18. května 2017 b
ŠUMPERK - VIKÝŘOVICE - RAPOTÍN - VELKÉ LOSINY - LOUČNÁ NAD DESNOU - TROJRAMENNÝ POTOK - ROZC. POD VLČÍM SEDLEM - UHLÍŘSKÁ CESTA - MEDVĚDÍ HORA - POD HORNÍ NÁDRŽÍ PVE DS - HORNÍ NÁDRŽ PVE DLOUHÉ STRÁNĚ - U OKENNÍ ŠTOLY - MALÁ JEZERNÁ - VELKÁ JEZERNÁ - FRANTIŠKOVA MYSLIVNA - DOLNÍ NÁDRŽ PVE DS - KOUTY NAD DESNOU - LOUČNÁ NAD DESNOU - MARŠÍKOV - VELKÉ LOSINY - RAPOTÍN - VIKÝŘOVICE - ŠUMPERK
Letos jsem při výjezdu na Dlouhé Stráně lecos podcenil. Jednak celkovou náročnost. Pak vítr, pití a tak nějak i čas. V závěru jsem tedy sotva pletl nohama, ale mám radost, že se mi podařilo udělat zase nějakou novinku po trase. Proto je v titulku ta Františkova myslivna. Potomstvo si převzala babička někdy před třetí odpoledne, což byl i čas startu. Měl jsem za to, že času je hromada, ale ve finále to bylo těsné. Rozhoduje ovšem výsledek a ten se dá považovat za vesměs pozitivní.
Protože nejtěžší úsek cesty přijde až někde v Loučné nad Desnou, snažím se jet na pohodu a nejkratší cestou. To znamená téměř celou dobu po hlavní silnici. V Loučné ji opouštím za rybníkem Kocián, kde v podstatě započínám stoupání. Skončí až u horní nádrže na Dlouhých stráních. Abych měl dojem, že jsem udělal něco pro přípravu, mám s sebou směsku oříšků a rozinek. To je mezi cyklisty populární "energiťák", od něhož si slibuji vydatnou pomoc. Je určitě zdravější a přirozenější, než chemikálie prodávané v plechovkách. Na každém rozcestníku tedy do pusy nasypu trochu téhle dobroty. Co jsem podcenil více je pití. Mám jen půllitrový bidon vody a doufám, že něco ke svlažení hrdla si dopřeju po cestě v bistru u lanovky na Medvědí hoře a v kiosku pod horní nádrží.
Průšvih nastal se zjištěním, že ani jeden ze zamýšlených občerstvovacích bodů nefunguje. Mají prostě zavřeno. Už od Medvědí hory jsem tudíž na suchu, neboť někde tady padla poslední kapka vody z domova. Ještě před ní mě však zaráží silný hluk. Zní jako traktor nebo helikoptéra a tak si říkám, že třeba nějaká technika pracuje u větrníků výše. Dost nemile mě posléze překvapilo, že kravál vydává jediná točící se vrtule. Druhá stojí a třetí se válí už roky rozebraná bez známky nějakého progresu na zemi. A jediná funkční dělá rachot, až se zdá, že se za chvíli rozpadne. Průjezd kolem je tedy trochu nepříjemný. Na druhou stranu se člověk zase těší, že za vrškem s větrníky si užije krátký sjezdík. Opravdu krátký, po něm se pak zase pojede do kopce. Nejprve k rozcestí Pod horní nádrží PVE D.S. a pak vzhůru k hrázi. Tahle etapa mi přišla ze všeho nejnáročnější a těžko soudit zda je objektivně nejprudší, nebo jestli ten dojem dělá únava po zdolání předešlého krpálu. Ochladilo se. Začalo to nenápadně, jenže když pak vidíte v příkopech a mezi stromy zbytky sněhu, těžko se budete přesvědčovat, že se vám to jen zdá. Rozhodně je dobré obléknout něco navíc. Já na dně batohu vozím lehkou větrovku. Sílí také vítr, který tady prostě nemá co brzdit. Vichr byl možná nepříjemnější než celý dokopec.
Pod hrází zjišťuji, že i druhé občerstvení je mimo provoz. Vytahuji kolo po schůdcích nahoru a pomalu se šourám na druhou stranu, kde se dá sjet zase nazpět. Původně jsem zamýšlel obejít celou nádrž, ale prdím na to. V tom větru se mi vůbec nechce. Vždyť i na hladině poloprázdné nádrže se dělají vlny jako někde u Drakeova průlivu. Sjíždím zase dolů a točím na panely v odbočce k Okenní štole. Pak šotolinou chvíli po rovince a kousek nahoru na Malou Jezernou. Odtud se normálně pokračuje sjezdem na Branku a do Vernířovic, jenže když už jsem se sem vyškrábal, zkusím něco nového.
Vlastně si vůbec nejsem jistý jestli se tudy jezdit smí, ale snad nevadí. Beru to doleva do lesa, kam vede neznačená pěšina. Vypadá celkem dobře a nejdřív se po ní i dobře jede. Poté se situace na chvíli zvrhne. Přichází padák plný kořenů, kamení a koryt vymletých tekoucí vodou. Na celopevňáku žádná lahoda. Zpestřením je nějakých 100 metrů dřevěného chodníku přes mokřiny. Klády, které jej tvoří, jsou místy rozlámané, ale jinak to jde. Další, už příjemnější úsek, se pod vrcholem Velké Jezerné napojuje na šotolinovku.
Po ní se prudším sjezdem dostaneme až před Hubertku a Františkovu myslivnu. Není to úplně rovný povrch, drncá to taky, ale ten pohled na protější hřeben je parádní. U myslivny marně hledám nějaký pramen pro utišení žízně. Až doma na mapě jsem večer zjistil, že pramen tu mají níže pod chatou, kam vede pěšina. Tak jindy. Další etapy budou už celkem nenáročné a tvořené vesměs sjezdy. Především ten od myslivny dolů ke spodní nádrži PVE nezapomenete. Při něm stojí za zastávku bývalý lom Zámčisko. Jednak ve světle zapadajícího slunce zajímavě vypadal, za druhé je to prý i oblíbené místo jesenických kamzíků. Tentokrát bohužel hopsali někde jinde.
Ze sešupu od spodní nádrže do Koutů mi utvěly roje malých protivných mušek. Jak proti nim svítilo slunce, vypadaly jako známý spořič ze starších Windows - Průlet hvězdokupou. Z monitoru vám však nic nenaráží do obličeje a nelétá do funící pusy. Pod serpentinami na Červenohorské sedlo jsem minul odstavené stavební stroje, dokončující rekontrukci silnice, a bez dalšího otálení frčím směrem domů. Jen v cukrárně ve Velkých Losinách ještě narychlo zastavuji na půllitr kofoly, abych doplnil tolik chybějící tekutiny. Doma brzdím asi v osm večer totálně vyšťavený. Plán mám ale splněn a Dlouhé Stráně pro letošek úspěšně odškrtnuty.
STATISTIKY
Ujeto 71,7 km
Čistý čas 4:01
Průměr 17,8 km/h
Žádné komentáře:
Okomentovat