18. května 2016
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - LOUČNÁ NAD DESNOU - KOUTY NAD DESNOU - KNÍŽECÍ CESTA - PŘEMYSLOV - BUKOVICE - PEKAŘOVSKÁ CESTA - PEKAŘOV - HORNÍ BOHDÍKOV - ŽÁROVÁ - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - ŠUMPERK
Na to, že máme druhou půlku května, je letos to jaro takové nanicovaté. Když jsem dnes dvě minuty před devátou odjížděl od baráku, bylo kolem dvanácti stupňů. Při návratu o tři hodiny později trochu víc, ale stejně málo. Kde jsou zlaté časy, kdy vedra začaly už v dubnu! Odradit jsem se však nenechal zimou ani předpovědí věštící přeháňky. Celkem se mi povedlo natočit necelých 54 km, což hodnotím jako lepší standard. Zároveň padla první a snad ne jediná letošní tisícovka km :-)
Hlavní část vyjížďky začíná až v Koutech nad Desnou, první krok je tedy dostat se tam. Podle tacháku má ta trasa cca 22 km. Do Koutů dojíždím za něco málo přes hodinku, pěkně v klidu a pohodě. Za vlakovou zastávkou točím doleva a stoupám přes místní část Annín. Táhne se nahoru údolím Hučivé Desné, těsně podél toku. Už jsem dříve referoval o krásném vodopádu na Poniklém potoce, který se o kus výš do Hučivé Desné vlévá. K tomu se tudy dá taky dojet, ale já se tam dnes nechystám. Za posledními kouteckými domky ještě chvilku stoupám po úzké silničce až k rozcestníku Knížecí cesta. Zde si dělám pauzičku na banán a relax na břehu řeky, i když mezi kamením moc vody neteče.
No a pak hurá na onu Knížecí cestu, která mě dovede po svahu Černé stráně k Přemyslovu. Napůl mírné stoupání a napůl mírný sjezdík - takový ten příjemný, co si ho člověk užívá a přitom nemá odkrvené klouby z mačkání brzd. Povrch tvoří většinou asfalt, leckde pochybné kvality a na pár místech se dá mluvit spíš o šotolině. Po trase lze najít i zbytek lesní železnice, byť přímo z cesty je k vidění pouze část náspu obrostlá travou. Vyhlídky z Knížecí cesty prakticky nejsou, jen v závěru se dá najít pár pasek odhalujících siluetu protější Jelení skalky.
Z lesa vyjíždím v půli Přemyslova, což není ani poznat. Obec totiž tvoří spodní a horní část oddělené od sebe kusem lesa, no a Knížecí cesta se na silnici napojuje právě mezi nimi. Po té silnici vůbec nepojedu, respektive pouze ji pouze křižuji a hned najíždím na další asfaltovou lesňačku, vedoucí tentokrát do Bukovic. Z loňska mám představu co čekat, ovšem jedno jsem fakt nečekal: Asi po půl kilometru funění do kopce mi přes cestu přebíhá pár malých pruhovaných čuníků, načež s chrochtáním zase mizí v trávě. Měl jsem z toho ohromnou radost - něco takového jsem zažil poprvé. Radoval jsem se asi vteřinu než mi došlo, že by prasátka mohla mít poblíž i mámu a ... no víte jak to s těmi ženskými je. Naštěstí po mě žádná svině nevystartovala, což mou radost z čuníků znásobilo stejně jako vysvítající slunce, které bohužel dlouho nevydrželo. Pokračuji s funěním do kopce, před bukovickou hájovnou i kolem paseky s výhledem dolů na Loučnou a kopce na druhé straně údolí. Za hájovnou nastává dilema kudy dál.
Mám v podstatě tři možnosti a šalamounsky volím zlatou střední cestu. Povede mě k rozcestí Pod Jelení skalkou a cyklostezkou 6155 do Pekařova. Když se řekne cyklostezka, mají někteří lidé tendenci představit si hladký červeně zbarvený asfalt s namalovanými symboly kola, jaký vídají v okolí měst. Speciálně tihle jedinci pak budou asi dost zaskočení, že v Jeseníkách má status cyklostezky i prudce stoupající lesňačka plná šutrů. Takže bacha. Moje modrošedá Merida šplhá po šutrech jako kamzík, široké gumy valí přes všechny překážky a zvládá vyjet celou tu horskou habaďůru bez problémů. Super! Vyhlídka kousek pod nejvyšším bodem celé vyjížďky (podle mapy v 799 metrech) je zasloužená třešnička na dortu, i když kvůli špatnému počasí zakaboněná a zamlžená. Jedu ještě malinko do kopce a na řadu přichází sjezd k Pekařovu. Posledně to byl celkem masakr, dnes o něco menší. Stejně musím dávat pozor. Jedu po štěrku, místy přes výmoly a nerad bych se rozbil. Příjemným překvapením je příjezd k cestě, po níž se běžně jezdívá na Tři kameny. Pokrývá ji zcela nový asfalt. Dnes už na Tři kameny kašlu a pojedu bez otálení domů, protože obloha je čím dál zataženější a nerad bych zmoknul. Beru to klasicky skrze Pekařov a pak sjezdem na silnici mezi Žárovou a Pustými Žibřidovicemi. Točím samozřejmě doleva k Hornímu Bohdíkovu podél luk a vyhlídek na Králičák. Před příjezdem do dědiny jsem ucítil cosi na pravé noze. Pohmatem zjišťuji jakousi vlhkost a než se stačím zamyslet, o brýle se mi rozplácne pár dešťových kapek. Do řiti! Sice jsem si už nad Bukovicemi navlékl větrovku, ovšem že by mi bylo dvakrát vedro, to ani omylem. V tomhle se mi opravdu zmoknout nechce. Zahajuji tedy zrychlené šlapání. Žárovou prolétám nad nejvyšší povolenou rychlostí pro jízdu v obci. Místy nastává pár kritičtějších momentů, naštěstí v Losinách zas mrholit přestává - jsem zachráněn. Teď už jenom dojet domů. Přes zámecký park na silnici k Rapotínu a pak uličkami k Šumperku. Tři minuty po dvanácté brzdím před panelákem, čímž je dnešní výjezd zakončen.
STATISTIKY
Ujeto 53,88 km
Čistý čas 2:36
Průměr 20,72 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat