Bruntál

7. dubna 2013

Proč právě Bruntál? V určité rovině to byla volba nouzová a na první pohled málo rozumná. Ovšem jak lépe ověřit objektivitu notoricky známého vtipu o gynekologovi, než vydat se přímo na místo? Fakt je, že Bruntál mezi lidmi nemá obecně dobrou pověst. Když už člověk o tomto městě něco zaslechne, bývá to hlavně v souvislosti s nezaměstnaností a jistou národnostní minoritou, o jejímž společenském přínosu nebývá radno veřejně polemizovat, nechcete-li čelit obvinění z rasismu. Ale už méně se ví, že Bruntál je nejstarší institucionální město v republice a jeho centrum je památkově chráněnou zónou. Ono to vlastně není příliš poznat ani na většině míst Bruntálu samotného. Nebudeme si nic nalhávat. Už při příjezdu poznáte, že nejedete tak úplně do turisty vyhledávaného ráje. Ale je to opravdu opravdu taková tragédie jak se traduje (je Bruntál spíše brutál)?

Do Bruntálu jsme těch asi 55 km dojeli svojí starou rozhrkanou felicií přes sedlo Skřítek a Rýmařov. Bylo zajímavé sledovat, jak se v těchto dnech od sebe liší i poměrně málo vzdálená místa. Během průjezdu podél Sobotína na Skřítek postupně přibývalo sněhu a jak se později ukázalo, zimu ještě pořád mají nejen na horách. Vždycky jsem trpěl utkvělou představou že Šumperk je v poměrně chladné oblasti, protože když u nás na jaře přetrvává bílo, v blízkém Zábřehu už nebývá po sněhu ani památky. Z omylu mě vyvedl fakt, že i když se šumperské okolí (nepočítám-li kopce) začíná pozvolna zelenat, v Bruntálu, stejně jako v Rýmařově a leckde jinde, mají pořád prosinec.

Začínáme u tamního zámku stojícího na - jak jinak, Zámeckém náměstí. Potkali jsme zde jednoho skalního fandu FC Nové Heřmínovy, který se dožadoval fotografie se svou fanouškovskou šálou. Nadšení zjevně podpořil konzumací blíže neurčené tekutiny obsahující alkohol, ale vypadalo to, že účinek tohoto moku nebyl vyloženě destruktivní a efekt zapůsobil spíš úsměvně. Početné party výrostků bloumající ulicemi dělaly mnohem horší dojem. Pokračujeme v průzkumu, a to podél severního okraje záměstí. Po levé straně míjíme vandaly počmáraný podchod jako z nějakého postapokalyptického dramatu, zatímco po straně pravé se objevuje impozantní budova kostela Nanebevzetí Panny Marie uprostřed Žižkova náměstí. Po průchodu další ulicí, v našem případě Kostelní, se již ocitáme na hlavním náměstí. Na náměstí Míru. Kdo si pod pojmem Bruntál představí oprýskané staré barabizny a odpudivou šeď, toho upravenost centra příjemně překvapí. Domy okolo vypadají čistě, pod sněhovou přikrývkou vykukuje nové dláždění a zcela uprostřed najdeme příjemné posezení do čtverce uspořádaných laviček kolem střízlivých kamených skulptur.

Na okraji náměstí jsme objevili cukrárnu. Už v autě jsme si plánovali zajít někam sednout na kafe a kokinko, takže jsme sem zapadli. Osobně jsem neočekával příliš, avšak mandlové latté a čokoládový dortík s oříšky chutnaly nadmíru skvěle. Dalším plusem hlavního bruntálského náměstí je absence aut. Například v Zábřehu, který je velikostí s Bruntálem srovnatelný, najdeme na Masarykově náměstí spíš jedno velké parkoviště a domy okolo mnohem zchátralejší než v Bruntálu.

Bruntál tedy své pověsti dostál i nedostál. Většina města opravdu nevypadá jako ze seznamu UNESCO, ale centrum mnohého návštěvníka, zvyklého toto město už z principu odsoudit, rozhodně donutí aspoň se zamyslet.