13. 8. 2017

O pohár Lady Bright Magadan 2012

25. února 2012


Dnes jsme s přítekyní byli juknout na závod psích spřežení o pohár lady Bright Magadan. Tedy ve skutečnosti jsme se tam spíš mihli, protože závod trvá celý víkend a my tam strávili jen něco přes hodinu. Start byl v Orlických horách na Červenovodském sedle v okolí cesty na Suchý vrch. Ačkoliv to ještě okolo deváté hodiny ranní na webkameře tak nevypadalo, o dvě hodiny později jsme už měli problém zaparkovat. Považuji za organizační chybu, že se tu s návštěvníky vůbec nepočítalo. O akci nebyla v médiích ani na plakátech prakticky žádná zmínka - pořadatelé asi nestáli o davy blokující trať. Ale spousta lidí se o ní přece jen dozvěděla a když pak na Červenovodské sedlo dorazili, pořadatele to evidentně zaskočilo. Začalo to už tím, že nebylo kde parkovat a celé parkoviště na sedle bylo vyhrazeno pro účastníky závodu. Přihlížející návštěvníci, ale ani případní běžkaři či jiní turisté, tak o zablokovaném parkovišti nevěděli a museli auta stavět podél silnice. Kolona aut nakonec nebyla pohodlná ani bezpečná. Pro závod vyhrazené trasy v lese bez míst pro diváky pak znamenaly další nedostatek, na který měli pořadatelé myslet nebo o něm předem informovat. Ostatně pomohlo by to i těm, kteří si toho dne plánovali vyjet na běžkách na Suchý vrch a kvůli cestám vyhrazeným pro spřežení nemohli.


Hned za silnicí se shromažďovaly týmy s čoklíky, kteří na sebe neustále poštěkávali, takže milovník lesní tišiny by si možná raději zaběhl relaxovat třeba do ocelárny. Čekal jsem, že táhnout budou především huskyové, ale nakonec byla rasová rozmanitost pejsanů tak bohatá, že by z toho nejednoho xenofoba kleplo. Spřežení byla vyvolávána megafonem ke startovní čáře a asi v pětiminutových intervalech vypouštěna na šestnáctikilometrovou trať. S fotografováním něčeho tak akčního nemám zkušenosti. Většinou se zajímám spíš o krajinu. Ta se nehýbe a nikam neutíká. Chvíli mi tedy trvalo přijít na potřebný grif, z kteréhož důvodu není prvních několik fotek nic moc. jejich kvalitu jsem se také pokusil vylepšit několika změnami stanoviště. To se neobešlo bez toho, abych se čas od času neprobořil až po prdel do toho bílého humusu. Především mimo rolbou upravenou trasu byl sníh totiž velmi měkký a velmi hluboký. Většinou se mi "dařily" rozmazané obrázky nebo kompozičně pochybné výcvaky nehodné publikace.


Fotografů tam ale bylo víc a pořadatelka neustále všechny - fotografy i čumily - upozorňovala, aby nechodili po rolbou upravené trase a bořením se do sněhu v ní nedělali díry. Celkem oprávněně. Mnozí jedinci se bez skrupulí promenovaly přímo středem dráhy.
Před návratem domů jsme se ještě stavili v Jablonném nad Orlicí na oběd, ale to se závodem nesouvisí.

 Fotoalbum