Adršpach

28. září 2013

S polovičkou jsme nějakou dobu hledali správný cíl k výletu a nakonec se shodli na Adršpachu. Zdejší skalní město se hodně podobá tomu v Českém Ráji, ale není tolik profláklé a působí ještě o kus divočeji. Na cestu jsme se vydali pochopitelně autem a trasa vedla z velké části přes Polsko, protože to bylo kratší. Těžko výlet jakkoli sáhodlouze popisovat. Kdo chce, doprovodné informace si snadno vygooglí. Report proto shrnu stručně. Týkat se bude zeleného okruhu a malé části žluté trasy kolem vodopádů ke skalnímu jezírku. Celková délka trasy měří asi 3 km.

Pokladnu a vstup do skalního města tvoří malý dřevěný kiosek a parkoviště. Vstupné pro dospělého je 70 Kč. Jezero Pískovna (z toho snadno odvodíte původ jezera) najdeme hned za vstupní branou. Kus za jezerem vejdeme mezi kamenné věže. Je tu hned několik geologických zajímavostí a erozních hříček. Třeba pískovcová věž Homole má úžasný balanc.

Vstup do nejstísněnější části skalního města hlídá brána jako z Pána Prstenů. Mezi skalami protéká zárodek řeky Metuje a ve vodě se to hemží rybami. Na značené trase najdeme dva vodopády. Ten první se jmenuje Malý. Cesta od Malého vodopádu k vodopádu Velkému vede do pukliny, možná malé jeskyně ve skalách. U vstupu do pukliny byla do pískovcové stěny zasazena pamětní deska J.W.Goetheho, který jako aktivní turista Adršpach osobně navštívil.

Kousek od vodopádů stojí i pokladna, kde prodávají lísty na dvacetiminutové projížďky loďkou po skalním jezírku. Byli jsme zvědaví, tak jsme do toho šli. Cena za osobu 50 Kč. K lodičkám vede poměrně drsná cesta úzkými schodišti a těsnými prostory mezi stěnami. Nejprve prudce nahoru a pak prudce dolů. Loďky kotví v malém přístavišti stylizovaném v pirátském duchu. S ohledem na cenu vstupného to dává smysl.

Někde tam byl nápis, že loďky vyplouvají v počtu minimálně 30 osob. Nakonec jsme vypluli i s polovinou. Mimo sezónu jsou místní piráti asi rádi za všechno. Čekal jsem trochu něco jiného. Dozvěděli jsme se, že jezírko je umělé - na zimu se vypouští - a plavba byla spíš zábavná než poučná. Stylem výkladu to připomínalo plavbu po Punkvě, tedy průvodce měl nacvičené docela pěkné hlášky v češtině i polštině (na palubě s námi bylo pár Poláků), ale možná kvůli sychravému počasí se jim málo kdo zasmál. Hlavní atrakce tvořily různé figurky umístěné podél břehů a k nim se vztahující vtípky. Loďka se odtud vrací zpět někde od míst, kde nad hladinou visí ze skály kostlivec. Výstup z lodiček se nachází na jiném místě než vstupní přístaviště, ovšem i odtud musíme jako prve po schodech nahoru a pak zase kus dolů.

Tam, kde se žlutá značka od lodiček setkává se zeleným okruhem, drahá polovička odmítla pokračovat po prohlídkové trase a barbarsky se vrátila k autu již prošlým úsekem. Já si to však hodlal užít, vzdor mrholení se "trhl" a okruh dokončil celý.

Ke skalní kapli je třeba sejít z trasy, ale ukazuje k ní jiná šipka, takže se to dobře hledá. Jedním z nejatraktivnějších míst je jistě Velké panorama, odhalující z nadhledu rozlehlou scenérii kamenných věží. Pro klaustrofobiky bude silným zážitkem Myší díra. Průchod puklinou o délce cca 15 metrů, jejíž šířka činí 70-50 cm. Toliko k Adršpašským skalám.