31. října 2015
Dnes jsem měl sice v úmyslu vyjet na kolo, jenže drahá polovička trvala na výletu autem. Ona na kolo není a drahá mrňata jsou momentálně na víkend u drahé tch... u babičky. Výběr cíle zbyl na mě, tak jsem toho využil a naplánoval jednu z rozhleden, o které se nedá říct, že by byla nejblíž. Podle navigace ji od našeho paneláku dělí asi 90 km. Podle nadpisu jste asi odtušili, že ta rozhledna stojí na vrchu znavém Hraniční. Hraniční vrch se vypíná do 541 metrů nad mořem nedaleko Města Albrechtice. Asi 15 km od Krnova, tedy v Moravskoslezském kraji. Název kopce jemně naznačuje, že na mapě bychom ho měli hledat na státní hranici, čímž je k popisu polohy řečeno v podstatě vše. Stručně bude nyní následovat to ostatní.
Zastávka ve Městě Albrechticích vlastně ani nebyla nutná, ale ani neuškodila. Jen jsem si oběhl náměstí, mrknul do mapy a jelo se dál. Protože tahat moji polovičku na nějaké delší túry by mohl jen masochista (a já masochista nejsem), našel jsem na mapě nějakou odbočku, od níž by to k rozhledně měl být skutečně jen kousek. Problém nastal v tom, že jsem nevěděl zda se tam dá zaparkovat a auto nechal stát na louce asi 300 metrů od kýžené cesty na vrchol. Jak se ukázalo později, zbytečně.
Přímo v místě, kde ze silnice vede nahoru modrá tur.značka, je totiž malé parkoviště. Byl jsem tedy vyslán zpět pro auto, abych ho dovezl sem. Rozcestník na místě hlásá, že k rozhledně je to 800 metrů. Brnkačka. Místo chůze po krajnici jsem to při svém neslavném pochodu k vozítku vzal natvrdo přes pole, což bylo o něco kratší a mnohem příjemnější. No po dovezení auta na parkoviště a vystoupení jsme vyšlápli k vrcholu. Kus se tu jde po louce s vyhlídkou na Zlatohorskou vrchovinu. Pak už pokračujeme po lesní šotolinové cestě. Stále do kopce, ale protože Hraniční vrch není žádný Everest, člověk tu opravdu nepadne vysílením. První výhledy neuvidíme z rozhledny, ale poněkud skromnější z paseky. Horizontu jim v dálce dominuje snad destítka obrovských větrných elektráren někde na polské straně.
No a brzy uvidíme paní rozhlednu osobně v plné kráse. Původně to byly dva telekomunikační stožáry postavené už roku 1980 (to jsem se narodil), které měly být po roce 1999 zbourány. Městu Albrechtice se ale podařilo je za symbolickou cenu odkoupit a přebudovat na vyhlídkovou věž. V rámci přestavby byla mimo jiné přidána lávka umožňující procházet mezi věžemi. Vstup je zdarma a bez dohledu, ovšem za špatné viditelnosti nebo v noci jen na vlastní nebezpečí. Neberte to za ty prachy.
Na 25 metrů vysokou konstrukci vede 149 schodů a jak velí trend, jsou tyto zhotoveny z jakéhosi pletiva, jímž je pěkně vidět dolů. Já s tím probém nemám, někteří jedinci ano. Mě víc vadí, že pokud nade mnou půjde někdo se zablácenými podrážkami, bude mi ten sajrajt padat na šišku. Ale předpokládám, že to je záměr eliminující znečišťování schodů samotných.
Bohužel jsme měli výhledy zkomplikované oparem, takže lecos normálně viditelné dnes vidět nebylo. Přesto je ten výhled parádní a plošina kývající se v nárazech větru taky. S použitím dalekohledu lze jihovýchodním směrem pěkně rozeznat například i chrám a rozhlednu na krnovském Cvilíně. Prostě bezva.
Žádné komentáře:
Okomentovat