7.7.2010
V zásadě nešlo o nějaký plánovaný turistický pochod, ale to vůbec nevadí. Jarda se zkrátka rozhodl navštívit svou drahou polovičku Zuzku, která tou dobou zrovna úřadovala jako vedoucí na dětském táboře ve Velkém Vrbně a já s vlastní drahou polovičkou jsme se přidali. A aby nás náhodou nebylo málo, vzal s sebou Jarda i dva hafany - Bonnie a Amy. Skoro se z toho stala tradice, že na výlety vyrážím před noční směnou v práci, takže bylo potřeba brát ohled na včasný návrat, což se sice na fous, ale podařilo.
Ráno jsme se, automobilu nemaje, sešli na šumperském vlakovém nádraží a nastoupili do vlaku směrem na Hanušovice, kde jsme pak přesedli na jiný spoj do Starého Města pod Sněžníkem. Dál vlak ani jet nemůže, protože ve "Staráku" končí koleje a s trochou nadsázky i civilizace:). Budova železniční stanice ve Starém Městě se dá bez přehánění považovat za barabiznu. Nás však, více než estetika nádraží, zajímal rozcestník, který nás poslal po zelené značce vedoucí směrem k chatě Paprsek. Chata se totiž nalézá přímo nad Velkým Vrbnem. Počasí sice nebylo z pohledu milovníka slunečního svitu nic moc, ale vzhledem k pařákům posledních dní a k tomu, že naše cesta se zvedala nahoru do strmých kopců to až tolik nevadilo. Co přírodě ubralo na barevnosti počasí, to se snažily dohnat kvítky a květy a dařilo se jim to. Když jsme opustili Staré Město, až na policejní ozdravovnu za obcí, jsme nenarazili na žádné stavení. Malou výjimkou byla dřevěná chalupa v polích, ale i ta stála poměrně daleko od cesty, po níž jsme šli. Navzdory odlehlosti místa jsme i tady potkali pár známek lidské činnosti.
Kamenný kříž u cesty byl podobný těm na místě zvaném Prameny nedaleko Šumperka. Čas od času se nám otevíraly pěkné horské scenérie. Maličko je kazil opar a pošmourné počasí, ale i tak se oko kochalo. První domky Velkého Vrbna jsme zahlédli z cesty svažující se dolů do dědiny. Ze stejného místa je výborný pohled i na již zmíněnou chatu Paprsek a přilehlou sjezdovku s lanovkou. Co se samotné obce týče, není to žádný New York. Pár rozpadajících se starých barabizen, dvě nebo tři nová stavení, několik rekreačních chat po stráních a dětský tábor. To vše schované v údolí Vrbenského potoka. Jak nám později Zuzka sdělila, v chatkovém táboře byly ubytované jen ty nejmenší děti. Starší drobotina nocovala na Olšance. Když jsem tu budovu viděl napadlo mě, že své dítě bych sem asi neposlal. Na druhou stranu nejsou dětské tábory o luxusním ubytování, příroda kolem nabízí spoustu zajímavého a sama chátrající budova má také určitou exotiku odlišnou od sezení na gauči před televizí. Nazpátek jsme k vlaku do Starého Města nemuseli zase přes sedm kilometrů pěšky, ale Zuzka nás hodila autem, což se nám všem hodilo. Zvlášť Amy, která vypadala na kolaps už během odjezdu ze Šumperka.
Pro dnešek vše, stejně jako pro několik příštích dní. Zítra jedeme s přítelkyní vegetovat do Českého Krumlova, takže nebudu doma u PC, ale užívat si Jižních Čech.
Žádné komentáře:
Okomentovat