28. 7. 2017

Lesem do Bukovic

24. října 2016 b

ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - polní cesty - VIKÝŘOVICE - polní cesta podél trati - PETROV NAD DESNOU - RAPOTÍN - lesní a polní cesty - VELKÉ LOSINY - lesní cesty - BUKOVICE - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - PETROV NAD DESNOU - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK

Mapa web



Letošní podzim je zatím pošmourný. Nedá se nic dělat, dešti a větru neporučíme a poručíme-li, stejně se na nás vyprdne. Je třeba nenechat se odradit, depku vyvolanou dočasným nečasem nakopat do pr... a neohroženě se vrhnout do divočiny jako by se nechumelilo, což aspoň zatím nechumelí. Dnes jsem si naplánoval zase kopečky. Už loni mě v mapě zaujala lesní cesta klikatící se od Velkých Losin do sousedních Bukovic. Ono se tam dá dojet po asfaltu a taky jsem to párkrát projel, jenže občas není na škodu zkusit něco nového a udělat průzkum neprozkoumaných území. Těžce jsem překonal počáteční lenost a po půl deváté ráno už uháněl od baráku.


Podobně jako předposledně to beru nejprve k Vikýřovicím a kus dědiny objíždím po polní cestě. Pak kousek po silnici a u kravína po panelovce kolem železnice. Dál panely mizí a jedu jen po štěrku a trávě. Před petrovským nádražím doleva přes areál pily a opět silničně na křižovatku Šumperk/Velké Losiny. Odtud po žluté značce na kraj lesa a doprava lesňačkou podél říčky Losinky. Dostávám se do zámeckého parku ve Velkých Losinách. Na kole by se tam jezdit nemělo, ale teď tu bylo absolutně pusto a navíc jezdím opatrně, tak to snad není problém. Projíždím až ke kostelu a zde pak dále podél potoka nahoru, jako by směr Bukovice. Pár set metrů dále ovšem točím z ulice Zadní doleva na šotolinovou, později nezpevněnou cestu mířící po trávě do kopce. Na uvítanou přichází takové malé inferno. Stoupá to tady fakt zostra. Během funění k lesu se objevuje pár skromnějších vyhlídek, bohužel však výrazně poznamenaných oparem. Na řadě je lesní etapa bez výhledů. Ještě nějaký čas pěkně natvrdo do kopce. Později se to srovná a stoupání se budou střídat s rovinkami, i na pár sjezdíků dojde. Po tom bahně se nedá jet moc rychle. Klouže jak sviňa a taky se nechci zacákat, když jsem opět nechal doma drsňácky blatníky. Na příštím rozcestí jedu doprava.


Tunel větví je tak temný, že vypadá jako brána do Mordoru. V lese toho není příliš k vidění. Beru zavděk i krmelcem, který je porostlý efektním mechovým kobercem. Později jedu kolem čehosi, co lehce evokuje plot tábora Auschwitz. Ohrada pastviny. Výhled na případné obyvatele blokují stromy, tak vám ani nepovím co tam pobíhá. Ono i dál není viděl o mnoho víc, protože mezi pastvinou a cestou roste možná dvacetimetrový pás stromů. Naštěstí se najdou i světlé výjimky, během niž se dá po uzoučké pěšině seběhnout až k hrazení. Podled na krajinu v podzimních barvách je odtamtud nádherný. Za sluníčka by to bylo sice lepší, ale co už? Původně jsem myslel, že pojedu prakticky po svahu nad hlavní silnicí z V.Losin do Bukovic, ovšem zde nacházím se trochu jinde. Silnice totiž vede až za kopečkem vzadu - podle mapy by to měl být Přední vrch. Před posledním krpálem ještě jeden sjezd. Sjezd je příjemná záležitost, po něm však přichází na řadu jízda vertikálně opačným směrem. Chvílemi je to fuška, ale dá se zvládnout. Pod cestou teče Medvědí potok. Je to jenom hodně skromná stružka vody pod lesní cestou. Docela se divím, že má jméno, protože podobné mikrotoky většinou ani pojmenovány nebývají. Závěrečná etapa je tvořena příjemným sešupem mezi loukami, jen ta část úplně u dědiny vede ještě kousek lesem. Pak už najíždím na asfaltku a užívám si luxusní sešup zpátky dolů do Losin. Dá se to jet bez šlápnutí, klesání končí až někde před kostelem. Během průjezdu Velkými Losinami využívám modře značenou cestičku kolem potoka, což by se podobně jako v zámeckém parku nejspíš nemělo. Na druhou stranu za daných okolností to nemůže nikomu vadit.

STATISTIKY
Ujeto 40,54 km
Čistý čas 2:16
Průměr 17,77 km/h


Žádné komentáře:

Okomentovat