15. března 2014
ŠUMPERK - ROZCESTÍ POD LOMEM - REJCHARTICE - REJCHARTICKÉ SEDLO - KOPEC PRŠNÁ - POTŮČNÍK - HANUŠOVICE - RAŠKOV - BOHDÍKOV - ŠUMPERK
Úterní výjezd lze celkově shrnout jako relativně úspěšný s několika malými ALE. Ty se ovšem najdou vždycky. Kilometrově jsem si zase trochu polepšil, najeto cca 40 km, a i když je stále co zlepšovat, lze to již považovat za přiměřeně dlouhý cyklovýlet. Vše začalo tím, že mimča se vyspinkaly dříve než obvykle, díky čemuž za nimi mohla dříve přijít babička a v návaznosti na to mohl dříve i tatínek vyrazit ven. Odstartovat před druhou hodinou odpoledne se mi už dlouho nepovedlo.
O tom, kudy vést trasu jsem jisté představy měl. Dilema zůstávalo ohledně odbočení nad Rejcharticemi, ale to jsem se rozhodl řešit za pochodu až na místě. Na Rejchartice jsem poslední dobou jezdil spíše po hlavní cestě směrem na Rapotín. Je tam velký provoz, hluk... prostě nic pěkného a já už ani nevím, proč v mém itineráři upadla v zapomění lesní cesta přes Tulinku. Teď jsem ji opět oprášil a musím říct, že s nadšením. Povrch je sice tvořen tu štěrkem, tam kamením a onde zase hlínou, po čemž se nejede tak pohodlně jako po asfaltu hlavní silnice, ale ten klid a okolní pohoda je k nezaplacení. Do Rejchartic přibydeme před prvním tamním domkem.
Následuje stoupání přes celou vesnici a pak ještě kus za ní, až na rozcestí, které v mapách najdeme pod jménem Rejchartické sedlo. Už někde pod rejchartickým kostelem se nad lesem nahoře objevuje nová zrůdná dominanta v podobě dvou elektrárenských větrníků. Při pohledu z obce zatím jen částečně a daleko. To je dobře, protože až na estetický efekt místní lidi nemusí trápit například hluk.
Na sedle se rozhoduji pro odbočku vpravo. Jednak se chci blíže podívat na ty ohromné vrtule, druhak mě láká sjezd dolů k Hynčicím nad Moravou a když se to povede, tak i přejezd přes pastviny do Potůčníku. K vrtulím dorážím vzápětí. Stojí na louce mezi rozcestím na Rejchartickém sedle a odbočky na Hynčice. Jejich velikost je vážně ohromující a dokazuje to nejen osobní zkušenost, ale taky fakt, že jsou dobře viditelné ze svahů Boudy a dokonce i z kopců nad Starým Městem p. Sn.
Dojel jsem v době, kdy stín větrníků dopadal na nedaleký remízek, tak jsem to vzal z cesty natvrdo po trávě do středu stínu. Slabý opar odtud vykouzlil jemné stínování, které jakoby prodlužovalo listy vrtulí. Nechtěje se vracet, sjíždím ještě kus po louce na silnici pod sebou. Ta vede ke zmíněným Hynčicím a dolů na Hanušovice. Asfalt povrchu silnice se tu drolí a prokládá ho množství výmolů a děr vyspravených pouze sypaným štěrkem. Místy je tedy tedy potřeba přibrzdit a dávat pozor kam kolo jede, ale jinak paráda.
Nejbližší okolí tvoří hlavně travnaté pastviny a díky výšce, v jaké se nalézáme, jsou odtud nádherné výhledy. Vlevo Králický Sněžník, vzadu uprostřed Rychleby a napravo Hrubý Jeseník. Vše trochu kazí opar, který - aspoň se mi to tak zdálo - však přichází z druhé strany Rychlebských hor, tedy z Polska. Je tu celkem logický předpoklad, že následující zastávkou byly Hynčice nad Moravou, ale to by přece bylo až příliš nekomplikované a pohodlné. Už dříve jsem si na mapách všiml vyznačené polňačky, na kterou lze odbočit doprava do pastvin a přes kopec Pršná tudy dojet do horní části Potůčníku. Nejprve se mi do toho nechtělo, ale pak jsem přece jenom odbočil. Že v nesprávném místě, to se ukázalo později. Nejprve jsem projel otevřenou branou ohrady a úspěšně zdolal asi 150 metrů stoupání po pěšině. Z hřebene kopce byly výhledy ještě lepší, než od větrníků.
Následná kontrola mapy však ukázala, že se nacházím o něco níže než je třeba. Vydal jsem se tedy uzounkou pěšinkou požadovaným směrem, kde ale číhala nečekaná překážka v podobě elektrického ohradníku. Aby to mělo šťávu, za ohradníkem padala po strmém svahu paseka dolů, do další pastviny. Nějakou dobu jsem zvažoval situaci. Kdyby někde v ohradě bylo stádo s býkem v mizerné náladě, mohlo by být zle. Ušlapání by mi nejspíš zkazilo celý zbytek dne. Nakonec jsem si ale všiml srnky, co si dole vesele hopkala a nikdo a nic po ní nestartovalo. Přehodil jsem kolo přes dráty, sám se dostal na druhou stranu a započal sestup. Ten probíhal docela drsně, ale vzato objektivně, kdyby to nebyla čerstvá paseka, ale původní les plný stromů a křoví, bylo by se mi šlo ještě podstatně hůře. Nezraněnému se mi povedlo dokodrcat se i s kolem až na spodní pastvinu a překonat další ohradník.
Pak pár desítek metrů jízdy po trávě a byl jsem na požadované cestě vedoucí směrem k Potůčníku. Jde o klasickou nezpevněnou polňačku tvořenou hlínou a bahnem, ale protože jsem po ní jel dolů, bylo to vlastně fajn. Pak jsem vyjel z ohrady (žádné další přehazování kola, průchod byl volný) a po chvíli jízdy lesem se přede mnou objevil Potůčník. Potůčník je někdejší sudetská obec s původním "libozvučným" názvem Lauterbach. Je rozdělena na dvě části - horní a dolní, a já dojel k té horní, rekreační. Za vidění tu stojí torzo kostelíku, který v roce 2007 vyhořel. Příjemně mě překvapilo, že někdo započal s opravami. Je zde nová střecha a okna. Uvnitř kostela stojí lešení a jednoduchý dřevěný kříž, ale dá se čekat, že rekonstrukce bude probíhat i v interiéru, takže hurá a držíme palce!
Pomalu mě začínal tlačit čas a bylo tedy nutno odpustit si plánování dalších odboček a zdržení. Po rozflákané silničce jsem to vzal sjezdem do spodní, části Potůčníku, která již není tak malebná a pohodová jako část horní. Zde jsem najel na hlavní silnici k Hanušovicím. Při návratu přes Hanušovice vždycky vyvstává otázka zda jet přes Kopřivnou a Lužnou, což je kopec jako prase, ale po namáhavém výstupu zakončený efektním sešupem, či to vzít menší oklikou přes Raškov a Bohdíkov, kde v závěru sice číhá kopec také, ale o poznání menší. Volím variantu č.2. Navzdory veškerým zažitým tradicím se zdá, že mám v zádech slabý větřík. V kombinaci s pořádně nahuštěnými koly frčím jako blesk a užívám si to.
V Raškově ani nejedu cyklostezkou podél obory, ale beru to normálně po silnici. Pak přes most doleva do Bohdíkova, tam kolem kostela a následně vzhůru k sedlu Pod Lovákem. Závěrečný sjezd do Temenice už je jen taková příjemná tečka za celým, vlastně povedeným výletem. Takovou akci jsem delší dobu potřeboval jak prase drbání!
STATISTIKY
Skutečný čas 13:55 - 17:20
Čistý čas 2:25
Ujetá vzdálenost 40,1 km
Průměrná rychlost 16,5 km/h
Maximální rychlost 47,2 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat