17. dubna 2016
ŠUMPERK - TŘEMEŠEK - NAD OLEŠNOU - POLESÍ DRAŽNÍK - DLOUHOMILOV - BENKOV - U CIKÁNSKÉHO BUKU - ŠEBENÁ - ZŘÍCENINA HRADU BRNÍČKO - BRNÍČKO - NAD KOLŠOVEM - lesní cesty okolo vrchu Skalka - SUDKOV - DOLNÍ STUDÉNKY - ŠUMPERK
Po dvou silničních vyjížďkách se mi zastesklo po biku. Příroda je zkrátka větší zábava než asfalt, to mi nevymluvíte. V sobotu dopoledne jsem měl na povel dorost, na kolo proto vyjet nešlo. Byli jsme se podívat na letišti jak cvičí hasiči s vrtulníkem, což potěr viditelně nenadchlo. Po obědě si prcky převzala máma s babičkou, tatínek tím pádem mohl strávit zase nějakou chvíli v sedle. Den předtím jsem už absolvoval jinou a trochu náročnější projížďku, tak bylo třeba celou akci nepřehnat. Kilometrově se mi to povedlo. Nájezd byl asi poloviční než posledně, ovšem že by to byla zrovna selanka taky říct nelze. Každopádně jsem si to užil na 110%, byť humusoidní závěr bych klidně vypustil.
První etapa vedla kolem rybníků (aktuálně vypuštěných) na Třemešek a po modré přes Polesí Dražník až do Dlouhomilova. V lese díky lesákům hromady bahna. Mimo toho rozsáhlé kácení všude kolem, až bych řekl, že lesáci jsou v lese větší škůdci než kůrovec. Z Dlouhomilova nahoru do Benkova po asfaltu. Aspoň že provoz je v těch místech minimální.
Nad Benkovem se musím napojit na žlutou značku k Cikánskému buku. Beru to jako malý reparát z loňska, kdy jsem se v opačném v opačném směru více kochal než sledovat cestu a povedlo se mi maličko zabloudit. Lesní cesta rozbahněná, maxxisácké crossmarky v tom sajrajtu do kopce prokluzují - měl jsem nasadit drapáky, co mi visí ve sklepě. Přes louku rozrytou divočáky úspěšně dojíždím k cíli. Za odpočívadlem prosvítá další velká paseka, ale dlužno uznat, že už tam rostou nové stromky, které vykácený kus lesa časem nahradí. Přidávám zápis do návštěvní knihy a říkám si, že teď už to bude pohoda.
Ze začátku nebyla. Louka, po které se od Cikánského buku sjíždí, je rozbahněná a v mžiku jsem jako čuně. Pak krátké stoupání lesem, po němž následuje hlavní kochací část výletu. A je to žůžo a užívám si to a vůbec bezva. Sjezdem z lesa po louce se dostávám ke zřícenině nad Brníčkem. Kousek před hradem cestu přehrazuje závora, dá se ovšem obejít. Ostatně značka vede taky tamtudy.
Zdržuji se jen krátce, dělám pár snímků a s pocitem, že je splněno vše co splněno být mělo, se spouštím kolem ovčí ohrady dolů do dědiny. Brníčko je taková ovčí velmoc, ovečky tu potkáte často. Teď už mi nic, ale vůbec nic nebrání v tom, abych přejel kopec do Kolšova a cyklostezkou se vrátil domů. Tak proč jsem to sakra neudělal? Těsně za vrcholem jsem si vzpoměl na neznámou odbočku do lesa a zvědavost zvítězila. Opět čvachtám po bahně, ale v tomto směru se situace stupňuje pomalu. Pak zostřuje stoupání až tak, že mi zase prokluzuje zadní kolo. Posledních 20 metrů před nejvyšším bodem musím tlačit - to už nevyjedu ani kdybych se rozkrájel. A je tu první zrada. Pěšinu, kterou mi gps nabídla, blokují pokácené stromy. Není na výběr. Hážu kolo na rameno a pěšky se vydávám dolů po svahu, kde by měla být další cesta vedoucí do Sudkova. Cestu nenacházím, jen rozbahněný příkop plný pořezaných větví. Neklesám však na mysli, podle gps je ta pravá cesta ještě o něco níž. Co na tom, že nevím jak na ni?
Znova to beru natvrdo lesem, odhadem tak 40 metrů. Cesta tu je, jenže za ohradníkem. Ohradník je naštěstí v jednom místě protržený, tak se za něj bez potíží dostávám. Při nasedání mi ruply kraťasy mezi nohama. Protože cesta je rozbahněná a navíc poseta dírami po koňských kopytech, jedu raději po louce. Brzy mi však dochází, že tudy to pořád nepůjde a za stromy po levici spatřuji konečně něco, co by mohla být ta opravdu hledaná lesňačka. Hurá! (?) Ještě jednou přehazuji kolo přes dráty s nadějí, že teď už pojedu jako ďas. Prd. Zrada! Dóóó hááájzlůůů! Cesta není snad ani cesta. Spíš řeka bahna. Odbočit není kam, uhout taky ne. Nic naplat, musím se s tím poprat. Jedu rychlostí chůze, místy možná ani to ne, a v mírném klesání se snažím jak můžu, aby kolo nepodklouzlo ve vyjetých kolejích od traktoru či náklaďáku. Už jen ta představa... Zkrátka noční můra v akci, slovo očistec by v této souvislosti rozhodně neobstálo. Aspoň že dírou v roztržených kalhotech mi příjemně větrá rozkrok. Kolo je v mžiku zacákané bahnem, kterým se střídavě s hlubokými kalužemi brodím asi kilometr. Nekonečný kilometr. Pak si všímám nějakého auta jedoucího o pár metrů výše, takže když se objevuje odbočka k poli, neváhám. Polní cesta podél keříků čehosi zeleného mi přináší úlevu. Konečně mohu maličko zrychlit a ani nevnímám z kol odletující bláto, co mi přitom sviští kolem uší. Zabahněný, avšak spokojený jsem za chvíli v Sudkově. Teď už žádné průzkumy - jedu svižně po cyklostezce, frčí to úplně jinak než před chvílí v těch neskutečných sračkách. Že moje kolo však pokrývá vrstva bahna není třeba opakovat. Při příjezdu do Šumperka tedy stavím na benzínce u wapky. Po úspěšném odbahnění už dojíždím domů, čímž celý výlet završuji.
STATISTIKY
Ujeto 35,35 km
Čistý čas 2:22
Průměr 14,86 km/h (za to může to zkur.. bahno)
Žádné komentáře:
Okomentovat