30. srpna 2016
ŠUMPERK - DOLNÍ STUDÉNKY - SUDKOV - polní cesty a pěšiny - LEŠTINA - polní cesty a hráze - LUKAVICE NA MORAVĚ - polní cesty a hráze - MORAVIČANSKÉ JEZERO - TŘEŠTINA - HÁJ U TŘEŠTINY - polní cesty a hráze - LEŠTINA - cesta po hrázi - LESNICE - polní cesta - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK
Původně jsem si myslel, že po nedělním výšlapu na Praděd budu několik dní skučet bolestí a kolo nenávidět, ovšem stačil jeden den aby mě zase začaly svrbět nohy. Skrze pár organizačních peripetií jsem vypadl až před šestou večer, což, když tak o tom uvažuju, bylo letos tak pozdě poprvé.
Nedávno jsme byli s prckama vlakem v Olomouci a během jízdy mě upoutaly cestičky okolo trati. A právě při vlahém podvečeru, ve světle zapadajícího slunce, mi přišlo vhodné je omrknout blíže. A proč přitom nezkusit i jiné polňačky a pěšinky mimo silnice? Navíc je to komplet šul-nul po rovině. Beru tedy bika a vyrážím. Start někdy ve tři čtvrtě na šest. Do Sudkova jsem to vzal klasicky po cyklostezce přes Dolní Studénky. Tady moc alternativ není. No a na konci Sudkova už sjíždím ze silnice na polní cestu vedoucí k řece v místech soutoku Moravy a Desné. Že je soutok právě tam ovšem prvně netuším, takže kvůli nevědomosti nestavím, neprohlížím a musím napravit jindy. Po okraji pole a stromoví podél řeky vede jakási pidipěšinka, dokonce i lávka přes náhon sudkovské továrny. Místy musím projet mezi kopřivami, leč bez větší újmy. Brzy se dostávám na mostek přes Moravu a po něm na okraj Postřelmova. Tam mě už známá cyklostezka přivádí k místnímu "pískáči". Od jezírka vzniklého těžbou písku cyklostezka pokračuje po protipovodňových hrázích. Po levici řeka, po pravici pole. Kolo frčí, slabý větřík v zádech - prostě žůžo.
Po půl druhém kilometru jsem na silnici mezi Zábřehem a Lesnicí. Směrem k Leštině se odtud jezdí buď prostě po asfaltce, případně po další z hrází, kam lze odbočit hned před příjezdem do Lesnice. K realizaci je tu však i varianta č.3 v podobě neznačené polňačky napůl cesty mezi Moravou a křižovatkou na Lesnici. Nepopírám, že jízda tudy není právě pohodlná, ale na horském kole není ani vyloženě hnusná. V Leštině projíždím prověřenou cestičkou kolem kravína k potoku a odtud na hráze, které mě v klídku a pohodě dovedou až na silnici mezi Bohuslavicemi a Lukavicí. Je to supr! Lukavice na Moravě je malá obec s velkými papírnami a také tudy probíhá rychlíková trať z Olomouce do Zábřeha a dále ku Praze. Nad tratí se klene most, který přejíždím. Hned na druhé straně odbočuji vlevo na silničku podél kolejí. Není to klasická silnice kudy by normálně jezdila auta. Pár set metrů dál asfalt zhrubne a postupně ho nahrazuje štěrk. V tom štěrku je spousta děr a výmolů, takže prakticky je lepší jet přímo po poli v kolejích vyjetých traktorem nebo čímsi podobným. Časem přejde štěrk v betonové panely a přede mnou se objevuje most. Pojedu přes něj. Překvapením je štěrkovitý povrch vozovky i na mostě. Z mostu je vidět dolů na trať, v dálce po pravici lze rozpoznat město Mohelnice. Škoda jen, že výhled poněkud kazí otravné pletivo. Teď mám na výběr. Buď pokračovat stále podél kolejí nebo po hrázi kolem řeky. Jak se dovídám od dvou běžců, ani jednu z cest neblokuje plot či brána, průjezdné jsou obě.
Nakonec se rozhoduji pro tu hráz, protože kolem kolejí uvidím jenom koleje, což se může po pár kilometrech omrzet. Z hrází je přes pole pěkně vidět lecos, mimo jiné i památkově chráněná vodní elektrárna v Háji u Třeštiny. Cestou míjím jakési stavidlo, ale nemám zase tolik času, abych ho blíže prozkoumal. Frčím dál stále rovně, teď už ani ne tak po hrázi, jako spíš polní cestou. Za chvíli jsem u mohelnické vodní elektrárny. Čekal jsem něco nevzhledného, ovšem okolí je parádně upraveno. Stojí tu pár chatek - taková pidikolonie, a přímo v areálu elektrárny cosi, co vypadá jako moderní obytný dům. Za elektrárnou se nachází vjezd do těžebního prostoru. Plovoucí bagry těží štěrkopísek a vytváří další jezero, které se v budoucnu zřejmě stane novou atrakcí Mohelnicka. Je otevřeno, jenže přes zákazové cedule se dál raději neodvažuji. I v tuto dobu se zde pracuje. Slyším hluk a vidím oblak prachu. Podél pásového dopravníku přijíždím k silnici u Mohelnice. Když už jsem tady, byl by hřích nejet se alespoň rychle mrknout na Moravičanské jezero, jemuž nikdo neřekne jinak než "bagr" nebo "mohelnický bagr". Vstup je sem sice taky omezen, ale okolní břehy jsou přes léto stejně v obležení koupáníchtivých návštěvníků. Přejíždím na druhou stranu vozovky a po chvilce motání pěšinkami v křoví jsem na místě. Klidná hladina, barevné večerní světlo a pocit euforie. Takto pozdní vyjížďku jsem si neudělal už dlouho a jak vidno, o dost jsem tím přišel. Nádhera. Nazpět to beru přes Třeštinu a Háj u Třeštiny, kde najíždím opět na hráze a po nich až mezi Lesnici a Sudkov. Tam už musím nasadit blikačky, neboť se stačilo setmět. Domů je to ze Sudkova už jenom kousek nezasluhující další popis.
STATISTIKY
Ujeto 54,35 km
Čistý čas 2:17
Průměr 23,78 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat