16. května 2015
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - KRÁSNÉ - HRABĚŠICE - U TRAŤOVKY - POD KAMENCEM - HVĚZDA - RABŠTEJN - DLOUHÝ POTOK - ŘÍJIŠTĚ - MRTVÝ MUŽ (VYHLÍDKA) - U DOBRÉ NÁLADY - NOVÝ MALÍN - ŠUMPERK
Jak už jsme si prakticky zvykli, ani tentokrát meteorologové s předpovědí neuspěli a místo slibované zimy a deště jsme v sobotu měli krásný teplý jarní den. Nevyrazit do přírody by tedy byl hřích ze všech hříchů ten nejhříchovatější. Nechtěje skončit v pekle (třebaže to stejně přijde v pondělí v práci), operativně jsem naplánoval trasu a dal echo kolegovi Romanovi, který se minule tvářil, že se mu podobné akce zamlouvají. Zcela původní plán mířil na Mrtvého muže s tím, že na Hvězdě dám Romanovi vybrat, zda chce tam anebo raději na Rabštejn. Nakonec se povedlo zvládnout obé, což je bezva.
Neboť čas startu závisí na době vyspání potomstva a jejich následném programu, vyrážíme až v 16:00 SELČ. Myslím tím doslova, protože Roman je jako tokijské metro a dorazil přesně na čas, 20 vteřin před čtvrtou. Bez nějakých kreativních kliček a odboček jedeme skrz město k vikýřovickému penzionu Jirsák a odtamtud kolem letiště na Hraběšice. Hned za přehradou Krásné začíná stoupák, který někde kolem lomu nabere sílu a nepoleví až k Traťovce. Od Traťovky vede na Hvězdu lesní silnička, ovšem ani zde si člověk neodpočine. První půle je opravdu náročná a zbytek už jen mírně do kopečka. Po příjezdu na Hvězdu se domlouváme, že pojedeme na Rabštejn. Je to 3,5 km sjezdu. Nejprve po nezpevněné lesňačce, kde je nutno předrncat přes louže, bláto, šutry a výmoly, načež najedeme na šotolinu a té se budeme držet až k chatě u Rabštejna. Cestou mineme několik pasek s nádhernými výhledy. Ty paseky tu ještě nedávno nebyly, takže je to vlastně hezký novinkový bonus. Nehezký bonus zažijí návštěvníci přilehlého odpočívadla, z něhož kdysi bývala snad jediná vyhlídka na trase. Tam původní výhled zablokovaly rostoucí stromy.
Když jsme konečně v cíli, parkujeme kola u stromu před chatou. Stojan, který tu léta fungoval, se rozpadl. Aby si kolega rozšířil vlastivědné obzory, bereme to pěšky do lesa ke skalám se zbytky středověkého hradu. Z hradu toho už mnoho nezbývá, ale vyhlídka potěší vždycky. Zvlášť když je na ni potřeba trošku lezení po skále a nakonec výstup po žebříku ve skalní rozsedlině. Speciálně Roman, protože se s výškami tak úplně nekamarádí, jistě tuto atrakci náležitě ocenil. Vedl si ovšem statečně, nahoře na vrcholu skály se rozhlížel všemi směry (především zpátky k žebříku...) a rozhled si pochvaloval. Po návratu k chatě se rozhodujeme zvládnout i Mrtvého muže a na posilněnou objednáváme klobásu s chlebem, abychom měli energii do dalšího šlapání.
Turisticky modře značenou cestu z Rabštejna k Dlouhému Potoku jsem dosud znal jen z mapy, odkud nebylo jasné jak je na tom se sjízdností. Nakonec to nebylo tak dramatické, i když selanka taky ne. Asi 2/3 trasy tvoří sešup po nezpevněné, rozbahněné, výmolovaté a šutrovaté lesňačce, zbytek po šotolince. Dlouhý Potok je maličká osada (vlastně jen dvě nebo tři chaty) v lesnatém údolí, na břehu stejnojmenného potoka. A pak zase přijde stoupání, z mého pohledu docela náročné. Asfaltové a hlavně dlouhé. Na pěti kilometrech nastoupáme nějakých 350 výškových metrů. Je třeba dobře hlídat cestu, protože narážíme na různé odbočky a křižovatky. Ostatně nebyl bych to já, kdyby se mi nepodařilo aspoň jednou orientačně zazmatkovat. Ta zajížďka k Říjišti naštěstí nebyla ani dlouhá ani do velkého stoupání, takže není třeba ji nějak rozmazávat. Aspoň jsem poznal, že i zde se pilně kácelo a chaty dříve stojící v hustém lese se nyní nacházejí na volném prostranství.
Pokračujeme ve šlapání, které s jazykem téměř zamotaným do předního kola završujeme v nějakých 845 m.n.m. Konečně přichází zase nějaký sjezd. Nejedeme raději moc rychle, protože musíme hlídat místo s pěšinkou ke skalám na Mrtvém muži. Úspěšně nalézáme, slézáme a vylézáme po svých nahoru do lesa. Kola musí počkat v příkopě u cesty. Na vyhlídku je to od silnice asi 200 metrů, celou dobu docela strmě. Trocha té námahy se ale bohatě vyplatí, protože zdejší vyhlídka je skutečně jedna z top, které zdejší kraj nabízí. A protože není značená a většina lidí o ní ani neví, je tu také klid, což se cení dvojnásob. Škoda, že slunce zapadá a začíná se šeřit. Pouze vzdálené roviny Hané jsou stále slunečné a skrze opar rozeznáváme Litovel, Uničov i Olomouc. Čas kvačí, snažíme kochat rychle. Pak návrat ke kolům a úžasný sešup k samotě U dobré nálady poblíž Mladoňova. Zahajujeme poslední stoupání. Malou zastávku si děláme jen u vysílače na louce po levici, ale zapadající slunce svítí přímo proti nám. Vypadá to sice hezky, ale pro rozhled do kraje existují lepší podmínky. No nic, frčíme dál. Zbývá vyšlapat ještě kousek a pak už svištíme z kopce lesem k Novému Malínu skoro bez šlapání až do Šumperka. Zbývá promotat se městem a celou akci zakončit doma pod horkou sprchou.
STATISTIKY
Celkový čas 4:45 (16:00 - 20:45)
Čistý čas jízdy 2:38
Ujetá vzdálenost 43,3 km
Průměrná rychlost 16,3 km/h
Maximální rychlost 55,9 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat