29. května 2016
ŠUMPERK - BRATRUŠOV - LUŽNÁ - KOPŘIVNÁ - HANUŠOVICE - VLASKÉ - MALÁ MORAVA - ČERVENÝ POTOK - HORNÍ LIPKA - U KŘÍŽKU - HEŘMANICE - PROSTŘEDNÍ LIPKA - DOLNÍ LIPKA - STÁTNÍ HRANICE ČR/PL- DOLNÍ BOŘÍKOVICE - HORNÍ BOŘÍKOVICE - ČERVENÁ VODA - MLÝNICE - MLÝNICKÝ DVŮR - BŘEZENSKÝ DVŮR - BŘEZNÁ - ŠTÍTY - HORNÍ STUDÉNKY - ZBOROV - KLÁŠTEREC - BOHUTÍN - BLUDOV - BLUDOVEČEK - ŠUMPERK
Později se údolí rozestupuje a přes pole nabídne záživnější pohled k masivu Králického Sněžníku. Při troše snahy rozeznáte pouhým okem rozhlednu na Klepáči i "Stezku do oblak" u Dolní Moravy. To je ovšem takové monstrum, že nejde nerozeznat. Kostel v Červeném Potoku je pořád oprýskaný a sešlý, hospoda hned vedle září novou fasádou. Jedu ještě kus dědinou a pak točím doprava mezi stromy na cestičku, která by měla vést k nádraží. Nejprve míjím pilu a hromady pilin vydávající silné aroma tlejícího dřeva. Za tím stojím vlaková stanice. Do dneška jsem neměl potuchy, že tu vlakovou stanici mají. Přejíždím koleje a všímám si šipky ke srubu pojmenovaného ne právě originálně U nádraží.
Bunkr stojí na palouku, je natřen maskovacími barvami a jakýsi chlápek u něj seče strunovkou trávu. Všímám si informační cedule Kralické pevnostní oblasti. Pevnost bývá zřejmě přístupná veřejnosti, ale já nemám čas. Pokračuji podél polí. Panelovku od nádraží střídá polňačka. Asi kilometr šlapu rovně a na následujícím rozcestí točím vlevo. Z dálky je vidět statek, ohrada s krávami a červená střecha kostela. Po chvíli jsem v Horní Lipce. Nepamatuji se, že bych tu byl kdy předtím. Vypadá spíš na rekreační obec, nějací usedlíci se zřejmě také najdou. Domů tady mnoho není, oku lahodí několik udržovaných roubenek. Dávám se od kostela doprava po jediné silnici, ze níž odbočuji po kilometru vlevo na lávku přes potok. První pohled působí, že cestička povede do dvora blízké chalupy, jenže ona se tvoří ostré esíčko, aby po příjezdu k ohrazeným pastvinám začala stoupat. Vlevo se cosi buduje - tipuji rybník. Teď se rybníčky a malé vodní nádrže budují hodně, zvláště v ohradách a oborách. Není divu. Deště poslední dobou za moc nestojí a tohle je aspoň způsob jak dobytku zajistit vodu.
Stoupání vrcholí nedaleko plechové haly, u kamenného křížku pod stromem. Je tu i turistický rozcestník - jak jinak než U křížku. Po pravici se vzhůru táhnou louky plné odkvétajících pampelišek, za mnou výhled do údolí a na Svatý kopeček u Dolní Hedeče. Slunce praží, všude pohoda... Kdo chce tvrdit, že ráj není? Aby byla euforie dokonalá, přichází sjezdík. Nejprve přírodou, později se v porostu objevují první chalupy a vjíždím mezi stromy. Drobný zádrhel přichází po pár minutách v podobě hromady klád ležících přes cestu. Mávám na chlápka v bagru, že to i s kolem nějak přelezu tak ať mě nenabere. Na druhou stranu jsem se dostal bez potíží, jen se mi na rukavici zachytily kapky pryskyřice. Potrvá dlouho než přestane protivně lepit. Přijíždím do Heřmanic. Na mapě působí jako děsná díra, ale alespoň hlavní část obce je plná pěkných domů a stavení. Kostel proto se svojí zašedlou a flekatou omítkou nehezky razí, byť lešení kolem věže dává tušit světlejší zítřky. Dělám si pauzu na pár fotek, hlt vody a zobnutí rozinek, kterými se zhruba vždy po hodině jízdy dopuji. Z leteckých map jsem si všiml, že v Heřmanicích by měl být docela velký rybník, další kroky směřuji tedy k němu. Jak se ukazuje, místo rybníku zeje jenom díra v zemi. Technika vedle očividně slouží k jeho zvětšování, přijel jsem prostě v nesprávný čas. Nevadí.
Po Heřmanicích mám v itineráři zbývající Lipky, tedy Prostřední a Dolní. Do Prostřední Lipky se dostávám nejdřív. Od Heřmanic je vzdálená 2,5 km, ale vlastně ani nejedu centrem. Na první křižovatce se dávám vpravo a mířím k Dolní Lipce. Míjím domky stojící většinou daleko od sebe oddělené polem, pastvinou nebo prostě kusem louky. Na samém začátku Dolní Lipky sjíždím ze silnice na rozbitou cestu doprava. Míjím pár roubenek a pak stavím u kostelíka, k němuž těsně přiléhá chalupa. Těžko říct jaké to tu bylo někdy před sto lety, dost možná podobné. Pohraničí mělo vždy svou atmosféru a na místech jako je toto ji můžete cítit dodnes. Po malé obhlídce znovu nasedám. Za polem po pravici se tyčí budova bývalé celnice, tak si nemůžu odpustit návštěvu.
Už z nostalgie. Za chvilku jsem na granici państwa. Pamatuji ještě dobu, kdy celnice sloužila svému účelu. Nad oddělenými průjezdy se klenuly stříšky z plechu, pod nimi pomalu popojížděla auta a kolem se motali chlápci v uniformách. Dnes je místo prázdné, tiché, zapomenuté. Auta profrčí bez zastavení, stříšky i celníci zmizeli, rozměrná budova zůstala opuštěná. Otáčím se pochopitelně aspoň pět metrů "za čarou", abych měl pocit, že jsem dojel do zahraničí. Stavím u malé prodejny pod celnicí a dopřávám si půl litru chlazené kofoly s pořádným nanukem. Zasloužím si ho, no ne?
Domů můžu pokračovat několika způsoby: 1) na Králíky a Hanušovice, 2) na Králíky a Červenou Vodu. Protože tady hrozí být rušný provoz, vymýšlím verzi 3) na Boříkovice. Dolní Boříkovice začínají kus za křižovatkou, kudy se jezdí do Polska a mírně stoupají do prvních svahů Orlických hor. Tam je střídá okraj Boříkovic Horních. Když potom silnice začne zase klesat, přivádí mě do města Červená Voda. Na jejím konci odbočuji doprava na Mlýnici a Mlýnický Dvůr. Jednak proto, že posledně se mi tu líbilo a druhak tudy prakticky nic nejezdí, zatímco na hlavní silnici hučí jedno auto za druhým.
Za Mlýnickým Dvorem přejíždím koleje a na rušnou silnici se sice napojuji, ale jen na tak dlouho, abych ji po chvilce zase opustil a dal se k Březenskému Dvoru. Přes obec Březná se dostávám na okraj Štítů a odtud zahajuji stoupání k Horním Studénkám. Netřeba říkat co přijde dál: sešup Zborovem do Klášterce a pak ještě jeden větší krpál přes Bohutín k Bludovu. V Bludově už je to domů opravdu kousek, u baráku stavím o půl druhé po poledni dokonale vyvenčen a spokojený jak blecha.
STATISTIKY
Ujeto 81,06 km
Čistý čas 3:53
Průměr 20,84 km/h
Maximum 56,05 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat