28. 7. 2017

Okolo Skřítku

2. dubna 2016

ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - KRÁSNÉ - HRABĚŠICE - TRAŤOVKA - POD KAMENCEM - ROZC.HVĚZDA - POD BÍLÝM KAMENEM - SEDLO SKŘÍTEK - U BOCHNEROVY BOUDY - POD ZADNÍM HUTISKEM - VERNÍŘOVICE - SOBOTÍN - PETROV NAD DESNOU - VERNÍŘOVICE - ŠUMPERK



Výjimečně se mi dnes povedlo zdrhnout z práce dřív, což je věc normálně zcela mimořádná. Ještě více tím, že počasí lákalo k výletu a já se zlákat nechal. Protože ráno zase brzy vstávám, nesměl jsem přehánět. Naplánoval jsem si takovou středně náročnou trasu, ale během cesty jsem ji změnil. Plán trasy se tedy dodržet nepodařilo, ovšem plán vyvenčení je splněn na 110%. Oproti čtvrku, kdy se mi nebývale zadařilo výjezdem na Sovinec, bylo o dost chladněji a foukal silný studený vítr. To mě však nemohlo odradit.


Začátek je jasný, nebudu ho rozpatlávat. Kolem přehrady Krásné na Hraběšice a dále na rozcestí u bývalé Traťovky. Během zdolávání kopce jsem si dal v Hraběšicích malou banánovou pauzičku. Od Traťovky klasicky vzhůru po žluté. Pěkné počasí vytáhlo ven i další výletníky. Potkal jsem asi padesátiletý pár jedoucí z Rabštejna, paní středního věku mířící na Rabštejn a později těsně pod Skřítkem starší pár z Loštic, strachující se o stihnutí autobusu, protože musí být včas na lázeňských procedůrách ve Velkých Losinách. Já musel stihnout jen dojet domů před setměním a relativně nezničený, abych byl zítra v práci použitelný. Malý kus za Traťovkou "objevuji" novou paseku, která tu ještě loni nebyla. Je z ní krásná vyhlídka na hory. Podobá se té starší asi o dva kiláky výše, která ale pomaličku začíná zarůstat. Alespoň má důstojnou následovnici. Na odpočívadle na Hvězdě přichází na řadu další přestávka, během níž do sebe lámu čokoládu. Nezáviďte. Ta jahodová Milka fakt není nic moc. Zde došlo na avizovanou změnu plánu. Původně jsem chtěl sfrčet neznačenou cestou dolů na silničku k Říjišti, jenže je tam od pohledu spousta bahna, do něhož se mi nechce. Rozhoduji se tedy pokračovat opačným směrem na sedlo Skřítek.


Tam se uvidí podle aktuální situace jak dál. Trochu si tím přitěžuji, neboť další pohodové pokračování sjezdem tím měním za další krpál, ale kupodivu se mi ho podařilo zvládnout bez větší újmy. Stihl jsem i malou zastávku na Krtinci. To je taková skalka u cesty, odkud se dá trochu porozhlédnout do kraje. V létě je to tam dost zarostlé a výhledů pomálu, jenomže teď ještě nejsou na stromech zaclánějící listy, a navíc (na to jsem přišel až dnes) se dá opatrně přelézt na druhou stranu skály, kde výhledu žádné stromy nebrání a lze se kochat bez omezení. Ke Skřítku pokračuje taková zvlněná rovinka, takže pohoda. Jen teplota je tady v horách citelně nižší, jak dokazují občasné ostrůvky sněhu na cestě. Než jsem najel na silnici I. třídy, musel jsem asi stometrový úsek projít pěšky, protože na ledě a zmrzlém sněhu to jinak smrdělo pádem. Pak už se pod koly objevuje krásný asfalt vedoucí až k motorestu Skřítek.


Mám ještě v bidonu dost vody a překvapivě i dost sil, takže tradiční kofolu nechávám tentokrát plavat a pouštím se rovnou dolů do zatáček na Klepáčov. Že bych využil situace a konečně si to projel kolem Bochnerovy boudy?  Ostatně šlape se mi skvěle a únava zatím není nijak strašná. Rozhodnuto. Někde nad Klepáčovem točím ostře doprava. Hned na mě vybafla závora, ale té se neleknu. Zase stoupák. Už podruhé dneska volím náročnější cestu oproti sjezdíku. Stoupání je ostré a relativně dlouhé, ale postupně mírní. Po kilometru a půl jsem u rozcestníku U Bochnerovy boudy. Bouda tu není žádná, leč nevadí. Následuje poměrně dlouhá jízda po vrstevnici. Paseky žádné, výhledy tím pádem taky ne. Díky absenci listí je však aspoň mezi větvemi možno obdivovat hradbu zasněžených hor vypínající se přímo nad údolím hned pod cestou. Fičím si to lesem a chrochtám blahem. A co teprve když přišel na řadu sjezd! Ten byl! Kazil ho jen štěrk, takže leckde jsem musel jet pomalu a opatrně - skončit dole pod srázem nebylo na pořadu dne. Všude kolem se z lesa valily potoky vody z tajícího sněhu a ticho lesa naplňovaly burácením. Takovej hukot!


Na rozcestí Pod Zadním hutiskem protahuji krk a záda, načež si užívám další fáze sešupu podél toku až do Vernířovic. Tam zase začíná foukat, což me nepříjemně brzdí, ale stejně šlapu co to dá. Když už jsem se ulil z práce, máknu aspoň na kole. Od Vernířovic domů už nijak neexperimentuji. Jedu prostě po silnici a skrze vikýřovické uličky až do Šumperka, což nemá smysl podrobovat širšímu popisu. Výlet byl prostě super a už teď jsem natěšený na nějaký další.

STATISTIKY
Ujeto 48,02 km
Čistý čas 2:39
Průměr 18,02 km/h


Žádné komentáře:

Okomentovat