Výstava o čarodějnických procesech na Šumpersku

19. června 2010

Dnes jsme s kolegy navštívili výstavu věnovanou čarodějnickým procesům v našem kraji. Stálá expozice se nachází v podzemí Geshaderova domu (Domu evropského setkávání) nedaleko šumperského klášterního kostela Zvěstování Panny Marie. Výstava je provozována Vlastivědným muzeem v Šumperku, které zde má své další prostory. Vstupné činí pro dospělé osoby 30,- a vzhledem k tomu, na jaké úrovni je výstava provedena, to není mnoho. Pokladna se nachází hned vpravo za vstupními dveřmi budovy. Asi nemá smysl se zbytečně rozepisovat o tom, co čarodějnické procesy znamenaly. Soudy a popravy domělých čarodějnic bujely v sedmnáctém století prakticky po celé Evropě a u nás na šumpersku se dokonce vyskytly se zpožděním, tedy až v jeho druhé polovině. O to však byly masivnější, krutější a vypočítavější. Ostatně kdo by chtěl vědět více, ten si může přečíst knihu Václava Kaplického nebo se podívat na film s příznačným názvem "Kladivo na čarodějnice".

Výstava samotná je pojata poměrně moderně. Před vstupem do expozice každý návštěvník obdrží elektronického hlasového průvodce. Ten funguje tak, že při přecházení do různých místností se výklad ve sluchátkách přepíná podle obsahu výstavy. Výklad nám pak podává samotný soudce Boblig - tu temným, tu zlověstně pobaveným tónem, takže rozhodně nečekejte žádné nudné přednášky. Při poslechu výkladu je dobré neběhat z místnosti do místnosti, protože nahrávky se přepínají podle konkrétních míst.

Po schodišti se schází do první místnosti. Všude je ta správně temná atmosféra, chlad a efektní nasvícení. Samozřejmě nesmí chybět slavná Malleus maleficarum - Kladivo na čarodějnice. Inkvizicí vydaná kniha o tom, jak postupovat při soudech s čarodějnicemi. Jedna z nejděsivějších knih, jakou si lze představit jistě zaujímá čestné místo v knihovničce nejednoho inkvizitora-samouka. Milovníci knížek a členové čtenářských kroužků ocení i další spisy vystavené ve vitrínách.

Jak už jsem napsal, výstava je pojata nejen s atmosférou odpovídající době, ale i moderně. V místnostech se nachází LCD televizory, kde jsou promítány různé ukázky, doprovodná videa a rovněž části již zmíněného filmu Kladivo na čarodějnice. Postava mnicha s křížem a tváří zahalenou kapucí úžasně dokresluje atmosféru v podzemní místnosti, kterou osvětluje jen rudě osvícená zeď, před níž stojí ohořelý kůl s okovy. Na podlaze celého výstavního prostoru svítí žluté kříže. Není to bezpečnostní opatření pro bloudící návštěvníky, jak by se možná mohlo zdát, nýbrž symbol šumperských obětí. Každý kříž = jeden život vyhaslý v plamenech na hranici (zajímavé slovní spojení) během procesů. Celkem jich tu svítí 25. Celkem autenticky působí maketa cely. V takovémto "pokojíčku" by vás v 17.století ubytovali, kdybyste byli obviněni z čarodějnictví. Stačilo k tomu málo. Někdy jen to, že vaše jméno mezi zuby procedila nějaká předchozí oběť při nátlaku během nasazování palečnice nebo natažení na skřipec. Konkrétně jde o vězení občana Peschkeho, který v dnešním Geshaderově domě bydlel a též patří mezi Bobligovy oběti. Jako jediný však nezemřel na hranici, ale po dvanáctiletém věznění a mučení, které ho přesto nikdy nezlomilo a nedonutilo k přiznání.

Výstava by nemohla být kompletní bez pořádné mučírny. Ta šumperská vypadá moc pěkně a o zeď opřený skřipec hezky ladí s ostatním nábytkem. Klasiku doplňuje je palečnice nebo španělská bota, zatímco železná maska s prasečí hlavou poněkud překvapí. Hannibal Lecter by puknul závistí. Na konec tu máme návštěvní knihu, kam návštěvníci mohou napsat své dojmy a pozdravy. Při zběžné prohlídce stránek převažovaly pochvaly, čemuž se netřeba divit. Celá výstava je zajímavá, velmi dobře zpracovaná a se správně syrovou atmosférou. S klidným svědomím ji tedy můžu doporučit všem zájemcům o historii i ostatním návštěvníkům našeho města, kteří do Šumperka zavítají během začínající turistické sezóny.