29. 7. 2017

Český Krumlov

13. července 2010


Od čtvrtka do soboty ráno jsme s přítelkyní pobývali v Českém Krumlově. Více než sedmihodinová cesta vlakem oběma směry byla brutální. Po příjezdu na vlakové nádraží v Českém Krumlově bylo potřeba dostat se nějak do centra, protože stanice je až na samém okraji města. Vyřešili jsme to místní autobusovou linkou. Pravda, řidič byl nějaký pomalejší a trasa spoje nás nejdřív provezla snad všemi tamními sídlišti, ale na místo jsme se nakonec dostali. Vystoupili jsme na zastávce Horní brána a pěšky pak asi během deseti minut došli k penzionu Katka, kde jsme měli rezervovaný pokoj. Penzion stojí bokem od nejrušnější části města, na druhé starně řeky, ale vede pod ním silnice. Vzhledem k tomu, že okna našeho pokoje nebyla nejtěsnější, budily nás v noci automobily projíždějící po dlažebních kostkách a rozjařené tlupy návštěvníků přilehlých barů. Nebylo to ale v kuse, takže pokud předchozí věta vyzněla jako stížnost, tímto bych ji rád přece jen trochu zmírnil.


Věhlas Českého Krumlova jakožto městské památkové rezervace evidentně nekončí za hranicí ČR. V uličkách a restauracích se vyskytovaly davy cizinců. Britové, početní Japonci, Rusové, Němci.... zkrátka bylo znát, že ani pro "přespolní" není Česko jen Praha. Z této povahy pak bohužel vyplývaly i ceny občerstvení a zboží v krámcích se suvenýry. Byly sice nižší než třeba v Řecku nebo Rakousku, ale zase o dost vyšší než na "neturistických" částech ČR. Nepřekvapuje to, prostě je to tak.


Český Krumlov nás překvapil členitostí. Některé části leží v údolí u zákruty řeky Vltavy, zatímco jiné se šplhají do stmých kopců a svahů vysoko nad říční hladinu. Městu to dodává jakýsi exotičtější ráz umocněný tím, že velkolepý zámecký komplex stojí na vysoké skále přímo ve středu zmíněného údolí jako střed cukrářské formy na bábovku. Díky tomu lze od zámku, a především ze zámecké věže, za padesátikorunu přístupné, přehlédnout prakticky celý Krumlov.


Nahrává tomu i rozloha města, která nepatří k největším. Spíš naopak. Český Krumlov má asi 30 tisíc obyvatel - už z toho je jasné, že nepůjde o žádnou megapoli. Velkou část města tvoří okrajové čtvrti se sídlišti daleko od centra, takže centrum je skutečně velmi malé a čilejšímu turistovi to zabere sotva jeden den, než projde všemi tamními uličkami. Právě v těch uličkách však čekají poklady, za nimiž se sem sjíždí lidé z celého světa.


Skutečně se zde můžete cítit jako před staletími. Nejen díky zachovalým stavbám, dlažbě a krámkům s ručními výrobky, ale pokud se na to cítíte, můžete navštívit například hostinec Šatlava v úzké uličce, kde se vaří na otevřeném ohni. Proto se už ze dveří valí kouř a z toho mála, co v něm můžete dohlédnout vám bude brzy jasné, kam si zajít na skutečně staročeský oběd.


Dominantou města je bezesporu zámek, ke kterému dnes neodmyslitelně patří medvědi v příkopu u brány. Jak jsem již napsal, zámek je vystavěn na skále vypínající se vysoko nad údolím a pokud nestojíte o prohlídky interiéru potěší vás, že komplexem se dá projít zdarma od vstupní brány přes nádvoří a zajímavý most se sochami až do zámeckého parku nejen se známým otáčivým hledištěm, ale i krásným rybníkem hustě porostlým lekníny.


I když nejste fanouškem historie a zámeckých prohlídek, určitě obětujte padesát korun za výstup na zámeckou věž. Vyjít schodiště sice zabere trochu času a energie, ale výhled z ochozu pod kopulí je opravdu úchvatný a uvidíte odtud v podstatě všechno.

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat