2.dubna 2017 b
ŠUMPERK - BLUDOVEČEK - BLUDOV - BOHUTÍN - BARTOŇOV - RUDA NAD MORAVOU - OLŠANY - ŠOŠOLA - POD JANEM - NAD JANOUŠOVEM - JANOUŠOV/NA DOMEČKU - lesní cesty nad Štědrákovou Lhotou - ROZC.ROVINKA - KOMŇÁTKA - BOHDÍKOV - SEDLO POD LOVÁKEM - ŠUMPERK
Slíbil jsem potěru, že s nimi dnes půjdu odpoledne do kina na Šmouly. Jelikož to měl být poslední ze série opravdu pěkných dní, bylo třeba udělat si čas i na kolo, neboť pak už to půjde zase hůře. Snad stihnu obojí.
Vyjíždím asi ve čtvrt na jedenáct dopoledne směrem na Bohutín, kde se napojuji na cyklostezku podél kolejí do Bartoňova. Odtud pak k rybníku na začátku Olšan. Zde mám v plánu vyzkoušet cestu lesem ke kříži Pod Janem nad Hartíkovem. Ještě jsem jí nejel, ale na mapě vypadá slibně a do budoucna by mi mohla posloužit jako náhrada otřesného tankodromu přes Žampach. Čekal jsem šotolinu, avšak ke svému překvapení začínám stoupat asfaltovou silničkou. Míjím jakési osamělé stavení - předpokládám někdejší hájovnu a po pár minutách dojíždím k jednomu z mnoha Lichtensteinských památníků. Věděl jsem o něm z mapy a čekal jen zarotlý šutr. Stojí tu ale dokonce i nově se tvářící informační cedule.
Památník se nachází hned na mezi, vidět je přímo ze silnice. Poměrně ostrým stoupáním jedu dál. Za mostkem přes potok asfalt střídá opět stoupající kamenitý povrch a dojíždím k rozcestí Šošola. Okolní je přírodní památkou pro hadcové skály a vzácné rostliny zde rostoucí. K rozcestí Pod Janem vede zelená značka již zcela nezpevněnou cestou doleva. Po půlkilometru dalšího krpálu a přejezdu louky jsem na místě. Slunečno, mírný vítr a teplota akorát. Bojuji s pokušením si trasu protáhnout, ovšem nechci dojet domů pozdě, máme-li vyrazit za kulturou. Šotolinovou cestou po hřebeni kopce (zelená tur. značka) se přesouvám nad Janoušov. Panoramata po pravici jsou jako vždy nádherná, byť bez oparu by byla nádhernější.
Na rozcestí Na domečku přichází jedna z těžších dnešních etap. Musím se vyškrábat kus po louce po modré značce, tu po chvíli opustit a přes les se dostat na druhou stranu kopce, kde najedu na zpevněnou lesňačku nad Štědrákovou Lhotou. Nebudu lhát. Trpěl jsem jak sviň a posledních 50 metrů pod vrcholem kolo vytlačil pěšky, neboť sklon je tu brutální. Následné nalezení šotolinové cesty níže se povedlo bez potíží. To je další úsek, který jsem ještě nikdy nenavštívil a moc netuším co čekat. Od pohledu je jasné, že se nevyhnu opětovnému stoupáku. Na mapě tak možná nevypadá, ale táhne se. Po čase přijde menší sjezd.
Cesta je bohužel nic moc, s kamením a dírami ve zrvrdlém bahně. Pak přijde na řadu další krátké stoupání, během něhož projíždím i kolem horní stanice lyžařského vleku. Toho času již mimo provoz, to dá rozum. Opět sjezd, částečně okrajem louky s omezeným výhledem. Když dojedu k Hostickému potoku, mám na výběr. Buď si vyšlápnout do dalšího krpálu k Lazům nebo sjet níže podél vody. S ohledem na stav svého zničení a časový pres volím možnost číslo dvě. Sešupem se dostávám na další rozcestí, zde ještě asi 100 metrů nahoru a napojuji se na žlutou turistickou značku k Rovince. Tady už to znám. Projíždím les a sjezdem po polňačce se dostávám ke kamennému kříži s lavičkami a výhledem ke Št.Lhotě.
Nejsnazší by bylo sjet přímo dolů do dědiny a pak uhánět po asfaltu, ale přece jen je hezky a když mám s sebou mtb, bude zajímavější pokračovat po žluté značce až do Komňátky. Stav cesty opět otřesný, na několika místech byla hlína projeta až na skalnaté podloží. Občas se proto jede přímo po skále s různými nerovnostmi, ale asi to zní hůře, než jaká je skutečnost. V Komňátce už mají normální asfaltovou silnici. Sešupem se dostávám do Bohdíkova a přes kopec zpátky k Šumperku. Výlet jsem si užil a v pohodě stihl i to kino, kde mě překvapilo, že mnozí lidi se tam chodí spíš nacpat a udělat selfíčka. Ale to už sem nepatří.
STATISTIKY
Ujeto 39,65 km
Čistý čas 2:29
Průměr 15,91 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat