Raškovská bouda, Paramuť a Janoušov

30.8.2017 b
Mapa web / Fotoalbum

Raškovskou boudu - kopec nad obcí Raškov u Hanušovic - jsem již před lety zařadil na seznam míst, kam je třeba v rámci cyklosezony aspoň jednou do roka vyrazit. Tentokrát jsem to vzal jinudy a zároveň nejkratší trasou přímo z Raškova.

Městská věž v Mohelnici

9.8.2017

V Mohelnici předloni opravili 72 metrů vysokou věž kostela sv. Tomáše z Canterbury a zpřístupnili ji pro veřejnost (mapa). Na webu města je věž jmenována jako Městská a to může působit trochu zmateně. Nicméně pro jednoduchost si pamatujte, že jde o nejvýraznější věž v Mohelnici, že patří kostelu u náměstí a s tím si bohatě vystačíte.

Dostat se na náměstí Svobody je hračka. Z autobusového nádraží sem stačí projít jednou uličkou a ani pro automobily není problém sem dojet. Já si udělal výlet s kolegou Pavlem a dojeli jsme na kolech. Pěkně trasou mimo silnice se zastávkou u jezer v bývalých pískovnách - takzvaného bagru. To je asi nejchvályhodnější způsob dopravy, leč chápu, že každý jej využít nemůže.

Jižní Morava 2012

tento článek je určen k pozdějšímu doplnění

Naučná stezka Bludovská stráň

9. listopadu 2016

Po poslední vyjížďce na kole jsem získal pocit, že bude dobré dát si zase něco pěšky, abych si kolo nezprotivil. Letošní cyklosezóna byla bohatá a určitá míra únavy, hlavně té psychologické, se dá pochopit. Ráno jsem odvedl potěr do školky a těšil se kolik kilometrů dnes nachodím. Jenže znáte to. Po návratu z venkovního mrazu domů do teplíčka mě nad hrnkem kafe nadšení jaksi přešlo a chtělo to hodně, opravdu hodně sebepřemlouvání se dokopat ven do terénu. Takticky jsem zredukoval ambice a místo původně plánované trasy se rozhodl projít jen skromnou NS Bludovská stráň. Ta měří přibližně 5 km a je hned za kopcem, kam se dá navíc dojet autobusem, takže logistika bude hračkou. Než jsem se rozhoupal a vyrazil tak mi sice ujely dva spoje, ale ten v 9:50 stíhám. Venku chladno, leč slunečno, což věci prospělo. Nějak to půjde. Bus mě vyplivl u cukrárny na křižovatce pod bludovským zámkem po patnácti minutách jízdy. Díky příslibu slunečných podmínek mě opět opanovala dobrá nálada, či minimálně ustoupila paralyzující lenost. I to je s přihlédnutím k aktuálnímu fotrovatění úspěch.

Novoroční výstup na Háj 2017

1. ledna 2017

Letošní, už 41. ročník výstupu v režii KČT se nadmíru povedl. Zásluhu na tom mělo především počasí, protože v Šumperku se držela klasická mlha a humus, zatímco pár metrů nad tou šedivou duchnou už pařilo slunce a vyhlídky byly luxusní.

Novoroční výstup na Háj 2009

1. ledna 2009

Že se naše město rozkládá na úpatí Jeseníků je známo. Že jsou tedy kolem kopce dá rozum. Že po svátečním přežírání není na škodu zúčastnit se každoročního výstupu na jeden z nich je pak naprosto mimo diskuzi. Stejný názor měla i překvapivě přítelkyně a dva její kamarádi. Po půl dvanácté jsme se nechali autobusem vyvézt k myslivně nad Hrabenovem a vyrazili po svých do divočiny. Háj je kopec, možná už hora vysoká 631 metrů. Na vrcholu se tyčí dřevěná vyhlídková věž s výškou 29 metrů, odkud se turisté mohou kochat výhledem jak na Jeseníky a na Šumperk, tak i na jih směrem k Zábřehu, Šternberku a Olomouci. Bohužel ne dnes. Třebaže včera slunko svítilo jak kdyby bylo placené od výkonu, dnes se schovalo za mraky a panovalo spíše podmračené počasí s občasnými sněhovými přeháňkami. To velké množství lidí neodradilo. 

Rozhledna na vrcholu Háje je částečně kopií té původní, která zde vyhořela někdy po 2. světové válce. Novou rozhlednu postavil Klub českých turistů 1996. Iniciátor obnovy Josef janků se však dokončení díla už nedočkal. Jelikož novoroční výstup na Háj je už tradicí, sešly se pod rozhlednou (i na ní) spousty lidí ze širokého okolí. Aby si turista výhled zasloužil, musí mimo kopce zdolat i dřevěné schodiště rozhledny. Na vyhlídkové plošině bylo první den v roce 2009 opravdu narváno. Výhled bohužel pokazilo počasí, kvůli němuž nebyla pořádně vidět ani silueta Jeseníků.

Z Háje jsme se vydali ještě na protější kopec Chocholík. Sejít strmou sráz pokrytou ledem až dolů na sedlo U Červeného kříže však nebylo právě jednoduché. Vrchol Chocholíku měří 544 m.n.m.. Z Háje je to sem necelé tři kilometry, ale vzhledem ke strmému klesání a následně stoupání se to zdá být minimálně dvojnásobek. Navíc místo s vyhlídkou se nachází mírně mimo nejvyšší bod. Z Chocholíku jsme to vzali ještě na bludovské Hradisko - kdysi údajně jeden z největších hradů na Moravě. Bohužel z něj dnes nezbylo prakticky nic. Jen kopec obehnaný příkopem a na pohled už jen pahorek v lese. Domů jsme to vzali přes Bludoveček.

Cihelna 2009

22.8.2009

Dnes jsme s polovičkou u Králíků navštívili Cihelnu 2009. Jde o akci s přehlídkou vojenské a záchranářské techniky. Nechybí ani ukázky situací v nichž tyto složky zasahují. Cihelna se jmenuje podle prvorepublikové pevnosti Cihelna zde stojící. Nejprve jsem měl strach, že mě to nezaujme. Jednak kvůli špatnému počasí a dešti, druhak z určité nedůvěry. Nakonec zbytečně.

Kréta 2009

tento článek je určen k pozdějšímu doplnění

Blízký Východ 2007

tento článek je určen k pozdějšímu doplnění

Chorvatsko 2006

tento článek je určen k pozdějšímu doplnění

Egypt 2005

tento článek je určen k pozdějšímu doplnění

Výlov šumvaldského rybníka

28. října 2011

Kolem rybníka u obce Šumvald, jinak klidného, bylo dnes rušno. Poté co před lety ustaly výlovy rybníka u Police, zbývá podobných příležitostí pomálu. Není proto divu, že si tuto akci nenechalo utéct hodně lidí ze Šumperska i Olomoucka. Šumvald totiž leží někde mezi, poblíž Uničova. Výlov začínal už v devět ráno, my jsme tam dorazili něco po jedenácté.

Závod lidských čtyřspřeží 2010

24. ledna 2010

Jednou z tradičních recesistických akcí v Zábřehu na Moravě jsou závody lidských čtyřspřeží. Neokázale pojatá "soutěž" odkazuje na asi nejznámějšího zábřežského rodáka Jana Eskymo Welzla - polárníka, na jehož památce si zábřežští už řadu let velmi zakládají. Jejich vztah ke slavnému krajanovi však není úplně prosycen respektem, což je spíše dobře než špatně. Závod lidských čtyřspřeží to dobře dokládá. Cílem je spíše pobavit sebe a ostatní. Ceny pro vítěze jsou víceméně symbolické a za největší trofej se pokládá potlesk a smích přihlížejících. Závod je založen na tom, že čtveřice tahounů - nejlépe v tematických maskách, musí v co nejkratším čase zapřažená za sáně proběhnout tratí kolem náměstí. Letošní počasí nezklamalo, vytvořilo dokonalou arktickou atmosféru a tak si všichni mohli připadat jako za polárním kruhem. Ostatně komu zima lezla do kožichu, pro toho tu byly stánky se zabíjačkovými pochutinami, svařákem, kávou a dalšími mlsy. Osoba Jana Welzla nemohla chybět. Aspoň v podobě panáka s nalepenou fotografií. Účast byla poměrně hojná. Ani ne tak v 9:00 při zahájení prodeje zabijačky, jako spíš po 14:00 při zahájení závodů.

Někteří závodníci byli oblečeni stylově, jiní aspoň originálně. Hudební složku dne obstarala místní folková skupina Hubertus. Bylo myšleno i na nejmenší. Místní drobotina se mohla povozit na psím spřežení pod dohledem zkušeného mushera. Díky tomu bylo možné zahlédnout psí spřežení i v parku před budovou zábžežského zámku. Správní polární bardi - soutěžící i přihlížející, se v silném mrazu zahřívali vnitřně pomocí vodky.

Že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se dokazovaly třeba postavy s maskách kraviček radující se z posledního místa. Co na tom, že místo stupně vítězů posloužila hromada sněhu? Věk účastníků pro závod není nijak omezen, a tak si ho mohly užít i dalmatiní štěňata. Banda vítězných "eskymáků" v závěru radostně mávala nad hlavami vydobytou výhrou v podobě konzerv polárních sleďů.

Rozhledna na Brusné

10. července 2015

Tahle rozhledna mezi Šumperkem a Bludovem patří pořád mezi nové, stojící teprve pár týdnů. Vlastně zatím není na 100% hotová, protože během mojí páteční návštěvy tu ještě probíhaly dokončovací práce. Vydal jsem se k ní na kole a bez jasné představy kudy tam dojet, což si vyžádalo poměrně dramatické prodírání se polem. Myslím, že moje kolo mě v tu chvíli nemělo moc rádo, i když později jsem z něj vytahal a vymotal všechna stébla + přidružený bordel. Co je ale hlavní - dobré dílo se zdařilo a kopec Brusná byl slavnostně dobyt.

Brusná je se svými 364 metry mezi okolními kopci tak trochu trpaslíkem. Má však výhodu v tom, že vrchol není zalesněný, naopak jej obklopují pole. Díky tomu umožňuje výhledy do všech stran. Asi aby se eliminovalo zaclánění i těch několika málo stromů poblíž, vyrostla zde malá rozhledna. Že je malá ničemu nevadí. Vyšší věž by už byla vzhledem k terénu zbytečná. Vylézt nahoru aspoň nedá tolik práce a celkové vyhlídce to neublíží.

Při pokusu k rozhledně dojet jsem maličko navigačně selhal. Raději vám tedy poradím kudy byste tam měli jet/jít sami, než abych popisoval jak jsem jel já. Do budoucna slibuji, že to dám ještě někdy pěšky, přičemž vše nafotím a popíšu lépe. Nabízí se 3 cesty:

1) Z Bludova po naučné stezce Bludovská stráň

2) Po stejné stezce od Bludovského nádraží

3) Po hřebeni Bludovského kopce a pak opět po NS.

Nahoru na plošinu vede kovové schodiště s pletivovým podkladem, přes nějž je vidět dolů. To je teď jakýsi standard, třebaže mnozí tohle řešení úplně nemilují. Projevilo se to i ve skupince turistek, které sem dorazily evidentně jen chvíli přede mnou. Díky velikosti stavby je člověk nahoře cobydup a může se kochat.

O pohár Lady Bright Magadan 2012

25. února 2012

Dnes jsme s přítekyní byli juknout na závod psích spřežení o pohár lady Bright Magadan. Tedy ve skutečnosti jsme se tam spíš mihli, protože závod trvá celý víkend a my tam strávili jen něco přes hodinu. Start byl v Orlických horách na Červenovodském sedle v okolí cesty na Suchý vrch. Ačkoliv to ještě okolo deváté hodiny ranní na webkameře tak nevypadalo, o dvě hodiny později jsme už měli problém zaparkovat. Považuji za organizační chybu, že se tu s návštěvníky vůbec nepočítalo. O akci nebyla v médiích ani na plakátech prakticky žádná zmínka - pořadatelé asi nestáli o davy blokující trať. Ale spousta lidí se o ní přece jen dozvěděla a když pak na Červenovodské sedlo dorazili, pořadatele to evidentně zaskočilo. Začalo to už tím, že nebylo kde parkovat a celé parkoviště na sedle bylo vyhrazeno pro účastníky závodu. Přihlížející návštěvníci, ale ani případní běžkaři či jiní turisté, tak o zablokovaném parkovišti nevěděli a museli auta stavět podél silnice. Kolona aut nakonec nebyla pohodlná ani bezpečná. Pro závod vyhrazené trasy v lese bez míst pro diváky pak znamenaly další nedostatek, na který měli pořadatelé myslet nebo o něm předem informovat. Ostatně pomohlo by to i těm, kteří si toho dne plánovali vyjet na běžkách na Suchý vrch a kvůli cestám vyhrazeným pro spřežení nemohli.

Exkurze v přečerpávací elektrárně Dlouhé Stráně

12.6.2010

Mapa

Domluvit s kolegy nějakou akci tak, abychom se všichni sešli, je problém. Proto mě těší, že se domlouvání a organizace ujala Andrea. Asi to zařídila dobře, protože všechno klaplo jak mělo, nikoho nic nesežralo a tak jí tímto na dálku s uznáním virtuálně klepu na rameno.

Sraz byl o půl jedné odpoledne na vlakovém nádraží v Šumperku, odkud nám před celou odjížděl motoráček do Koutů nad Desnou. Na tomto úseku trati funguje soukromý dopravce Železnice Desná, jehož poznávacím znakem jsou modrozelené vagony - prý v barvách okolní přírody. Modrá obloha a zelené lesy na jesenických kopcích. Když před lety ČD dopravu tímto směrem zrušila kvůli neekomoničnosti, patra nadšenců se rozhodla založit si vlastní dráhu a tak tehdy vznikla první soukromá železnice, která funguje dodnes. Po kolejích mezi Šumperkem a Kouty pohybují nejen starší motoráčky, ale i moderní soupravy Regionova vyráběné (či spíše repasované ze starších vozů) právě u nás v Šumperku. V Koutech nad Desnou je v prodejně sportovních potřeb jakési centrum účastníků exkurzí. Zaplatili jsme zde každý 90Kč a nasedli do přistaveného autobusu, ve němž bylo vzhledem k letnímu počasí pořádné horko a dusno. Úderem 14:00 se vozidlo s asi padesáti výletníky včetně naší čtrnáctičlenné skupinky rozjelo směrem k elektrárně.

Dny pevnosti Nysa 2009

1.8.2009

Sobota byla dnem vyhrazemým pro vlakový výlet do Polska. Do města Nysa byl až z Olomouce vypraven speciální parní vlak, kterým jsme se spolu s davem ostatních vydali sledovat rekonstrukci jednu z bitev o tamní opevnění. Je zajímavé, že ačkoliv autem se to dá ze Šumperka do Nysy ujet za necelé dvě hodiny, nám to vlakem trvalo více než 4 hodiny. Bylo to celkem únavné, ale zadarmo jsme to vydrželi:) Jízda parním vlakem se od jízdy vlakem klasickým liší snad jen smradem proudícího do okýnek vagónů a větším zájmem čumilů podél celé trati.

Tunisko (2004)

Text jsem bez úprav zkopíroval z původního umístění i s chybami, překlepy a nepříliš povedenými stylistickými obraty. Tak mě za to prosím neukamenujte. U článku starého třináct let se mi s tím už nechtělo prčit. Díky za pochopení.

Řecko (2003)

Cesta z Olomouce do Nei Pori měřila asi 1700Km a vedla přes území Slovenska, Maďarska, Srbska a Bulharska až do Řecka, kde jsme vystoupili po nekonečných 30 hodinách utrpení, mačkání se v autobuse. Za aspoň krátké zamyšlení jistě stojí poznámka, že nazpátek nám cesta letadlem trvala necelé dvě hodiny.

Dovolená v severních Čechách (2011)

9. září 2011

Těžko říct, dá-li se hovořit o dovolené v pravém smyslu slova. Na cestě jsme s mojí drahou polovičkou byli jen 4 dny (1.9.-4.9.), ale bereme to jako zpestření. Předchozí dva měsíce jsem kvůli zranění a omezeným vycházkám nemohl trajdat po nějakých velkých výletech, tak jsme si to užili aspoň takto.

Lázek

7. srpna 2016

Pamatuji si jak jsme na Lázek jezdívali už na základní škole v rámci branných cvičení či běžných školních výletů. Byl jsem tam s tehdy ještě pionýrským táborem, byl jsem tam s rodiči. Dřevěná rozhledna z počátku 20. století a přilehlá Reichlova chata s restaurací byla jako cíl pro podobné akce vynikající, což jistě potvrdí nejeden obyvatel Zábřežska či okolí Lanškrouna. Pak jsem se na kopec mezi městy Štíty a Lanškroun dostal až v roce 2009 a dočkal se nemilého překvapení. Areál byl oplocený, nepřístupný. Za okny bylo slyšet cinkání příborů a hovor nových majitelů, kteří však rozhlednu brali spíše jako chalupu a pro turisty ji prakticky znepřístupnili. Prý ji koupila jakási pochybná pražská firma. Firma poté zkrachovala, o majetek se přestala starat a rozhlednu si vzali "do parády" vandalové, houmlesáci a feťáci. Není třeba dlouze rozebírat chmurný výsledek. Loni na podzim se objekt dostal do dražby, kde jej získala firma Black Papers. Původně o koupi usilovala i blízká obec Cotkytle, jenže její rozpočet byl nižší než konkurenční nabídka. K radosti mnohých však noví majitelé oznámili, že mají v plánu rozhlednu opravit a znovu zpřístupnit veřejnosti.

Dolní Morava, Stezka v oblacích

25. června 2016

Na úvod musím zmínit dvě věci:

1) stydím se za mastňácký způsob návštěvy atrakce

2) od začátku jsem odpůrcem takovýchto staveb, zvláště v oblastech jako je (byl?) Králický Sněžník.

Rozhledna na Hraničním vrchu

31. října 2015

Dnes jsem měl sice v úmyslu vyjet na kolo, jenže drahá polovička trvala na výletu autem. Ona na kolo není a drahá mrňata jsou momentálně na víkend u drahé tch... u babičky. Výběr cíle zbyl na mě, tak jsem toho využil a naplánoval jednu z rozhleden, o které se nedá říct, že by byla nejblíž. Podle navigace ji od našeho paneláku dělí asi 90 km. Podle nadpisu jste asi odtušili, že ta rozhledna stojí na vrchu znavém Hraniční. Hraniční vrch se vypíná do 541 metrů nad mořem nedaleko Města Albrechtice. Asi 15 km od Krnova, tedy v Moravskoslezském kraji. Název kopce jemně naznačuje, že na mapě bychom ho měli hledat na státní hranici, čímž je k popisu polohy řečeno v podstatě vše. Stručně bude nyní následovat to ostatní.

Zámek Černá Voda, lomy a Lánský vrch

5. října 2015

Dnes uzavřu report ze soboty poslední třetí částí. První byla z areálu Muna, druhá z krátkého cyklovýletu do Głuchołaz. Třetí bude z několika dalších zastávek, které jsme s Pavlem zvládli během zpáteční cesty. V práci jsme se bavili o zatopených lomech a jejich odstupnosti. Na mapě se nám podařilo najít jeden, který leží u obce Černá Voda a zdálo se, že dojít k němu bude hračka. Z Mikulovic jsme se tedy rozhodli vrátit právě přes Černou Vodu a tento lom omrknout.

Muna u Mikulovic

4. října 2015

Podíváte-li se blíže na mapu nejsevernějšího cípu Jeseníků, jistě vašemu zraku neujde nápadná struktura mezi městem Mikulovice a vesničkou Salisov. Hustá spleť silnic a množství budov stojících podél nich zkrátka bije do očí a nutně klade otázku "co to tady sakra je?" Všimli jsme si toho i já a kolega Pavel a dohodli se na průzkumu. Na internetu jsme se dočetli, že jde o bývalý zajatecký tábor, později muniční sklad Československé armády, který dnes využívají různí soukromníci, nebo prostě chátrá. Dnes prostor nese název Muna. Zajímavější než to je existence naučné stezky areálem. Přesněji řečeno, procházejí tudy stezky dvě. Jedna se zabývá zdejší přírodou a ta druhá vojenskou historií - tu jsme si v sobotu obešli my. Náš výlet byl trochu obsáhlejší, než aby vedl pouze Munou, ale v tomto článku se budu zabývat pouze jí, protože by toho bylo najednou příliš mnoho (report z celého cyklovýletu zde). O historických podrobnostech se nebudu rozepisovat nijak široce, protože každý, kdo umí zadat pár písmenek do Google si je najde sám. A taky proto, že níže přikládám odkazy snímky informačních cedulí NS včetně dalších obrázků, kde bude vše podstatné. Takže jen v kostce:

Zlín a Stezka zdraví

19. srpna 2015

Od pátku do soboty jsme byli s rodinou na Zlínsku. Potomstvo svědomitě sabotovalo naši rodičovskou snahu o pozvednutí své kulturní úrovně, takže jsme si to neužili tak jak bylo v plánu, ale něco jsme vidět stihli. Bohužel usměrňování vzdorující mládeže si vyžádalo krutou daň na náladě, takže tohle bude hodně stručné a heslovité. Začneme rovnou ve Zlíně. Jedna z budov Baťova obuvnického impéria s číslem 21 se nachází poblíž obchodního domu Prior. Obchodní dům Prior vypadá hnusně a co je nejhorší - nemají tam "jezdící schody", na které jsme lákali zlobící dorost v naději, že je to na chvíli zabaví.

Vyhlídka z radniční věže ve Starém Městě pod Sněžníkem

18. července 2015

Když jsem se loni dočetl, že 35 metrů vysoká věž radnice ve Starém Městě pod Sn. byla otevřena turistům jako vyhlídka, měl jsem v itineráři přidaný další bod. Povedlo se mi jej splnit sice až po roce, ale hlavní je, že se povedlo. V sobotu jsem měl příležitost, kterou se mi povedlo během odpoledne využít. Do Starého Města jsem nejel jenom kvůli vyhlídce, poté následovala další procházka, ale tady vám popíšu jen tu vyhlídku.

Háj ve Slezsku a blízká jezera

16. června 2015

Přes víkend jsme byli s rodinou v jednom penzionu v Háji ve Slezsku. Jako příkladně zvídavý exemplář jsem se před odjezdem pochopitelně probral mapou a hledal nějakou místní atraktivitu, kterou bych si mohl prohlédnout. Vzhledem k podmínkám nebylo možno vymýšlet žádné extrémy. Jen něco, co by se dalo zvládnout relativně snadno a rychle. Zdejší dvojice jezer, vzniklých těžbou štěrkopísků, těmto požadavkům naprosto vyhovuje. Na místě jsme byli dva dny - sobotu a neděli (to už tak o víkendech bývá, že?). V sobotu jsem si sám oběhl jezera, zatímco zbytek rodiny si vzala na starost teta. V neděli dopoledne jsme prťatům slíbili zmrzlinu, tak jsme vyrazili do terénu jako rodina kompletní. Se zmrzkou jsme bohužel neuspěli, ale zaplácli jsme to alespoň nanuky ze supermarketu.

Babice a Šternberk

9. května 2015

Ve čtvrtek jsme s kolegyní Mirkou byli navštívit v Babicích jednu už bývalou kolegyni, která tam bydlí. Po příjezdu a dlouhém vykecávání u ní doma jsme konečně taky vylezli ven, protože by byla škoda v takovém krásném počasí sedět v obýváku. Babice nejsou nic velkého. Jde o malou vesnici poblíž Šternberka, takže prošlou jsme ji měli celkem rychle. Pak, když zbývalo asi 15 minut do odjezdu vlaku zpátky domů, jsme se rozloučili a vydali se směrem k železniční zastávce. Už jsme byli skoro tam, když najednou proběhl následující rozhovor:

Za židovskými památkami do Loštic

2. října 2014

Už jsem tady někde psal o židovském hřbitově v Šumperku a židovském hřbitově v Úsově, přičemž jsem zmiňoval židovský hřbitov v Lošticích. Tam jsem dosud nebyl, což se v těchto dnech povedlo napravit. Mimo židovského hřbitova mají v Lošticích (i v Úsově) také synagogu. Její historie je poměrně pohnutá a neveselá. Situace se ovšem začíná lepšit, neboť budova právě prochází rekonstrukcemi a v neděli 5.října bude otevřena pro veřejnost. Já jsem se tam byl podívat v pondělí, to ještě nebylo vše připraveno a práce stále probíhaly. Měl jsem však štěstí. Nejenže mě nikdo nevyhnal, ale dovolili mi udělat fotky a vyslechnout pár zajímavostí. Kdybyste si sem také naplánovali cestu a chtěli stihnout synagogu i hřbitov najednou, hodí se upozornění, že každé z těchto míst se nachází na opačné straně městečka.

Rozhledna nad Novou Vsí

26. srpna 2014

Když jsem se na jaře dočetl, že kousek za Rýmařovem má vyrůst nová rozhledna, dychtivě jsem sledoval každou zprávu. Oficiální otevření bylo nakonec o pár dní posunuto, leč v půli červa již věž sloužila turistům. Její návštěvu jsem plánoval uskutečnit na kole, jenomže letošní podmínky tomu příliš nepřejí, a proto jsem tento cíl navrhl v rámci rodinného výletu. Když se něco takového plánuje s dvouletými mláďaty i jejich mámou dohromady, je celkem jasné, že kolo padá. Budeme tam muset dojet autem, což je sice svým způsobem pruda, ale lepší než nic. Ze Šumperka do Rýmařova cesta neskýtá žádná překvapení. Frčí se po silnici I.třídy přes sedlo Skřítek. V Rýmařově je potom potřeba pohlídat odbočku, protože rozhledna nikde značená není. Musíte se spolehnout na mapu nebo GPSku, případně si pamatovat, že odbočka se nachází za žlutou budovou restaurace Na růžku. Tudy se dostaneme na silnici mezi poli, která vede chvíli do kopce a chvíli z kopce, ovšem velmi potěší novým asfaltovým povrchem, jaký by jí záviděli leckde jinde. Na křižovatce mezi Dolní a Horní Moravicí opět odbočka vlevo a následuje prudké stoupání k Nové Vsi. V samotné Nové Vsi je silnice dost úzká a navíc klikatá, je potřeba předvídat možnost auta v protisměru a vyhnout se tím kolizi. Dorazili jsme kolem čtvrté odpoledne.

Parkoviště najdeme hned u rozhledny, na louce nad posledním stavením Nové Vsi. Vstup je zdarma, ale pokud chcete, můžete v kasičce u dveří nechat dobrovolnou částku. Uvnitř se nachází malé infocentrum, toalety a improvizovaný dětský koutek. Ten se potomstvu zamlouval víc než celá rozhledna, i když jej tvoří jen velká stavebnice, stan s míčky a stůl s pastelkami. Paní za pultem velmi příjemná, měla tam i vlastní ratolest, takže mládež měla o zábavu postaráno. Nahoru jsme nakonec vylezli všichni. Pravda, babička holčiček, rovněž přibalená do auta (tchýně je škaredé slovo), zůstala raději dole, respektive vzdala to po dvou patrech výstupu, protože se bojí výšek. Holčičky jsme na plošinu vytáhli usazené na ramena. Zatím nemůžeme po dvouletých mrňatech chtít, aby to šlapaly samy. Počasí jsme měli už od startu krásné. Zatáhlo se - předvídatelně - jen na tu dobu, co jsme byli na rozhledně. V rámci takové rodinné akce si člověk nemůže moc vybírat, pobíhat a čekat na lepší světlo, takže jsem nacvakal pár fotek v rámci daných možností. Možná se nad Novou Ves přece jen časem vypravím sám na kole a provedu důkladnější dokumentaci (report z druhé návštěvy zde). Report proto berte jen jako tip na případný vlastní výlet.

Nové Hrady u Skutče a Slatiňany

20. října 2013

Páteční výlet měl proti pozitivům i mnohá negativa. Jednak (a už tradičně) počasí. Celý den bylo pod mrakem, ve Slatiňanech jsme zmokli a teprve po návratu domů vysvitlo slunce. Nepotěšila ani drahopoloviččina (opět tradiční) averze vůči pohybu pomocí střídavého pohybu dolních končetin. Ale dá se říct, že to byla po dlouhodobé stagnaci taková aspoň trochu akčnější chvilka. Trasa jízdy prakticky přímá. TAM: Mohelnice - Moravská Třebová - Litomyšl - Luže - Nové Hrady u Skutče - Chrast - Slatiňany. Zpátky s mírnou změnou přes Českou Třebovou a Lanškroun.

Adršpach

28. září 2013

S polovičkou jsme nějakou dobu hledali správný cíl k výletu a nakonec se shodli na Adršpachu. Zdejší skalní město se hodně podobá tomu v Českém Ráji, ale není tolik profláklé a působí ještě o kus divočeji. Na cestu jsme se vydali pochopitelně autem a trasa vedla z velké části přes Polsko, protože to bylo kratší. Těžko výlet jakkoli sáhodlouze popisovat. Kdo chce, doprovodné informace si snadno vygooglí. Report proto shrnu stručně. Týkat se bude zeleného okruhu a malé části žluté trasy kolem vodopádů ke skalnímu jezírku. Celková délka trasy měří asi 3 km.

Neratovský kostel

27. září 2013

Ve čtvrtek jsme totiž s polovičkou vyjeli na větší výlet. Zpáteční cesta vedla Polskem a my si říkali, že bychom tedy mohli mrknout do Kudowy-Zdrój na tamní tržnici a maličko si zautrácet. Čert tomu však chtěl, že tržnice byla zavřená a my, lapidárně řečeno, utřeli pysk. Normálně jsme z Kudowy vždycky jezdili trasou přes Lázně Polanica a Klodskou Bystřici, tentokrát jsme ovšem vsadili na změnu. Onu trasu nám kdysi mí rodiče popisovali jako neskutečný tankodrom a šílenou cestu, kterou může projet snad jen pásový transportér. Jak se (opět) ukázalo, mým rodičům není radno věřit. Cesta je krásná a okolí NÁDHERNÉ.

Hranici do ČR jsme přejeli u vesničky Orlické Záhoří, kde nás zastavila policejní hlídka a prošacovali nám auto i zavazadla jako mexickým drogovým dealerům. Prý tudy někteří vykukové rádi pašují chlast a cigára. Asi v tomto směru vypadáme jako cílovka. Nic podezřelého v naší rezavé Felicii nenašli, takže nás pustili dál. Honily nás chutě a ohlíželi jsme se po vhodné restauraci, kteroužto jsme nalezli v obci Neratov. První co nás tu zaujalo nebyla vlastně restaurace, ale kostel. Dali jsme si takový pozdní oběd (mimochodem vynikající) a teprve potom s plnými bříšky vyrazili na zběžnou prohlídku místní pamětihodnosti.

Za restaurací se zvedala pěšina po louce vzhůru ke kostelu, tak jsme se po ní dali. Ve skutečnosti je asi jednodušší použít asfaltovou cestu o kus dále za restaurací, což jsme ještě nevěděli. Co že je na tom kostele vlastně tolik zajímavého? Byl totiž vysloveně obrozen z něčeho, co už byly prakticky jen obvodové zdi. Oprava byla provedena tak, aby byl původní stav stále patrný a daří se to. Nejvíce zaujme vrcholová část střechy, která je pokrytá sklem. Původně jsme si mysleli, že je to všechno nové, ale prý to tady tak stojí už minimálně sedm let. Vstup dovnitř byl volný, tudíž jsme vstoupili. Interiéry jsou používány nejen k duchovním účelům, ale také třeba pro koncerty a podobné akce. Zvon zatím(?) visí na fošnách trčících ze zdi. Těžko říct zda je to natrvalo nebo jen dočasně, než se pro něj dokončí vhodnější umístění, třeba ve věži.

No, uznávám, že tento příspěvek byl takový zmatený a málo obsažný. Ale znáte to: Do článku na úplně jiné téma by se nehodil a vynechat ho by mi bylo líto. Tak to tak zkuste brát.

Slatinice, Čechy pod Kosířem, Velký Kosíř

23. srpna 2013

Když moje drahá polovička přišla s návrhem pondělního výletu k rozhledně na Kosíři, byl to pro mě takový malý šok. Vím totiž jak vlažný a specifický je její vztah k aktivní turistice, především k té pěší. Vysvětlení přišlo později na místě, kdy se ukázalo, že polovička doufala vyjet až k rozhledně autem. Popletla si totiž rozhlednu v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem a novou rozhlednu na vrcholu Velkého Kosíře, kam je třeba od zámku vyšlápnout lesem necelých dva a půl kilometru po svých. Nakonec jsme stihli všechno - zámecký park i Kosíř.

Plumlov a Prostějov

28. červen 2013

Vezmu to velmi stručně a systematicky od místa, kde jsme zaparkovali, tedy od Hlavního náměstí v Plumlově. V parku hned u náměstí najdeme malou kapli a kamenný kříž. Kousek nad parkem stojí hlavní kostel Nejsvětější Trojice. Hlavním tahákem města je však zámek. Ten najdeme na opačné straně od náměstí než kostel. Stačí projít jednu ulici. Na fotkách plumlovský zámek uvidíme většinou zespodu od Podhradského rybníka, kde vypadá velmi důstojně. Z bezprostřední blízkosti je však jasné, že objekt chátrá a bohužel ani hlavní budova a okolí na tom není o mnoho lépe. Nejudržovanější stavbou v areálu je zřejmě kavárna. Dole pod zámkem se leskne hladina Podhradského rybníka, z jehož břehu se nabízí jeden z nejznámnějších pohledů střední Moravy.

Přesouváme se do blízkého Prostějova a projíždíme kolem vypuštěné Plumlovské přehrady. Probíhají zde opravy hráze. Do Prostějova jedeme hlavně kvůli gáblíku, neboť v Plumlově jsme nenarazili na místo, kde se kloudně najíst. Neuspěli jsme ani v Prostějově asi neumíme hledat, ale co už.

Radniční budovu na náměstí T.G.Masaryka jsme nakonec poznali blíže, než jsme očekávali. Před vchodem nás totiž oslovila průvodkyně, která vodí turisty na vyhlídku z radniční věže. Tak jsme se přidali. Po reprezentativních prostorách radnice přicházíme ke kovovému schodišti a začínáme po něm stoupat nahoru. V mezipatře na nás čeká stroj jednoho ze čtyř českých orlojů. Další najdeme v Praze, Olomouci a Litomyšli. Následující schodiště je točité a úzké, takže musíme jít s ostatními návštěvníky pěkně v řadě za sebou. Velmi zajímavý je pohled na věžní hodiny takříkajíc z druhé strany, tedy zevnitř. Nejlepší nás ovšem čeká v posledních dvou patrech. V prvním jsou dveře na čtyři balkony po stranách věže, v tom druhé prosklená místnost s dalekohledy. Zajímavý je výhled dolů na náměstí s kostelem Povýšení Sv.Kříže, či na blok domů, kde kdysi bývala židovská čtvrť. Dnes tomu místní říkají Špalík. Pochopitelně se můžete dívat i do větší dálky, ale chce to dobrou viditelnost, která v okolí Prostějova nebývá vždycky. Prostě to musíte vychytat.

Letovice

25. června 2013

Výběr cíle byl takový halabala, ale na mapě vypadal zajímavě. Město, zámek a přehrada. Z mapy prostě nepoznáte bližší podrobnosti. Vyrážíme kolem 9:00 SELČ a vedeni nejprve nedůvěřovanou, následně osvědčující se navigací v tabletu, míříme na jih Moravy. Cílem je město Letovice poblíž Boskovic. Už sama cesta v takovém vedru je ve staré felicii bez klimatizace celkem adrenalin. Dojíždíme ale živí a zdraví a za necelou hodinu a půl po startu parkujeme na letovickém náměstí.

Bruntál

7. dubna 2013

Proč právě Bruntál? V určité rovině to byla volba nouzová a na první pohled málo rozumná. Ovšem jak lépe ověřit objektivitu notoricky známého vtipu o gynekologovi, než vydat se přímo na místo? Fakt je, že Bruntál mezi lidmi nemá obecně dobrou pověst. Když už člověk o tomto městě něco zaslechne, bývá to hlavně v souvislosti s nezaměstnaností a jistou národnostní minoritou, o jejímž společenském přínosu nebývá radno veřejně polemizovat, nechcete-li čelit obvinění z rasismu. Ale už méně se ví, že Bruntál je nejstarší institucionální město v republice a jeho centrum je památkově chráněnou zónou. Ono to vlastně není příliš poznat ani na většině míst Bruntálu samotného. Nebudeme si nic nalhávat. Už při příjezdu poznáte, že nejedete tak úplně do turisty vyhledávaného ráje. Ale je to opravdu opravdu taková tragédie jak se traduje (je Bruntál spíše brutál)?

Opava, rozhledna Hanse Kudlicha a Cvilín

17. srpna 2012

Už si nevybavuji proč vlastně padl původní návrh a jaký vlastně původní návrh byl, ale je jisté, že nakonec jsme vyrazili do Opavy. Mě se tam moc nechtělo, neboť jsem na tamním infekčním oddělení strávil část letošního května a nic mě nelákalo se vracet. Drahá polovička však zaslechla zvěsti o pěkném centru města, tudíž jsme si tyto zvěsti vyrazili ověřit. Mezi Šumperkem a Opavou je to cca 92 km. Nejlepší je cesta autem přes Skřítek a Bruntál - tu jste taky využili. Ještě u Bruntálu bylo počasí skvělé. Slunečno a díky čistému vzduchu i daleké výhledy. Čím blíže jsme však přijížděli k Opavě, tím více se mi vybavovaly scény z Pána Prstenů. Konkrétně to, jak při cestě do Mordoru sílila tma bez ohledu na denní dobu. Po příjezdu do centra Opavy už bylo zataženo, oblačností i smogem od Ostravy, a my na chvíli zapochybovali o rozumnosti tohoto výletu. Dali jsme však počasí šanci se umoudřit a zalezli na hodinu do restaurace. Kupodivu to vyšlo. Po spořádání oběda jsme vyšli ven a vida - slunce svítilo i tady. Hurá!

Jeseník-Muzeum Jesenicka a čarodějnických procesů

4. března 2012

Po loňské opravě byla letos v jesenické vodní tvrzi otevřena výstava věnovaná čarodějnickým procesům, které v okolí probíhaly v 17. a částečně i 18. století. Nejspíš se tvůrci expozice inspirovali u nás v Šumperku, kde byla taková výstava (ovšem věnovaná procesům na Šumpersku) otevřena už před lety. S přítelkyní nás to docela zajímalo, a neboť počasí se tento víkend mimořádně vyvedlo, výlet nám oběma přišel jako dobrý nápad. Dostat se do Jeseníku nebyl problém - autem je to ze Šumperka asi 50 km přes Červenohorské sedlo. Bez problémů jsme dojeli až na místo, tedy k bývalé tvrzi poblíž hlavní silnice. Místo je dobře značené a parkování u blízké prodejny na prostorném parkovišti také neskrývalo obtíže. "Čarodějnická" výstava v Jeseníku skýtá oproti té šumperské několik omezení a jedním z nich je nutnost objednání se předem. Přišlo mi to trochu zbytečné, ale budiž. Ráno jsme si do muzea zavolali a oni nám ochotně zarezervovali prohlídku ve 12:00. Přijeli jsme s časovou rezervou, takže jsme si mimo vstupenky na čarodějnice koupili i prohlídku na expozici geologie, fauny a flóry. Na tu nám zbývalo 15-20 minut, takže jsme ji vzali dost hopem.

Andrlův chlum a Lanšperk

27. září 2011

Tentokrát jsme s přítelkyní zamířili k Ústí nad Orlicí. Ve městě samém jsme se nezdrželi, ale navštívili jsme nedalekou rozhlednu na Andrlově chlumu a také zříceninu hradu Lanšperka severně od Ústí.

Dělostřelecká tvrz Bouda

24. září 2011

Tvrz Bouda (poblíž Suchého vrchu v orlických horách) byla vystavěna podle francouzského vzoru ještě před 2. světovou válkou, ale po mnichovské dohodě už nemohla být dokončena a zůstala nedostavěná. Měla různá důmyslná technická řešení obrany, které i po všech těch letech dnešního člověka zaujmou. Veškeré vnitřní vybavení, které uvnitř bylo používáno už neuvidíte. Vesměs se jedná o prázdné prostory. Třebaže Bouda je nejmenší z podobných pevností u nás, i tak je délka hlavní chodby 750 metrů - tedy tři čtvrtě kilometru. Interiér se pak ještě větví do různých bočních hal a chodeb. Proto je na výběr ze tří prohlídkových tras. Nejkratší budete mít hotovou za pár minut, střední za cca hodinu a čtvrt, zatímco nejdelší budete procházet přes tři hodiny. Oficiální status stavby je dnes "muzeum československého opevnění".

Uvnitř tvrze jsou podmínky o hodně jiné, než venku v době současného krásného babího léta. Celoročně v podzemí očekávejte teplotu kolem šesti stupňů Celsia a vysokou vlhkost. Pokud na to zapomenete, můžete si před vstupem do tvrze půjčit vaťák. Není to sice jak od Gucciho, ale v pevnosti nejde o módu a opravdu pomůže. 

Drahanovice, Střížov a Ludéřov

23. srpna 2011

V horkém nedělním počasí jsme s přítelkyní po krátké ranní poradě vyrazili do Drahanovic, Střížova a Ludéřova. Všechny vesničky leží pěkně u sebe, takže toho přejíždění nebylo moc. Z mapy zjistíte, že místo se nalézá pár kilometrů na západ od Olomouce, v srdci hanáckých rovin. To se dá vysledovat jak pouhým rozhledem do krajiny, protože i z malého kopečku je vidět široko daleko, tak podle typického nářečí (bócání), bez kterého by Haná ani nebyla Hanou. Tož a možeme začét v Drahanovicách, gde majó jako hlavní atrakco Černó věžu. Leží tak trocho mimo hlavní silnicu, mosíte za ňó odbočet ase 300 metró doleva do dědine (ve směro vod Olomóca), ale majó tam cedulo, tak beste neměle zablódit.

Muzeum Tatra Kopřivnice

21. srpna 2011

"TATRA NEZNÁ BRATRA"

Většina okolností je obecně známá. Tatra - jakési rodinné stříbro českého průmyslu, je dnes spíše v útlumu a vše, co uvidíte na následujících fotkách patří hlavně minulosti. Dnešní Tatra má existenční problémy, v nichž se "koupe" už léta a můžeme jen doufat, že plánovaný projekt nového vozu ve spolupráci s DAFem ji udrží při životě. Bavíme-li se o historii Tatry, je třeba zmínit úplné začátky automobilismu v našich zemích. Vůz Präsident, "šestsettrojku", cestovatele Hanzelku a Zikmunda, rallye Paříž-Dakar s Karlem Lopraisem, či akci Tatra kolem světa, na kterou si ještě jako kluk pamatuji. Je toho pochopitelně mnohem více, ale 1) nejsem v tomto směru zase tak znalý, 2) by se sem do jednoho krátkého článku stejně všechno nevešlo. Proto to budeme muset zvládnout ve zkratce. Tatrovácké muzeum najdeme v moderní budově poblíž středu města. Vstupné pro dospělou osobu činí 110Kč (vyplatí se).