6. července 2011
Sváteční výlet na Hostýn byl, bohužel, silně poznamenán časovým presem a několika dalšími destruktivními faktory. Z toho důvodu byl tak hnusně komerční, až se při jeho líčení budu stydět. No uznejte: projet půlku Moravy autem, zaparkovat pod kopcem, vyjet na vrchol Hostýna taxíkem, strávit tam necelou hodinu a dolů se svézt autobusem - to je noční můra každého pořádného turisty.
To nejznámější, co na vrcholu Hostýna můžeme najít, je pravděpodobně barokní poutní kostel Panny Marie. Dostaneme se k němu po dlouhém schodišti. Jako na každém takovém poutním místě, i tady se najde spousta podnikavců. Stánky plné veteše, křížů a růženců lemující schodiště ke kostelu táhnou příchozí návštěvníky jako láhev sirupu vosy.
Odbočíme-li u kostela doleva, ocitneme se na cestě k rozhledně. Než se k ní ovšem dostaneme, mineme křížovou cestu od architekta Jurkoviče. Stojí podél lesa na druhé straně přilehlé louky a prvky lidové architektury připomíná další Jurkovičovy stavby. Například lázeňský areál v Luhačovicích nebo Pustevny. Jsme na poutním místě, navíc na Moravě, takže koncentrace křížů, kapliček a božích muk odpovídá poloze.
Po úzké asfaltce pokračujeme k vyhlídkové věži. Krátce mineme malý hřbitůvek s kamennou kapličkou a několika úhledně srovnanými řadami hrobů a za chvíli jsme u rozhledny. Pravdou je, že kulturní i duchovní atmosféru místa silně narušuje veliká vrtule větrné elektrárny v oploceném areálu. Vstup na rozhlednu stojí 10Kč a platí se až kousek pod vyhlídkovou plošinou. Nahoře na rozhledně už se můžeme kochat výhledem z okének.
Toť vše - a v rámci omezených možností. Až mi sundají sádru a nebudu se muset ohlížet na čas vycházek, pokusím se toho přinést zase více a lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat