Hrad Sovinec a Pradědova galerie v Jiříkově

2. srpna 2010

Bylo by hříchem prosedět doma tak krásnou neděli, takže jsme s partnerkou a přáteli Zuzkou a Jardou vyrazili k hradu Sovinci. Ze Šumperka na Nový Malín, Libinu a Šumvald, kde nás zaskočila uzavírka. Na promyšlení objížďky a svlažení hrdla jsme si dali pauzu v rybářské restauraci před Uničovem a pokračovali přes obce Dlouhá Loučka a část vesnice Paseka. Představy, jaké o správném hradu máme, Sovinec splňuje téměř stoprocentně. Stojí na kopci v zalesněné krajině s krásnými výhledy. Je obehnaný hradbami a mimo několika menších mu dominuje jedna vysoká věž. Působí sice stroze a kamenně (jde také spíše o zříceninu), ale má v sobě i kus romantiky, kterou ocení každý turista.

V neděli se na hradě zrovna konalo nějaké kejklířské představení, takže na nádvořích bylo živo. Nejen turisty, ale i několika řemeslníky a postavami v dobových kostýmech. Potěšily repliky středověkých zbraní u cesty mezi nádvořími. Na pátém nádvoří jsme objevili vinný sklep. Jestli je v lahvích skutečně víno, nebo zda se tento mok někde poblíž prodává se mi nepovedlo zjistit. Vstup komplikovala kovová mříž. No, spíš šlo jen o takové zákoutí pro potěchu oka turistova. Posezení, odkud je pěkný výhled na hrad i okolí se nachází přímo pod hlavní věží. Vedle laviček pak stojí ještě dvě veliká děla. Třebaže jde o zříceninu, najdeme na Sovinci i pár rekonstruovaných místností s různými expozicemi. Lákavou atrakci představuje vyhlídka z hradní věže. Vstup je již zahrnut v ceně vstupenky do hradu - toho času 55 Kč pro dospělého. Cestou nahoru narazíte nejen na okna plná romantických pavučin, ale možná oceníte i výstavu turistických známek. Ty jsou ve věži umístěny ve dvou patrech okolo zdí. Výhled z věže směřuje do všech stran. Na kostel a vstupní cestu i k další tehdy používané bráně. Hrad je zkrátka moc pěkný a plný zajímavostí, což jsme kvitovali s potěšením.

Od Sovince jsme se přesunuli jen asi o tři kilometry dále do Jiříkova, kde se nachází takzvaná Pradědova galerie. Areál patřící místnímu řezbáři Halouzkovi, který zde vybudoval jakousi výstavu svých děl. Vstupné činí padesát korun pro dospělou osobu a naše dojmy z návštěvy jsou trochu smíšené. Některé dřevěné sochy jsou skutečně pěkné a nezapřou fortel tvůrce. Jiné oproti tomu vypadají jak makety z Disneylandu (viz. postava Praděda připomínající spíš přerostlého Santa Clause). Svérázně navíc působí komentáře řezbáře, které můžete ze záznamu spustit na několika místech expozice. Možná jde jen o potřebu se vyjadřovat ke všemu, možná jen o dobrý, ale nepovedený úmysl. Třeba je to jen můj subjektivní pohled na věc. Pro výlet s dětmi jde ale určitě o vynikající místo, protože drobotinu dřevěná zvířátka zaujmou minimálně tak, jako i různé prolézačky a kolotoče vytvořené rukou mistra dláta a pily. V areálu se nachází prý největší dřevěný betlém na světě. V době naší návštěvy byl ovšem v rekonstrukci, takže jeho postavy jsme potkali jen natěsnané ve stodole. Pro milovníky betlémů tu pořád zbývá několik menších, které oko estéta také neurazí. Z pozorovatelny areálu by mělo být možné sledovat chov muflonů a daňků v sousední ohradě, ale my jsme měli bohužel smůlu. Zvířata se před horkem schovávala v dřevěné boudě.