní blížil, nápis na ceduli mi připadal na slovo "Jedlí" stále více podezřele dlouhý. O chvílku později bylo jasno, jsem v Horních Studénkách. A do pr... Co teď? Zbývaly tři možnosti:

1) vrátit se zpět ke křižovatce a dojet do Jedlí podle původního plánu
2) změnit celý plán, na Jedlí i Drozdov hodit bobek a jet jinudy
3) vyšlápnout si to až nahoru ke kravínu a pak se stočit k Jedlí po děravých polňačkách.

Zrovna mě ovládala jakási euforie, tak vyhrála trojka. Snad to zvládnu i s crosskou na úzkých pláštích. Zvládl jsem to nad očekávání dobře. Počáteční stoupák a děravý povrch cesty sice dělal svoje, ale snad dík letošnímu svědomitému tréningu mi to nebylo nepříjemné. Nejhorší byl určitě bahnitý marast kolem jedelského kravína, v němž každý nádech nosem prozrazoval přítomnost i jiných složek, než pouhého bláta. To už jsem se taky musel přiobléknout. Hodně foukalo a tady nahoře bylo o dost chladněji. Projel jsem Jedlím a napojil se na silnici k Drozdovu. Jinak nádherné vyhlídky dost kazil opar, příště snad budou lepší. Úspěšně se mi podařilo překonat krpál po svahu Michalova vrchu a po následném sjezdu do Drozdova tam najít potřebnou odbočku k cestě vyhlédnuté na mapě. Doufám, že bude průjezdná a stát za námahu.


První úsek v pohodě. Je tam hodně rozbitý asfalt, ale nejede se po něm špatně. Pak přibývá děr zasypaných štěrkem, který postupně nahrazuje asfaltový povrch v plné míře. Zde už se jede mnohem hůř. Vrcholový masakr přijde posléze, kdy už pod koly poskakují a ustřelují makadamové šutry. Většinu času se jede dolů z kopce, což si člověk moc neužije, protože musí neustále balancovat a přibržďovat. Alespoň já jsem musel. Ovšem abych jen nenadával, zmíním i pozitiva - vyhlídky. Když zastavíte, přestanete se klepat po hnusném kamení a rozhlédnete se, budete souhlasit. Jarní nebo letní panoramata jsou nejspíš ještě o stupeň lepší, ale ani tohle není marné. Za mě spokojenost - nedřel jsem se zbytečně.
Do civilizace přijedeme z okraje Václavova. Většina Zábřežanů asi zná jen tu část ze silnice na Svébohov, nicméně větší část dědiny leží bokem. Mají tu pěkně spravený kostelík. Když jsem jej fotil, nějaká paní ho zrovna zamykala a vida mě s foťákem, hned se ptala: "Proč to fotíte? To kuli tem stomům, co každó chvilu spadnó na střecho? Je nová, ale te taške só z neakýho papíro, to nic nevydrží". Ujištění, že jsem jen projíždějící turista, ji uklidnilo. Za kostelíkem totiž roste ve svahu pár stromů, co prý při silnějším větru hrozí spadnou na kostelík a poničit novou střechu. V tom se nevyznám. Zahájil jsem proto návratovou fázi jízdou přes Růžové údolí a pak do kopce na Zábřeh. Ve městě je už roky děsnej dopravní chaos, lépe je rychle profrčet a nezdržovat se. No a pak klasika směrem na Sudkov až domů. Vyjížďka měla svoje plusy i mínusy. S ohledem na fakt, že jsem ji absolvoval měsíc před Vánocemi, ale rád všechna negativa přehlédnu. Naopak jsem rád za prima poježdění.

STATISTIKY
Ujeto 53,56 km
Čistý čas 2:36
Průměr 20,49 km/h
Maximum 53,01 km/h

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat