20. října 2013
Páteční výlet měl proti pozitivům i mnohá negativa. Jednak (a už tradičně) počasí. Celý den bylo pod mrakem, ve Slatiňanech jsme zmokli a teprve po návratu domů vysvitlo slunce. Nepotěšila ani drahopoloviččina (opět tradiční) averze vůči pohybu pomocí střídavého pohybu dolních končetin. Ale dá se říct, že to byla po dlouhodobé stagnaci taková aspoň trochu akčnější chvilka. Trasa jízdy prakticky přímá. TAM: Mohelnice - Moravská Třebová - Litomyšl - Luže - Nové Hrady u Skutče - Chrast - Slatiňany. Zpátky s mírnou změnou přes Českou Třebovou a Lanškroun.
V Nových Hradech u Skutče jsme původně stavět neplánovali, ale nakonec zastavili. Zlákaly nás dvě věci. Především zámek. To druhé byla prodejna k nákupu něčeho k zakousnutí. Prodejna stojí na náměstíčku u rybníka, zámek nad rybníkem. K zámku se jde po krásně starobylém mostě, na němž dokonce nechybí sochy. Rokokový zámek i jeho okolí se těší dobré péči. Alespoň tak vypadá. Vstupní brána na druhém konci mostu působí impozantně. Za bránou se rozkládá upravený parčík a samotný zámek. S jistou dávkou fantazie se dá přirovnat k vídeňskému Schönbrunnu, byť pochopitelně mnohem menší a tak nějak více skromný. Součástí zámeckého areálu je muzeum cyklistiky, stáje nebo bludiště z rostlých keřů. Zabloudit se v něm pořádně nedá, ale komu by se to nějakým způsobem přece jen podařilo, ocení dřevěné konstrukce pro pohled z výšky. V každém rohu najdeme po jedné.
A pak jsme dojeli do Slatiňan. Parkoviště u turistického "ícéčka" bylo narvané, takže jsme byli nuceni zaparkovat v uličce poblíž. Z této uličky (ulice Vrchlického) sice bylo na zámek vidět, dojít k němu jsme však museli oklikou zpátky k IC a pak alejí kolem kostela. Protože máme říjen, bylo vcelku logicky zavřeno. Ale nebudu vám lhát, že cílem byla zrovna prohlídka historických expozic zámku. Polovička měla splněno - v IC hned po vystoupení z auta nakoupila dostatek turistických vizitek - a tak se vše odehrávalo tak nějak halabala a ve spěchu. Aspoň většinou. Na druhou stranu se odtamtud vrátila s informacemi o dalších, mě dosud neznámých místních atrakcích. 1) Kočičí hrádek, 2) Švýcárna, 3) rozhledna Bára. Kdo se těší na rozhlednu, rovnou mu ušetřím zklamání a prozradím, že na ni nedošlo. Zbylé dva cíle jsme navštívili, třebaže letmo. Ono to ani jinak nešlo.
Za zámeckým parkem se pásly další atrakce. Ve spojení se Slatiňanami si je mnozí vybaví dříve než zámek. Starokladrubští vraníci. V parku stojí dokonce socha koně. Tedy vlastně netuším jestli má souvislost se starokladrubáky, ale zdá se mi to pravděpodobné. Kočičí hrádek i Švýcárna se nachází dále za parkem a vede tam turistické značení. Větší část po asfaltu, kus "terénem". Ale neděste se. Od branky z parku kolem Švýcárny až ke Kočičímu hrádku celá trasa měří jen asi kilometr. Když se řekne "Švýcárna", automaticky mi před očima vyskočí nejstarší chata Hrubého Jeseníku, Švýcárna na svahu Malého Děda. Nejspíš proto, že to k ní mám kousek a už jsem tam byl mockrát. Slatiňanská Švýcárna je mladší, nestojí v horách a spíš než k odpočinku znavených poutníků slouží jako muzeum starokladrubských koní. V sezóně, samozřejmě.
Pod pojmem "Kočičí hrádek", který stojí pár desítek metrů dál, jsem si představoval něco jako loveckou chatu postavenou tak, aby připomínala malý hrad. Že ale půjde o něco TAKOVÉHO, to by mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu. Dobře, to kecám. Občas mám hodně divoké sny, ale přece... Nakonec se z toho vyklubal jakýsi model na skalce kousek od Švýcárny. Prý ho tu nechala v devatenáctém století postavit svým dětem kněžna Auerspergová. Když jsem byl kluk, soused měl něco podobného v podobě maličkého Bouzova. Možná proto jsem z toho nebyl úplně paf.
Vrátili jsme se zpátky do města na oběd v podniku Krčma krále Artuše. Všimněme si v tomto směru aspoň dvou historických nesrovnalostí: a) Král Artuš (jehož existence nebyla dosud věděcky doložena) se Slatiňanami neměl žádnou souvislost, b) Krčma krále Artuše se (vzdor středověké výzdobě interiéru) specializuje na tex-mex kuchyni, přestože v artušovské době ještě nebyla objevena Amerika. Ale na tom nesejde. Moje plněná tortila pálila jak čert a pošmákl jsem si. Normálně bych nadával, že toho salátu dam dali jak pro stádo králíků, ale aspoň pomáhal hasit oheň na jazyku. Mňamka. Polovička si objednala jakýsi hamburgr s hranolkami, jenže v půlce se jí udělalo šoufl, tak jsem zbytek dojel já. Obětavý jako vždy. Vzhledem k šouflu bohužel vše ostatní padlo, takže jsme na nic dál nečekali a frčeli zase domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat