28. 7. 2017

Bohdíkov, Ptačí vrch, Bratrušov

2. května 2016

ŠUMPERK - SEDLO POD LOVÁKEM - BOHDÍKOV - lesní cesty na Ptačím vrchu - BRATRUŠOV - ŠUMPERK


Pondělní ráno na kolo moc nevypadalo, neboť třebaže teploměr hlásil patnáct stupňů, foukal silný a studený vítr, který mi silně narušoval motivaci. Jako poslední dobou vícekrát, i nyní jsem se musel k výjezdu trochu nutit a je neskromně chvályhodné, že se zdařilo. Trasu jsem měl vyhlédnutou z dřívějška, tady nebylo moc co řešit a času na těch pár kilometrů zbývalo akorát.


Dotatek: Ptačí vrchy jsou v okolí Šumperka dva. Jeden leží poblíž přehrady Krásné či Vikýřovic. Druhý, o kterém bude řeč tentokrát, se nachází východně nad Raškovem.


Odjezd asi o půl desáté směr Temenice a Bohdíkov. Fučí brutálně, ale jde to, nehoním se. U splavu v Bohdíkově dělám pauzičku, načež polňačkou pod tratí mířím k lesu. Trať se zrovna opravuje, koleje jsou fuč a před nádražní budovou řádí bagr. Tím se naštěstí nemusím rozptylovat. Odbočkou ze silnice jsem se napojil na zelenou turistickou značku a teď se jí budu nějakou dobu držet. Hned za nádražím se terén prudce zvedá. Stoupání různě mění svou intenzitu, ale faktem zůstává, že odteď holt dlouho pojedu jen nahoru. Povrch v serpentinách kroutící se cesty tvoří hlavně šotolina. Někde leží i posyp makadamu, po němž se jede děsně blbě a navíc má v prudkých stojkách sklony podkluzovat. Cestou míjím pár pasek s výhledy především na Boudu a vesnice pod ní, v nejvyšším bodě cesty kolem Ptačího vrchu se pak posunou trochu jižněji. To ale až ve chvíli, kdy stoupák pozvolna přejde v mírný, později prudší sjezd.


Musím hlídat odbočku na nezpevněnou lesní cestu, kterou bych se měl dostat k Bratrušovu. Díky mobilu s gps bez problémů. Tahle cesta je už o něco méně pohodlná než šotolina, i když tou jsem taky musel přejet pár stružek vody tekoucích z lesa. Nyní pojedu navíc bahnem, i když díky tomu, že pár dní nepršelo, ho taky není tolik. Bahnem musím opět něco nastoupat, pak něco málo sjet a jsem na okraji louky. Stojí tu malá, ale pěkná chata a dolů po louce se táhne vyježděná cestička, po níž se spouštím dolů k rybníčku v polích. Aby toho nebylo málo, na řadě je další kopec. Vede přes něj cosi, co kdysi dávno zřejmě bývalo úzkou asfaltkou. Zub času v ní vyhlodal spoustu děr - spíš kráterů, které někdo zkoušel opravit tím, že do nich nasypal šutry. Šutry se roztahaly do okolí, krátery zůstaly... Zkrátka tahle oprava moc nevyšla. Dojíždím k Pollnerově hrušce a na lavičce pod ní se kochám výhledem. Napadá mě, že by bylo dobré vyhnout se alespoň části toho nechutného tankodromu zkratkou natvrdo po louce. Nápad v okamžení realizuji. Bylo sice pár momentů, kdy jsem přeskočil divočáky vyryté jámy a sedlo mi nakopalo mé oblíbené orgány, ale zkratka se přesto vyplatila. Za chvíli už jedu po silnici v Bratrušově a bez dalších okolků mířím přímo domů. Akce se zdařila, cyklista přežil, cíl dosažen.

STATISTIKY
Ujeto 26 km
Čistý čas 1:41
Průměr 15,45 km/h

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat