22. května 2011
Když jsme se s přítelkyní bavili nápadu mrknout na Macochu, byl můj první argument, že pouze mimo prázdniny. Projevilo se trauma z dětství, kdy jsme se s rodiči kvůli návalu turistů nedostali do žádné jeskyně a já tím kulturně strádal. Aby bylo jasné že se na nás dostane, rozhodli jsme se zarezervovat po telefonu lístky, což doporučuji udělat každému zájemci. Bez toho totiž nemáte v sezóně šanci. I s rezervací čtyři dny předem nám už zbyly jen poslední dvě vstupenky na 9:20 ráno. Proto jsme byli nuceni vyrazit už o půl sedmé.
Ve vláčku jsme těch asi 1,5km z parkoviště k jeskyním jeli s hlučnou bandou polského autobusu. Vláček není nijak extra odpružen, cesta je nerovná a interiér vagonů těsný. Pokud budete mít narozdíl od nás čas, vezměte to raději pěšky. Vláček nás vyložil přímo před budovou, kde se nalézá jak vstup do Punkevních jeskyní, tak ještě malé infocentrum a prodejna suvenýrů. Napravo od budovy je pod úrovní silnice molo, kde přistávají loďky vyplouvající z jeskyně. Původně to vypadalo, že se budeme muset jeskyněmi trmácet se skupinou poněkud neurvalých Rusů. Ale naštěstí měli vlastní průvodkyni. My jsme "vyfasovali" mladičkou holčinu a menší skupinku dalších návštěvníků. Mohli jsme si tedy prohlídku užít víceméně v poklidu.
Punkevní jeskyně jsou opravdu krásné. Zaujmou bohatou krápníkovou výzdobou, která je navíc i efektně nasvícená. Mnohá místa jsou uměle naaranžovaná. Příkladem budiž jezírko, na jehož dně se leskla spousta drobných mincí. Součástí jeskyní jsou i prostorné "síně" vyzdobené různě tvarovanými krápníky a krápníčky rostoucími ze stropu dolů i ze země nahoru. Mezi nejkrásnější místa celé prohlídky jistě patří i jasně nasvícená struktura bílého kamene, nazvaná "anděl se svěšenými křídly". K nejzajímavějším okamžikům bych přidal průchod přes dno propasti Macochy. Je tu malé jezírko obklopené sutí, ale pohled nahoru je přece jen ještě o něco efektnější.
Pak už jsme sestoupili po schodech až k hladině podzemní říčky Punkvy na malé přístaviště, kde pro nás přijela elektricky poháněná loďka. Řidič loďky a průvodce v jednom, který vystřídal předchozí průvodkyni, cestu průběžně komentoval. Bylo poznat, že tito pracovníci už mají své "role" naučené a vypilované do někdy opravdu pěkných hlášek. Místy se pluje téměř úplnou tmou, jinde je jeskyně osvětlena dokonce i pod vodou.
Strašpytlové budou jistě potěšeni technickými údaji: Nad lodí je cca 60 metrů skály, pod ní místy až 40 metrů hloubky. Voda i vzduch má kolem osmi stupňů Celsia. Klaustrofobici pak dozajista ocení velmi úzké nebo nízké partie, kdy jim navíc na hlavu kape voda odkudsi zeshora. Závěrečná etapa plavby už je vesměs jen kličkování temnými tunely, kdy plavidlo naráží na jednu či druhou stranu, aby se stočilo do prudké zatáčky. Loďka pak vypluje zase na denní světlo pod skalním převisem na místo, o němž jsem se zmínil výše.
Jen asi 100 metrů od vstupu do Punkevních jeskyní najdeme spodní stanici lanovky. Kabince až pro 15 osob trvá pár minut, než se vyšplhá až na konečnou u horního okraje Macochy. Jak jste si možná také nedávno v televizi všimli, vstup na horní terasu je zpoplatněn. Před vyhlídkovou plošinou seděla nějaká ženská s pokladničkou a čekala na zákazníky. Protože tam bylo prázdno, měl jsem z toho takovou trochu škodolibou radost, kterou vzápětí pokazila banda Rusů. Ti si lístky za 30Kč hromadně nakoupili a tak bohužel jistě podpořili sporný byznys se vstupenkami. My jsme dali přednost sestupu na vyhlídku o něco níže a zdarma. Odtamtud jsme na dně propasti viděli prťavé postavičky na místě, kde jsme před chvílí sami stáli. Po schodišti jsme se vrátili nahoru k lanovce, potažmo k vláčku a následně i autíčku na parkovišti.
Zpáteční jízdu domů už jsme si zpestřili jen dvakrát. Jednou zastávkou na mls v Boskovicích a podruhé návštěvou rozhledny Podvrší u dědiny Veselice. Vystoupat až nahoru dá docela zabrat. Zvláště těm, kdož trpí strachem z výšek, budou navíc vítanou atrakcí "průhledné" schody i podlaha vyhlídkové plošiny. Vidět bylo lecos pěkného, nepočítaje ohromný vysílač na kopci Kojál či atomovou elektrárnu Dukovany. Za pár schodů a dvacet kaček to stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat