19. srpna 2010
V úterý jsme s přítelkyní využili poslední dny dovolené k výletu na sever. Bylo to poprvé, co jsme autíčko vzali dokonce i za hranice, takže to byl vlastně akt slavnostní.
Bohužel se závody teprve připravovaly, ale i navzdory tomu bylo na místě docela živo. Nebýt všech těch stánků kolem, vypadalo by to tam jak někde u Klondyke nebo Yukonu. Ačkoliv mistrovství mělo začít až druhý den, závodníci pilně trénovali. Prakticky všude se dalo narazit na nádrže s pískem obsahující (snad) kousky zlata a rýžovací pánve. Zázemí bylo pojato tematicky, jak dokazovala i polní kuchyně na dobovém voze. Zájem byl velký a nevadily ani drobné obtíže. Ostatně správná zlatokopka si poradí například i s kočárem na úzké lávce přes říčku, jak jsme mohli na vlastní oči vidět. Na Aljašce se taky nikdo s nikým nemazlil. Jen kousek od areálu mistrovství se nachází skanzen s replikami dvou vodních zlatorudných mlýnů. Za dvacku jsme si dali okruh s průvodcem, který nám ukázal i vnitřek. V prvním mlýnu se ruda a štěrk rozemílá, ve druhém pak roztlouká v hamrech. Roztlučený prach odplavuje voda, zatímco těžší zlato by mělo zůstávat.
Ze skanzenu jsme se přesunuli na oběd do města Zlaté Hory a následně si ho trošku prošli, abychom aspoň věděli kde jsme to vlastně baštili. Protože jsme měli pořád dost času, rozhodli jsme se zdolat horu Biskupská Kupa. Autíčkem jsme se vyvezli na parkoviště u Petrových bud, odkud vede zelená turistická značka. Trasa měří cca 1,5km. Výstup je poměrně strmý a vede tu po kamení, tu lesem, tu pasekou až na česko-polskou hranici.
K rozhledně se tedy jde posledních pár set metrů po polském území. Rozhledna na Biskupské Kupě není z nejvyšších, leč svému účelu dostála se ctí. Za dvacet korun můžete vystoupat okrouhlé schodiště na horní plošinu, odkud se nabízí skutečně parádní výhledy. Zatímco jižním směrem tvoří hranici panoramatu hřebeny Jeseníků, severně se až do nedohledna rozprostírají polské roviny. Počasí jsme sice neměli nejlepší, ale rozhledy přesto úchvatné. Mimo jiné taky na hladiny dvou velkých vodních ploch: Nyského a Otmuchowského jezera vzdálených asi 30km. Naše cíle pro druhý den.
Na chatě Tetřívek na Rejvíze jsme byli brzy. Vyrazili jsme tedy na vycházku, kterou jsme mimo jiné proložili i večeří v restauraci Na Paloučku. Měli výbornou kávu, uzené maso s bramboráčky a ovocné knedlíky. Počasí nic moc, ale aspoň na chvilku se umoudřilo. Přestalo mrholit, občas dokonce vykouklo sluníčko. Zahlédli jsme i jednu chalupu s řeckou vlajkou. Prý tam bydlí spisovatel, původem Řek, který píše právě o zdejším kraji. Když jsme došli někam za poslední domky, opět začalo mrholit a tak jsme se vrátili na Tetřívek a u správkyně Lidky strávili asi do devíti hodin příjemný večer, za nějž děkujeme.
Ráno jsme posnídali rohlíky a paštiky z domova a vydali se dále. Za Zlatými Horami přejeli státní hranici a ocitli se v Polsku. Projeli jsme Glucholazy, Nowy i Polski Swietów a šťastně dorazili na okraj Nysy. Trochu jsem se zalekl chaotického značení a provozu, takže jsem raději zaparkoval na nějakém sídlišti a rozhodl pokračovat na prohlídku centra pěšky. Od přítelkyně jsem za to schytal několik uštěpačných poznámek, ale aspoň jsme poznali větší část města než kdybychom zastavili na náměstí. Katedrála se zvonicí je asi nejznámější památka tohoto, na polské poměry krásného města. Chtěl jsem si prohlédnout i vnitřek chrámu, ale začal nás tam obtěžovat nějaký místní pobuda, tak jsme to nechali plavat. Katedrálu jsme totiž navštívili a viděli už loni. V Nyse jsme ochutnali ještě zapiekanku - podélně rozkrojenou bagetu zapečenou se sýrem a jakousi zeleninovou směsí. Proplést se nyskou dopravou a špatně značenými křižovatkami byl docela nervák. Úspěšně jsme to zvládli a směřovali k Nyskému jezeru. Z hlavní cesty odbočkou dolů do obce Skorochów, tam jsme zaparkovali a vydali se k vodě.
Pláž u jezera je krásná. Vzhledem k počasí tu bylo skoro prázdno, na písečném břehu se válely jen sporé skupinky a po hladině se spolu s parníkem proháněl surf a malé čluny. Za kempem jsme našli malé přístaviště, kde kotvily plachetnice. Nebylo těžké si připadat jako u moře. Snad jen s tím rozdílem, že to na obzoru není Biokovo, Dolomity ani Olymp, ale staré dobré Jeseníky. Polský Karibik jako vyšitý. Jezero má dokonce i malý příboj, takže efekt pobytu u moře je prakticky dokonalý.
Jenom kousek západním směrem od jezera Nyského se nachází Otmuchowské jezero. O něco menší a zdaleka ne tak přitažlivé jako to u Nysy. Dostali jsme se k němu po schodišti na hrázním valu, když jsme předtím málem rozbili auto na parkovacím plácku plném děr. Zdrželi jsme se jen pár minut. Udělali nějaké fotky a nasměrovali se zpátky do Česka. Poslední zastávkou na cestě bylo městečko Javorník, kde jsme si dali pozdní oběd a vyšlápli se pokochat vyhlídkou ze zámku na Jánském vrchu.
Domů jsme se vrátili přes Žulovou, Brannou a Velké Losiny. Dalo by se to vzít i jednodušeji, ale vzhledem k pěknému počasí malá zajížďka spíš potěšila. A to je všechno, díky za pozornost:)
Žádné komentáře:
Okomentovat