16. srpna 2010
Podle předběžných propočtů měřil tento výlet oběma směry dohromady nějakých 260km. Ze Šumperka jsme vyjeli kolem jedenácté hodiny a zamířili přes sedlo Skřítek k Bruntálu a tudy dál do Slezska. V Bruntále jsme odbočili z hlavních tahů a vydali se po menších silnicích podél vodní nádrže Slezská Harta. První zastávka na cestě byla v obci Leskovec nad Moravicí.
Počasí nevyšlo právě ideální a jen během oběda v tamní restauraci se přehnaly tři menší dešťové přeháňky. Nenechali jsme se však odradit a pěšky se šli podívat k vodě. Cestou nás zaujala krásná zmenšenina historické plachetnice. Zdála se být dostavěná a připravená ke spuštění na hladinu. Na hladině už se houpalo hned několik dalších lodí, takže to s trochou fantazie vypadalo jako někde u Jadranu. Protože se však začalo blýskat, moc jsme se raději nezdržovali a spěchali zpátky k autu. Stihli jsme to tak akorát a začátek druhé etapy museli absolvovat v tak prudkém dešti, že stěrače sotva stíhaly zajišťovat viditelnost přes čelní sklo.
Po drkotání po úzkých a často rozbitých regionálních silničkách jsme úspěšně dorazili do Hradce nad Moravicí a zaparkovali přímo na náměstíčku před hradem. Hrad se skládá ze dvou částí, které se od sebe výrazně liší. První část, kterou návštěvník spatří jako první, tvoří ohromný komplex veží a hradeb z červených cihel, který dává tušit blízkost sousedního Polska, jehož vliv se na architektuře hradu jasně podepsal. Stavba tak působí poněkud jinak než jiné hrady. Jen škoda, že hned první dojem kazí řady automobilů naskládané přímo před vstupní branou. V pokladně se dají logicky zakoupit lístky k prohlídkám, ale my jsme si je nechali ujít a spokojili se s levnějším vstupným na dvě věže. Z jedné se nabízí výhled na náměstí a vůbec přední část hradu. Lze také vejít do místnosti s rumpálem, který sloužil pro zvedání kovové mříže brány.
Do druhé, hodinové věže, se pak dostaneme z nádvoří. První část výstupu vede po točitém schodišti (96 schodů), druhá po strmém žebříku skrze úzký otvor v podlaze. Nechci být netaktní, ale otylejší osoby by zde měly patrně problém. Výhled odtud míří na nádvoří a vedlejší zalesněný svah nad řekou. Na nádvoří stálo několik pískovcových soch. Vytvořili je studenti tamního kamenického učiliště a vypadaly opravdu dobře. Druhá část areálu, bílý zámek, svým zjevem ostře kontrastuje s pevnými hradbami hradu. Uvnitř se nachází obřadní síň a také výstavní prostory. Za zámkem pak tábořily soubory historického šermu, které tu měly později naplnánované vystoupení. Jak dopadlo vám nepovím, protože jsme se nezdrželi.
Při zpáteční cestě jsme si ještě udělali zastávku u dvou přehrad. Vodní nádrž Kružberk se nalézá východním směrem od Slezské Harty, ke které je to odtud také jen kousíček. Slezská Harta je o něco větší a známější než Kružberk. Okolo jejích břehů byste našli hned několik turistických středisek a kempů. Přes hráz Sl.Harty vede silnice, po níž jsme se dále vrátili domů. Počasí se tou dobou již umoudřilo, ale bohužel pozdě. Sviňa. Doufám tedy, že příště bude hezky hned od začátku.
Žádné komentáře:
Okomentovat