Z Vojtíškova pod Králický Sněžník

10. května 2009

HANUŠOVICE - VLASKÉ - VOJTÍŠKOV - U JOHANESSE - U SEDMI CEST - POD BABUŠÍ - cyklotrasa 6267 - DOLNÍ MORAVA - VELKÁ MORAVA - ČERVENÝ POTOK - MALÁ MORAVA - VLASKÉ - HANUŠOVICE

Na začátek musím dodat, že iniciátorem výletu byl jeden z rodičů (dárce chromozomu XY), který už tudy kdysi jel a nadšen tím co objevil se neváhal podělit o zkušenosti. Na poslední chvíli se sice pokusit výpravu lehce zasabotovat změnou trasy, ale nakonec jsme se dohodli na té původní. Autem jsme se dopravili do Hanušovic abychom si ušetřili nudnou desetikilometrovou etapu lesem přes kopec ze Šumperka a od hanušovického nádraží pak pokračovali už na kolech dále. Státní silnicí směrem na Králíky jsme jeli asi čtyři kilometry, kde jsme zabočili na nenápadnou silničku k Vojtíškovu.

Prakticky už od Hanušovic se terén zvedá a před Vojtíškovem stoupání ještě zesílí, takže když dojedete k penzionu s restaurací nedaleko tamního kostela, rádi zastavíte a svlažíte hrdlo něčím chlazeným. Navíc je odtud pěkný výhled na Jeřábskou vrchovinu i Orlické hory. Po pauze jsme pokračovali vzhůru až na konec dědiny a pak dále do lesa, čímž začíná nejotravnější a nejnáročnější úsek cesty vůbec. Vede stále lesem a stále prudce do kopce bez větších výhledů nebo jiného povyražení. To se pozvolna začne měnit kus pod vrcholem největšího trápení, tedy pod turistickou značkou "U sedmi cest" 1096 metrů nad mořem.

U sedmi cest je také cedule začátku národní přírodní rezervace Králický Sněžník a můžete se na ní dočíst pár informací ohledně místní flóry, zvířátek a šutrů. Každý šlapáním unavený cyklista jistě ocení i přístřešek s lavičkami kde může nabrat síly pozbyté předchozí námahou. Nadšený fotograf pak uvítá výskyt velkých lesních mravenců, kteří rádi zapózují před objektivem. Od Sedmi cest jsme pokračovali po lesních cestách. Jejich kvalita se různí. Někde jedeme po udusané hlíně stejně jako po asfaltu, jinde se kola boří do píšku či štěrku a na jiném místě se smýkají po kamení. A protože v horách leží ještě pořád zbytky tajícího sněhu, voda z nich často terén rozbahňuje nebo aspoň vytváží kaluže. Také teplota je zde o něco nižší, proto přijde vhod kvalitní větrovka a dlouhé kalhoty. Od Sedmi cest začíná ta nejlepší část trasy. Jsou zde krásné výhledy, které je lepší vidět než popisovat. Vidět lze například Suchý vrch, Severomoravskou chatu a v dálce špičky věží klášterního chrámu v Hedeči nedaleko Králíků. Ovšem mimo výhledů do dálky jsou tu i krásná místa prostě jen tak v lese. Malé, ale prudké strže, drobná údolí potoků, travnaté pláně s kosodřevinami a podobně.

Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně. Existují ale lidé, kteří by měli jiný názor a věřím, že mezi ně patří i paraglidiské. Dva takoví si včerejší počasí nad Jeseníky a Orlickými horami opravdu užívali. Termika jim umožňovala rychle stoupat do úžasných výšek a my, sedící na kolech, jsme mohli jen závistivě přihlížet. Ale i na tom kole se dá vidět spousta věcí. Člověk se příjemně zapotí, udělá něco pro své zdraví (třeba se nastydne) a do mapy udělá další pomyslnou čáru, kudy se proháněl. Už proto jsme si ze své nenebeské pozice tolik nedělali a kochali se tím, co jsme měli před očima. Výhledy, přírodu i měnící se ráz krajiny, který se nahoře v horách od toho v údolí dost liší. Působí tak nějak drsněji, divočeji. Přináší ale také klid a skvělý čerstvý vzdoušek. Po několika kilometrech jízdy prakticky ve stejné výšce přišla chvíle, kdy bylo třeba opustit výšiny a vrátit se dolů. I po štěrkovité cestě to šlo rychle, ale byl jsem rád, když pak nastoupila aspoň úzká asfaltka.

Ta sice byla taky plná štěrku, ale přece jen se po ní jelo o poznání lépe. Jelo by se po ní dobře v kuse až dolů do prvních vesnic, ale to bychom nesměli narazit na malý vodopád u cesty. Hned jsme zastavili a fotografováním strávili aspoň půl hodiny. Šlo o nějaký potok, jehož voda z lesa padala několika kaskádami a vlévala se do řeky Moravy. Protože se však místo nachází pod Králickým Sněžníkem kde řeka pramení, připomíná Morava spíše větší potok než řeku.

Dále jsme už jeli "civilizací" - tedy přes obec Dolní Morava (kde se mi povedlo píchnout duši) do Vlaského a zase dolů do Hanušovic. Celkem nám to na tachometru natočilo kolem 54 km a zabralo asi šest hodin včetně odpočinkových, fotografických i kochacích zastávek.