Návštěva Prahy

20. prosince 2010

Doufám, že obyvatelé města Prahy vycítí v některých pasážích ironii, s níž byly tyto psány, a nebudou argumentovat hrůzným vesničanstvím jejich pisatele (byť by snad měli velkou část pravdy)

Vždycky, když přijedu domů z pobytu v Brně, Praze - nebo vlastně kdekoliv jinde, zvolám: "Zlatej Šumperk!" a těším se domů. Nejinak tomu bylo i tuto sobotu, kdy jsme s bandou kolegů vyrazili do hlavního města navštívit jednu z bývalých spolupracovnic. Ranní spoj byl vynikající. Ze Šumperka nás osobák dovezl do Zábřeha, kde jsme přestoupili do totálně narvaného vlaku Intercity, kvůli poruše s jedním zamčeným vagonem, a ve tři čtvrtě na deset byli na "Hlaváku". Hned na nádraží jsme učinili téměř zapomenutou zkušenost, že je tu třeba očekávat poněkud jiný druh lidí. Přímo před východem jsme narazili na asi dvacetiletého kluka v dlouhém černém plášti, kloboukem jak od J.R.Ewinga, kouřícího dlouhou dýmku, kterou by mu záviděl i Krakonoš. To by na Moravě byl zjev skutečně neobvyklý. Druhý poznatek o obyvatelích Prahy vzešel až z postupného sledování davů v ulicích a vyplývá z něj, že ve městě je silně oblíbeno používání takových těch chluapaých klapek na uši místo čepice. Někteří jedinci v tom silně připomínali Otu Rákosníka z komedie Vesničko má, středisková. Poznatek číslo 3: V hlavním městě České Republiky je problém narazit na Čecha. Skutečně jsme všude kolem slyšeli změť různých řečí, ale češtinu výjimečně. Identická situace panuje i v nápisech a cedulích. Lidé rozdávající letáky a reklamy na ulicích mluví taky téměř výhradně anglicky a překvapením byli dva černoši v uniformách, kteří u Karlova mostu lákali na vyhlídkové plavby po Vltavě. Podobně nás zarazil další pražský atribut, jehož smysl jsme příliš nepochopili: Ruské čepice a matrjošky. Já osobně nemám nic proti cizincům, cizím řečem ani Rusku. Na druhou stranu mi vadí anální alpinismus, kterým tento Babylon zavání a naše hlavní město mění chaosem v něco, co české hlavní město připomíná jen velmi vzdáleně.

Prošli jsme Václavské náměstí a druhou zastávkou si udělali na Prašné bráně. Dali nám slevu, takže každého vstupenka nahoru stála 50Kč místo původních sedmdesáti. Po zdolání strmého točitého schodiště, kam by žádný klaustrofobik dobrovolně nevlezl, jsme se mohli začít zjišťovat co tamní expozice nabízí. V patře věže se nachází několik výstavek věnovaných české historii. Třeba husitský vůz. Hned vedle stojí kazatelna s Janem Husem, který, soudě podle proporcí figuríny, narozdíl od toho skutečného nouzí jistě netrpěl a budil spíše zdání pokročilého stupně gravidity. V dalším patře najdeme pár kamenných sošek a mnohojazyčné cedule popisující hlavní momenty historie našich dějin. Škoda, že počasí opravdu nebylo nejlepší. Výhled z vrcholku věže Prašné brány by byl ještě lepší, ale i tak to byla paráda. 

Na Staroměstském náměstí bylo narváno. Jednak tu probíhaly (probíhají) vánoční trhy, druhak se blížila celá hodina a stovky zvědavců se shromáždily před orlojem, aby sledovaly jeho každohodinové představení. My jsme došli s menším zpožděním, nezbylo tedy než sledovat vše z povzdálí, ale viděli jsme to hlavní. Pokračujeme ke Karlovu mostu. Při chůzi z Karlovy ulice na Karlův most nemile překvapí rušná ulice, tramvaje a semafory. Trochu to kazí atmosféru, podobně jako výše zmínění černoši lákající na lodní výlet. Nejsem rasista, ale tohle to vypadalo fakt dost divně. Na Karově mostě bylo podle očekávání také plno. Umělci na každém rohu nabízeli různé drobné zboží, obrazy, fotografie, kreslené portréty na počkání a další cetky. Pohled na hladinu Vltavy byl však skutečně krásný. Mělo na tom svůj podíl i slunce, které částečně skryté za mraky dokreslovalo kouzlo místa měkkým světlem.

Nedaleko Malostranské mostecké věže jsme zapadli do boční uličky na oběd v jedné pizzerii. Ceny tu byly sice vyšší než u nás, ale ve srovnání s "pálkami" okolo pořád přijatelné. Nabaštili jsme se, napili a vydali se dál k Malostranskému náměstí a Hradu. Když jsme s přítelkyní byli u katedrály sv.Víta byli naposledy, bylo vyžadováno vstupné už u hlavního portálu. A ne nízké. Vzhledem k nedávným peripetiím ve sporu o vlastnictví chrámu mezi státem a církví jsme tentokrát vystihli možnost vejít dovnitř zdarma, čehož jsme pochopitelně využili.

Můj návrh navštívit ještě Petřín byl bohužel většinově odmítnut pro údajnou únavu a nedostatek času, potřebného ke stihnutí zpátečního vlaku. Víc jsme tedy nestihli.

Fakt, že Praha má svoje kouzlo, jistě platí. Bohužel to celé silně degraduje přebujelý turistický ruch, přelidněné ulice a celý ten humbuk kolem. Jako člověk preferující spíše klid a pohodu jsem se už strašně těšil domů. Leckterý Pražák by pochopitelně mohl ohrnout nos nad tím, že naše město je taková větší vesnice mezi kopci, ale já si stojím za svým. Zkrátka "Zlatej Šumperk!".

PS: Hláška dne: Když jsme šli kolem jakéhosi obchodního domu pod Václavským náměstím, měli tam takové drátěné kužely chránící stromky uvnitř. Vojta to okomentoval: "Kóké, meslíš, že to majó kuli temu, abe nim to tade neožlale srnke?" X:D