28. 7. 2017

K hradu Sovinec

31. března 2016

ŠUMPERK - NOVÝ MALÍN - HRABIŠÍN - LIBINA - ŠUMVALD - DLOUHÁ LOUČKA - PASEKA - SOVINEC - VALŠOVSKÝ DŮL - DLOUHÁ LOUČKA - ŠUMVALD - HORNÍ SUKOLOM - ŠUMVALDSKÝ RYBNÍK - LAZCE - TROUBELICE - NOVÁ HRADEČNÁ - LIBINA - MLADOŇOV - NOVÝ MALÍN - ŠUMPERK



Ano! Tak se mi to líbí! Tohle je jaro! Chachá! Je to tady!... atd. apod. Zkrátka dnes se počasí opravdu překonalo, a třebaže dopoledne všechno vypadalo úplně jinak, po obědě se nebe vyjasnilo, vykouklo slunce a teploty se vyšplhaly tam, kde je chceme mít. Nejlepší podmínky pro realizaci některého z náročnějších výletů, které jsem si na letošek naplánoval. Třeba na Sovinec. Dumání nad mapou přineslo jasno v tom, že bude třeba zdolat minimálně 70 km, kteréžto číslo ještě stoupne pokud se rozhodnu pro nějaké okliky. Pro první polovinu jsem se však jakýchkoli oklik vzdal, zastávaje názor, že je moudřejší nejprve svěží zdolat cíl a pak vymýšlet kraviny podle aktuálního stavu. Někdy ve 12:40 tedy skáču na Wheelera a s batůžkem na zádech vyrážím na cestu.


Mířím ze Šumperka skrz Nový Malín k Hrabišínu. Silnice jsou stále mokré po dopoledních deštích a absence blatníků dělá nějakou dobu své. Naštěstí asfalt na slunci rychle schne a já taky. V Hrabišíně už je takové teplo, že větrovku můžu hodit do batohu a pokračovat jenom v tričku a kraťasích - dlouhou dobu věc nevídaná. Energie mám dost, kolo sviští pod zadkem. Po zdolání prvního krpálu se sjezdem přes pár serpentin dostávám do Libiny, kde mám naplánovanou menší odbočku. Zjistil jsem totiž, že obcí není nutno projíždět po hlavní silnici v plném provozu, nýbrž že to lze zvládnout uličkami podél potoka. A taky jo. Jak je možný, že jsem na to nepřišel dávno? Uličky jsou bezva. Po první části dojíždím k libinskému náměstí a dělám si tu první malou přestávku v předtuše, že celou dobu to taková selanka nebude. Dalšími uličkami, prakticky bez provozu, dojíždím až ke kostelíku Sv.Antonína v Dolní Libině a zde se dávám zase po normální silnici směrem na Oskavu.


Po odbočce vlevo u restaurace Na rozcestí následuje ještě chvíli šlapání dědinou, poté první z nudných a nezáživných rovinek. Po necelých dvou kilometrech zabočuji vpravo do mírného stoupání, které se vzápětí mění ve sjezdík vstříc hanáckým rovinám. Roviny nemám rád, zvlášť takovéto. Člověk jede jako stroj, před sebou má tu snad podle pravítka nakreslenou čáru a kolem sebe jenom široká pole. Zlaté kopečky! Nepotěší ani kvalita zdejší vozovky. Snad kdybych osedlal místo krosky horáka, bylo by to pohodlnější. Jestli jsem někdy uvažoval o silničce, teď už o ní neuvažuju. Na druhou stranu široké bikové pláště tolik nejedou na pěkném povrchu, tak těžko říct, co by bylo lepší. V Šumvaldě už se silnice naštěstí zase na chvíli v dobré obrací, a to až do okamžiku, než o kus dál zabočím doleva na Dlouhou Loučku.


Ta část, která vede kolem statku až k Loučce byla otřesná. V dědině nastává opět zlepšení a kupodivu potrvá vlastně až k cíli. Dlouhá Loučka dělá čest svému názvu, byť na Libinu délkou nemá ani omylem. Cesta tu stoupá nejprve docela mírně, přitvrdí až po výjezdu z dědiny v kopci k Pasece. V Pasece mají sanatorium (ze silnice není vidět) a výhledy dolů do té hanácké placky, během mého výletu lehce zahalené oparem. Kousek za vesnicí je také zajímavé arboretum a podle všeho kdesi v lese malinký vodopádek. Vodopádek jsem neviděl, ale kolem arboreta jedu. Pokračuje stoupák. Nejprve lesem, pak mezi loukami. Za rozcestím, kde se dá odbočit k osadě Karlov, stojí cedule oznamující, že opouštím Olomoucký a vjíždím do Moravskoslezského kraje. To stoupání mi přišlo docela náročné, alespoň podle zafunění a toho, že ke konci už jsem točil na "kašpárka" (28/32). Zajímavé je, že samotný hrad se do poslední chvíle schovává. Poprvé jsem ho zahlédl až po zdolání tohoto kopce nad Pasekou.


Do obce Sovinec, kde stejnojmenný hrad stojí, se dostávám opět mírným sjezdem, přičemž od začátku dědiny je to zase trochu nahoru. Odbočuji k hradní bráně. Je otevřená, tak se uvidí, jestli něco uvidím. Zjišťuji ale, že uvidím prd. Podle cedule otevírají až v dubnu - zítra. Tomu říkám pech. Nu což, dobrý pocit ze zdolání vytyčeného cíle si tím pokazit nenechám. Usedám na lavičku před hradem, vyhřívám se na sluníčku a chroupu jakési sušenky, co jsem našel doma ve špajzu. Přitom přemýšlím jak pojedu zpátky.


Vracet se stejnou cestou mi připadá málo akční. Podle mapy v mobilu se zdá, že nějaká nezpevněná cesta vede směrem na Valšův dvůr, ale těžko soudit v jakém je stavu. Tahle varianta přes všechna možná rizika vítězí a ukazuje se, že to bude akčnější, než se zdálo z mapy. Cesta je rozmáčená deštěm a moje tenké pláště nafoukané na šest atmosfér se do toho sajrajtu spíš boří, než aby jely. Že celá věc nepomáhá ovladatelnosti ani čistotě kola netřeba zdůrazňovat. Ano, opět jsem si posteskl po svém cyklotraktoru odpočívajícím doma ve sklepě po včerejším výjezdu. Kus tu vede po červené tur. značce, ale její pokračování už by kolo nedalo, tak jedu doprava kolem jakési chatové osady a pak lesem. Stále po nezpevněném povrchu, po bahně. Adrenalinové atrakce terénu korunuje přejezd potoka a následné stoupání blátem ke značené cyklostezce.


Tvoří ji konečně asfalt, byť látaný, místy sypaný štěrkem a prokládaný odvodňovaními stružkami, na kterých se snažím i s kolem trochu povyskočit, abych necvaknul plášť a nepřerazil si prdel. Aspoň že jedu z kopečka, který ústí v osadě Valšovský důl. Pak se střídá rovinka s mírným stoupáním, ale už po pěkné silnici a zpět do Dlouhé Loučky mírně ve sjezdu. Opět přichází na přetřes úprava trasy. Volím průjezd celou D.Loučkou až k Horní Sukolomi (oficiálně součást asi 4 km vzdáleného Uničova). Tam se dávám doprava. Zase tu číhá otřesný stav silnice nabízející bohatý sortiment štěrku, výtluků a záplat všech velikostí, co si dokážete představit. Malým pozitivem je pohled před pole k severu, kde se v dáli na obzoru vypínají zasněžené vrcholky Jeseníků. Přijíždím k Šumvaldskému rybníku. Ideální příležitost k další pauze a pokochání se pohledem na hejna racků létajících nad hladinou. Později jsem u bahňáku kousek výš zahlédl i několik volavek, ale než jsem k nim došel s foťákem, byly v čudu.


Od rybníku vede k Šumvaldu zjevně nová cyklostezka, což mě malinko nahlodává, ale daří se mi odolat a pokračovat jinudy. To znamená spojovačkou na Lazce a odtud do Troubelic. Podobně jako v Libině se část Troubelic dá projet uličkou mimo hlavní tah, i když celé je to o dost kratší. Však taky Troubelice nejsou Libina, že? Z uličky se vynořuji za kostelem a najíždím na silinici k Nové Hradečné, kterážto opět vede nezáživě rovně podél polí, navíc lehce kopečkem. Novou Hradečnou tu trasa spíše líže, než aby jí procházela, neboť hlavní část vesnice se nachází jinde. Jedu odtud doprava směrem na Libinu, ale ještě těsně před Libinou stavím u rybníka. Ani tentokrát nemám štěstí. Rybník je skoro prázdný, všude samé bahno a z mělčin s pleskáním vyskakují nad hladinu ryby, které měly tu smůlu že přežily. Dělám jen fotku a znovu nasedám, abych už bez zastávky dojel do Libiny - opět ke Sv.Antonínu a stejnými uličkami jako prve projíždím na náměstí. Na lavičkách za kostelem dělám pauzu na dopití zbytku vody v bidonu a přemítám jestli mám domů jet beze změn nebo přes Mladoňov. Abych to upřesnil, obě verze vedou přes kopec, ale ta druhá je delší a kopec mnohem vyšší. S pocitem, že přece nejsem žádná máčka, se pár minut poté dávám tou těžší cestou. Už někde nad malou rekreační osadou pod serpentinami začínám svého rozhodnutí litovat, ale vrátit se nechci, protože to bych přece byl máčka.


Cena, kterou platím za to, že máčka nejsem, je rychle eskalující bolest ve stehnech a únava. Jasné připomenutí, že jsem letos ještě žádné dlouhé trasy nenajel a nemám natrénováno, abych praktikoval podobné blbosti. Během stoupání musím udělat ještě aspoň tři zastávky a místy potupně řadit nejlehčí převod, abych nepadnul a nesežrali mě supi. Do Mladoňova přesto přijíždím živ, nebo aspoň ne mrtvý. Ještě jedno stoupání ke křižovatce a jsem z nejhoršího venku. Ne sice úplně, protože i na následujících asi čtyřech kilometrech pár stoupaček čeká, ale už ne takových. A navíc po nich už přichází sešup dolů k Novému Malínu a dále k Šumperku, který také měří nějaký ten kilometr. Fakt si ten sjezd užívám. Nad Malínem se krčím nad řídítka a pouhým samospádem překonávám rychlost 62 km/h, dokonce i část N.Malína absolvuji hodně přes padesátku. Vlastně tím porušuji předpisy o rychlosti v obci. Chachá, jsem rebel! Do Šumperka už nedělám žádné okliky ani zajížďky. Energie, kterou jsem na startu oplýval, vyprchala během cesty a domů dojíždím po půl šesté solidně utahaný, ovšem se skvělým pocitem, že se výlet povedl.

STATISTIKY
Ujeto 81,53 km
Čistý čas 3:35:45
Průměr 22,67 km/h
Maximální rychlost 62,24 km/h


Žádné komentáře:

Okomentovat