28. 7. 2017

Mezi Rabštejnem a Skřítkem

25. května 2016

ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - KRÁSNÉ - HRABĚŠICE - TRAŤOVKA - ROZC.POD KAMENCEM - ROZC.HVĚZDA - RABŠTEJN - PŘEHRADA NA ŘÍČCE OSKAVĚ - CHATA ALICE - SEDLO SKŘÍTEK - ROZC.POD BÍLÝM KAMENEM - KRTINEC - ROZC.HVĚZDA - ROZC.POD KAMENCEM - TRAŤOVKA - HRABĚŠICE - KRÁSNÉ - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK



Je tomu asi rok, co jsem si v aktualizovaných leteckých mapách na internetu všiml malé přehrady na horním toku říčky Oskavy. Hned mi bylo jasné, že to bude chtít bližší průzkum. Sice to trvalo, ale dnes se mi zadařilo tento úkol splnit.


Kvůli rodičovským a organizačním povinnostem vyjíždím asi až ve tři čtvrtě na čtyři odpoledne. Počasí krásné a cíl jasný. Až na Rabštejn se držím staré osvědčené trasy. Popisovat ji nebudu - zkrátka k rabštejnské chatě standardně. Kupuji fidorku a kofolu. To je příjemné překvapení, neboť zasvěcení vědí, že kofolu zde dlouhá léta nevedli a místo ní nabízeli jenom jakousi napodobeninu. Před odjezdem si jdu ještě doplnit vodu v bidonu ke studánce u chaty. A teď ta přehrada. Průzkum mapy prozrazuje, že ještě chvíli se mám držet cyklotrasy na Bedřichov, načež ve druhé zatáčce sjet doleva. Kupodivu se daří a brzy šlapu nikoliv po krásném povrchu cyklostezky, leč viditelně rozbitější, byť stále ucházející lesní silničkou kamsi nahoru podél potoka (říkat v této fázi Oskavě řeka by bylo hodně nadnesené). Stoupání mírné, okolí nádherné. Za chvíli jsem na místě.


V reálu ta vodní nádrž vypadá menší než jsem očekával, avšak o co menší, tím je krásnější. Ještě "voní" novotou (budovat se začala někdy před čtyřmi lety), ale na druhém břehu už stačil vyrůst dřevěný altánek s posezením, tak se tam jdu pokochat. Velkým a milým překvapením je křišťálová čistota vody v přehradě. Nepřeháním když napíšu, že je vidět až na dno. Dělám mobilem pár fotek a pomalu musím zvolit návratovou trasu. Původně jsem měl v záloze dvě: 1) Zpět k Rabštejnu a pak přes Dlouhý Potok do Mladoňova; 2) dolů do Bedřichova a přes Libinu. Nakonec volím zcela neprověřenou možnost třetí, jakousi lesňačku přímo nahoru, kde by měla navazovat na cyklotrasu 6261.


Po prvních desítkách metrů si už nejsem jistý jestli to byla nejlepší volba. Většina téhle cesty je na kole vzhůru nesjízdná, strmá a místy přes ni tečou stružky vody. Nemusím říkat, že kombinace nezpevněné lesní cesty a stružek vody má za následek bahno. Pak pro jistotu skoro zmizela celá cesta a vystřídala ji jakási zatravněná pěšinka, opět na několika místech opatřená protékajícím potůčkem. Byl to tedy docela boj, leč v jeho závěru přece jen vítězím nad živly. Cyklostezka taky není žádný luxus, sjezdy po štěrku má rád málo kdo, ale stejně jde o změnu k lepšímu. Netrvá dlouho a jsem na rozcestí u altánku na modré turistické trase z Rabštejna ke Skřítku. Jakštakš slušný asfalt svádí k tomu nikam neodbočovat a akci dokončit pohodlně a bez dalších objevů. Jenže o něco výš v lese stojí lovecká chata Alice, u které jsem ještě nikdy nebyl a kterou bych také rád viděl. Po pár šlápnutích tedy asfaltku zase opouštím a u dřevěného kříže to beru prudce doleva na šotolinu. To, že tu nic není může někdo brát jako nevýhodu, jiný naopak. Osobně mám klid a liduprázdno rád. Idylu poněkud narušuje chcíplý slepýš. Koukám na něj a tipuju, že do něj nejspíš kloval nějaký pták. Na pár místech z těla nešťastného plaza totiž vylézá lecos, co by mělo být uvnitř. Holt drsná divočina.


Na dalším rozcestí točím vpravo. Cesta o dost horší, ještě chvíli stoupá, ale dál už vede spíš po rovince nebo mírnými sjezdy. Chatu Alici bez potíží nacházím. Je to takový kamenný domek na palouku; vesměs nic výjimečného. Dělám fotku a frčím dál. Později se napojuji opět na asfaltku z Rabštejna a 500 metrů výš na silnici I.třídy, které se držím až k motorestu na sedle Skřítek. Před restaurací bezradně postává parta trampů. "Mají zavřeno. Zkoušíme se dovolat, ale nikdo to nebere", objasňuje mi situaci jeden z nich. Dnes si tady kofolu evidentně nedám. Naštěstí mám v láhvi pořád vodu z rabštejnské studánky. Pár hltů mě přesvědčuje, že to taky není k zahození. Obracím se zpátky a domů mířím opět přes Hvězdu, tedy po zelené tur.značce.


Na Krtinci narychlo stavím kvůli vyhlídce, ale ve vzduchu je opar a rozhled kazí. Při opětovném nasedání kolem mě profrčel nějaký sportovec na biku, tak mě napadlo ho předehnat. Normálně nezávodím, jenže zrovna jsem měl chuť... Předjetí se povedlo a dokonce jsem držel náskok, načež mě dotěra opět nechal vzadu. Začínal jsem mít dost. Na dalším sjezdu jsem ho předjel znova a od té doby už neviděl. Buď jsem zdatnější nebo on odbočil na Hvězdě jinam. Těžko říct. Další sjezd si užívám jako malej kluk. Jenom si musím hlídat štěrk v zatáčkách, aby mi nepodklouzlo kolo a já se nezrakvil. Dál je to jeden velký fičák skoro až domů. Místy se dá svištět čtyřicítkou, někde i přes padesát km/h a trošku napravit slabý průměr z předchozích etap. Po sedmé hodině už brzdím u baráku a akci končím splněnou na 200%.

STATISTIKY
Ujeto 48,48 km
Čistý čas 2:35
Průměr 18,69 km/h

 Fotoalbum

Žádné komentáře:

Okomentovat