2. října 2014
Už jsem tady někde psal o židovském hřbitově v Šumperku a židovském hřbitově v Úsově, přičemž jsem zmiňoval židovský hřbitov v Lošticích. Tam jsem dosud nebyl, což se v těchto dnech povedlo napravit. Mimo židovského hřbitova mají v Lošticích (i v Úsově) také synagogu. Její historie je poměrně pohnutá a neveselá. Situace se ovšem začíná lepšit, neboť budova právě prochází rekonstrukcemi a v neděli 5.října bude otevřena pro veřejnost. Já jsem se tam byl podívat v pondělí, to ještě nebylo vše připraveno a práce stále probíhaly. Měl jsem však štěstí. Nejenže mě nikdo nevyhnal, ale dovolili mi udělat fotky a vyslechnout pár zajímavostí. Kdybyste si sem také naplánovali cestu a chtěli stihnout synagogu i hřbitov najednou, hodí se upozornění, že každé z těchto míst se nachází na opačné straně městečka.
Autobus odjížděl ze Šumperka v 16:00 a cesta do Loštic mu trvá hodinu. Celkem dost, když je to jen nějakých 24 km vzdušnou čarou a 30 po silnici. Autobus staví v každém zapadákově, v leckterém i vícekrát, takže minuty navíc naskáčou. V Lošticích se staví přímo na náměstí, odkud je to k prvnímu bodu, synagoze, opravdu kousek. V Žadlovické ulici se rozebírá lešení, tak to beru malou oklikou přes Hradskou a sídliště. Zářivě bílá fasáda je neomylným majákem. Synagoga stojí na okraji Loštic, za ní jsou už jen pole. O zeď opřený žebřík a trojice dělníků je signálem, že se tu pracuje pilně. Třebaže pro veřejnost bude synagoga otevřena až v neděli 5.10., jsem vpuštěn dovnitř. Potkávám tu místní devadesátiletou rodačku, která pamatuje dobu před vypálením synagogy nacisty v roce 1939. Dozvídám se zajímavé informace.
Třeba to, že původně zde stával ještě přístavek s bytem rabína, který je dnes už zbouraný. Chvíli na to přichází Luděk Štipl ze společnosti Respekt a tolerance. Tato společnost se zabývá židovskou kulturou v oblasti a stará se také o židovské památky v Šumperku a Úsově. Přišel s nějakým párem, kterému dává výklad o zdejší historii. Nikdo nenamítá, že jsem se připojil a dostávám souhlas k pořízení několika fotek. Teprve ze snímků před rekonstrukcí, umístených dole na nástěnce, vyjde na povrch kolik práce i peněz musela záchrana památky stát. Trpěla zejména v dobách normalizace, kdy se užívala jako sklad nebo hrnčířská dílna. Dnes je tu nová podlaha, zavedená voda a zřízeno ústřední vytápění. Tři lavice pochází z olomoucké synagogy, která neunikla ničení během Křišťálové noci. Vitráže falešných oken pochází také z Olomouce a měly být pověšeny na zeď motlitebny druhý den od mé návštěvy. Toho dne však ještě zůstávaly v jedné z bočních místností spolu s dalším inventářem. Opravený je rovněž balkon určený ženám, neboť židovské zvyky byly (jsou) v tomto směru hodně striktní. Nahoru se chodí po úzkém točitém schodišti hned za hlavními dveřmi. Zaujmou zde především restaurované malby na zdech a krásná dřevěná podlaha.
Nechtěl jsem zdržovat, tak jsem se rozloučil a pokračoval dál. Zkusil jsem to vzít k náměstí přece jen po Žadlovické a vida - průchod už byl volný. Synagogu dělí od židovského hřbitova cca 1,5 km chůze. Nejprve po Olomoucké ulici přes řeku, a pak je třeba zabočit do Palonínské. Oblohou zrovna přelétal horkovzdušný balon a já tím byl tak zblblý, že jsem přehlédl šipku ke hřbitovu. Tedy ta šipka je hodně malá a možná bych ji přehlédl i tak, ale přece jen tam je. V polích nad Lošticemi mi dochází, že asi jdu špatně, což následně potvrzuje i mapa. Nu což, budu improvizovat. Beru to přímo přes zorané pole okolo zahrádek rodinných domků po pravé straně. Při troše štěstí dojdu ke hřbitovu z druhé strany, a při ještě další dávce štěstí bude možné dostat se tam i odtamtud. Hvězdy byly nejspíš v nějaké výjimečně příznivé konstelaci, protože předpoklad vychází. Hřbitovní zeď je spíše zídka připomínající zarostlý obrubník. Snadno ji přeskakuji a jsem na místě.
Prostor hřbitova je nad očekávání velký. Podle dostupných údajú zde stojí 638 kamenů. Má to tady správnou atmosféru, třebaže někdy během mlžného rána nebo temné noci by byla lepší. Já jsem došel před šestou večer. Celý hřbitov nezapře stopy údržby (tedy alespoň ve smyslu sekání trávy), ale jinak je na celkem odlehlém místě a to se podepisuje na jeho dostupnosti a prestiži. Přesto jde o státem chráněnou kulturní památku. Stávala tu také obřadní síň, ovšem ta byla po 2.světové válce zbořena a již nebyla obnovena. Oficiální příchodová cesta je na opačné straně, než kudy jsem došel já. Jde o uzoučkou pěšinku mezi plotem rodiného domku a plazivkami porostlým stavením. Dveře pro vstup na hřbitov se po právě prodělané zkušenosti a vzhledem ke stavu obvodových zdí, jeví trochu komicky.
Mám dost času, tak to nazpátek beru skrze boční uličky a po lávce přes říčku Třebůvku. Zjišťuji, že Loštice vypadají mnohem lépe, než by se mohlo zdát při pouhém průjezdu městem, jak ho zná asi většina řidičů snažících se vyhnout dálničním poplatkům v úseku mezi Mohelnicí a Olomoucí. Podél řeky vede vyšlapaná pěšina, tak se po ní vydávám a kochám se podzimními barvami. Na náměstí jsem s předstihem, tak si ještě dělám zacházku ke kostelu sv.Prokopa. Pak už je čas pomýšlet na odjezd autobusu, který v pohodě stíhám a po další úmorné hodině jízdy z něj vyskakuji doma v Šumperku.
Žádné komentáře:
Okomentovat